21 Cdo 3563/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3563/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2025 Spisová značka:21 Cdo 3563/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.3563.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 1, 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3563/2024-386 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Robertem Falbrem, advokátem se sídlem v Praze 6, Kopeckého č. 1326/47, proti žalované D. S., zastoupené JUDr. Alicí Říhovou, advokátkou se sídlem v Praze, Terronská č. 958/61, o 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 225/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2024, č. j. 28 Co 102/2024-337, takto: I. Dovolání žalobce v části směřující proti výroku II rozsudku městského soudu se odmítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. srpna 2023, č. j. 8 C 225/2021-291, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 1. 11. 2021 domáhal zaplacení částky 2 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z dlužné částky ode dne 2. 11. 2021 do zaplacení z titulu smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná porušila zákaz sjednaný ve čl. III odst. 8 smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené dne 2. 7. 2021 mezi žalovanou a jejím manželem jako budoucími prodávajícími a žalobcem jako budoucím kupujícím (dále jen „smlouva“), v němž se zavázala právně nezatížit či jinak nesnížit hodnotu bytové jednotky č. XY v domě č. p. XY, jež je součástí pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, obec XY, zapsané na LV č. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „předmět převodu“), když uzavřela zástavní smlouvu, kterou bylo zřízeno zástavní právo k předmětu převodu. Úmyslem stran při uzavírání smlouvy bylo zabránit jednání, na základě kterého by došlo ke zřízení zástavního práva k předmětu převodu, uzavřením zástavní smlouvy žalovaná tento zákaz porušila, a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané v témže ustanovení smlouvy. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl, neboť k zatížení ani snížení hodnoty předmětu převodu nedošlo. Řízení o návrhu na zápis vkladu zástavního práva k předmětu převodu do katastru nemovitostí bylo dne 21. 10. 2021 zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu a zrušení zástavní smlouvy. Dle § 1316 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb. platí, že zástavní právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí vzniká zápisem do katastru nemovitostí. Zástavní právo k předmětu převodu nikdy nevzniklo, jeho vklad do katastru nemovitostí nebyl proveden, nedošlo proto ani k právnímu zatížení předmětu převodu ve smyslu čl. III odst. 8 smlouvy. Nadto uvedla, že žalobce uplatňuje nárok v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 a § 6 o. z. 3. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, č. j. 8 C 225/2021-291, žalobě vyhověl (výrok I) a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že žalovaná učinila vše pro to, aby došlo k zatížení předmětu převodu, a uzavřela-li zástavní smlouvu, pak, přestože nedošlo ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí, porušila povinnost sjednanou ve čl. III odst. 8 smlouvy. 4. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2024, č. j. 28 Co 102/2024-337, rozsudek soudu prvního stupně o věci samé změnil tak, že se žalobní návrh zamítá (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 5. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a nesporných tvrzení účastníků dospěl k závěru, že žalovaná neporušila smluvní povinnost předmět převodu právně nezatížit a nesnížit jeho hodnotu. Uvedl, že je třeba rozlišovat právní důvod nabytí zástavního práva a právní způsob jeho nabytí; zástavní smlouva představuje titulus adquirendi a ke vzniku zástavního práva podle ní nedochází. Uzavřel, že není spravedlivé, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu, neboť od svého záměru předmět převodu zatížit upustila a návrh na zápis vkladu vzala včas zpět, zástavní právo tak nevzniklo. Protože žalovaná svým jednáním povinnost sjednanou ve čl. III odst. 8 smlouvy neporušila, žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost i důvodnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku toho, zda v důsledku uzavření zástavní smlouvy došlo k porušení zákazu sjednaného ve smlouvě předmět převodu právně zatížit, popřípadě jinak snížit jeho hodnotu, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud vyřešena. Zákaz zatížení zakazuje učinit právní jednání, na základě kterého se právo s věcněprávními účinky zřizuje. K porušení sjednaného zákazu právního zatížení předmětu převodu došlo uzavřením zástavní smlouvy, kterou bylo zástavní právo zřízeno. Úmyslem stran při uzavírání smlouvy bylo poskytnout žalobci jistotu, že žalovaná a její manžel se zdrží jednání, na jehož základě by došlo ke zřízení zástavního práva nebo jiného práva zatěžující předmět převodu, a že nevzniknou překážky pro budoucí převod vlastnického práva. Dané ustanovení bylo do smlouvy začleněno rovněž proto, aby žalobce mohl získat hypoteční úvěr pro účely financování části kupní ceny. Uvedené odpovídá tomu, že úmyslem stran bylo stanovit smluvní pokutu i pro případ zřízení zástavního práva, nikoliv až jeho vzniku. Odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení čl. III odst. 8 smlouvy. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobce není přípustné, a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, případně jako nedůvodné zamítl. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 9. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 10. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 11. Žalobce svým dovoláním rozsudek odvolacího soudu napadl „v celém rozsahu“, tedy i ve výroku II, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Dovolací soud proto v této části dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 12. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobce jako budoucí kupující a žalovaná s jejím manželem jako budoucí prodávající uzavřeli dne 2. 7. 2021 smlouvou o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byl závazek smluvních stran uzavřít ve lhůtě a za sjednaných podmínek kupní smlouvu o prodeji předmětu převodu. Ve čl. III odst. 8 smlouvy smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 2 000 000 Kč zajišťující povinnost strany budoucí prodávající předmět převodu do data převodu nijak právně nezatížit či jinak nesnížit jeho hodnotu a pečovat o něj tak, aby nedošlo ke snížení jeho hodnoty. Na