§ 3 zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech – Zaměstnanci náleží za vykonanou práci plat, definuje plat
Zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech · 143/1992 Sb. · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 3 zákona č. 143/1992 Sb. stanovuje, že zaměstnanci náleží za vykonanou práci plat, definuje plat a upravuje zásadu stejného platu za stejnou práci bez diskriminace, přičemž stanovuje i způsob určení platu a jeho minimální výši. Zaměstnanec má právo na plat za práci, který je peněžitým plněním od zaměstnavatele a nezahrnuje například náhrady mzdy nebo cestovní náhrady. (§ 3 zákona č. 143/1992 Sb., zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Odkazuje na: § 23
- Judikatura: na § 3 odkazuje 25 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 143/1992 Sb.
(1) Zaměstnanci přísluší za vykonanou práci plat.
(2) Platem se rozumí peněžitá plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Za plat se nepovažují plnění poskytovaná podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady a odměna za pracovní pohotovost.
(3) Zaměstnancům bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo světový názor přísluší za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejný plat. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to ve služebním poměru ke stejnému zaměstnavateli.
(4) Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci plat podle tohoto zákona, prováděcího předpisu vydaného podle § 23 a v jejich rámci podle vnitřního platového předpisu. Neplatný je vnitřní platový předpis, který nebyl vydán písemně, nebo jeho část, která je v rozporu s právními předpisy.
(5) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele nebo vedoucím organizační složky státu5) (dále jen „statutární orgán“), určuje plat podle tohoto zákona a prováděcího předpisu vydaného podle § 23 orgán, který ho do funkce jmenoval nebo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(6) Plat nesmí být nižší než minimální mzda.6) Pro minimální mzdu platí obdobně § 111 zákoníku práce.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnanec má právo na plat za práci, který je peněžitým plněním od zaměstnavatele a nezahrnuje například náhrady mzdy nebo cestovní náhrady.
- Zaměstnavatel musí zajistit, aby za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty byl vyplácen stejný plat všem zaměstnancům, bez ohledu na jejich osobní charakteristiky jako rasa, pohlaví či věk.
- Plat je určován podle tohoto zákona, prováděcího předpisu a vnitřního platového předpisu zaměstnavatele, přičemž vnitřní předpis musí být písemný a nesmí být v rozporu s právními předpisy.
- Plat zaměstnance nesmí být nikdy nižší než minimální mzda stanovená zákonem.
Na co si dát pozor
- Vnitřní platový předpis zaměstnavatele musí být vydán písemně a nesmí obsahovat ustanovení, která jsou v rozporu s platnými právními předpisy.
- Při určování platu vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem, je rozhodující orgán, který ho jmenoval, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
„Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (dále jen ‚zákon o platu‘), zaměstnanci přísluší za vykonanou práci plat.
Žalobkyně se proto domáhá, mimo jiné, aby jí žalovaná zaplatila náhradu zvýšených životních nákladů podle § 3 nařízení vlády č. 62/1994 Sb. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (dále jen „zákon o platu), zaměstnanci přísluší za vykonanou práci plat.
Podle ustanovení § 3 odst.4 věty první zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (ve znění účinném od 1.1.2001 do 31.12.2006), zaměstnavatel poskytne zaměstnanci plat podle tohoto zákona, zákoníku práce, prováděcího předpisu vydaného podle § 23 a v jejich rámci podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního platového předpisu.
Související
§ 140 ODMĚNA ZA PRACOVNÍ POHOTOVOST (Zákon zákoník práce)§ 95 PRACOVNÍ POHOTOVOST (Zákon zákoník práce)§ 13 Odměna za pracovní pohotovost (Zákon České národní rady o platových pom)§ 14 Odměna za pracovní pohotovost (Zákon o platových poměrech soudců Nejvyš)§ 9 Odměna za pracovní pohotovost (Vyhláška federálního ministerstva práce )