21 Cdo 3644/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3644/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2018 Spisová značka:21 Cdo 3644/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3644.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu věcná Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 104a odst. 2 a 7 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 1. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.2.2019III.ÚS 626/19JUDr. Jiří Zemánek-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3644/2017-133 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Real Security s. r. o. se sídlem v Praze 5, Za zámečkem č. 745/17, IČO 28499387, zastoupeného Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská č. 188/119d, proti žalovanému Království Saúdské Arábie – Velvyslanectví Království Saúdské Arábie v České republice se sídlem v Praze 6, Korunovační č. 622/35, zastoupenému Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o 5.789.880,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 96/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2017, č. j. 18 Co 81, 98/2017-116, takto: Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou ze dne 10. 10. 2013 (adresovanou a doručenou Městskému soudu v Praze dne 15. 10. 2013) proti žalovanému označenému jako „Ministerstvo zahraničí Království Saúdské Arábie – Velvyslanectví v Praze se sídlem Korunovační 622/35, 160 00 Praha, Česká republika“ domáhal zaplacení „5.789.880,- Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jdoucích od 11. 6. 2013 do zaplacení“. K odůvodnění žaloby uvedl, že „dne 11. 12. 2012 s žalovaným uzavřel Servisní smlouvu na údržbu – provozování – úklid, na jejímž základě se po dobu účinnosti této smlouvy, tj. od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2014, žalobce jako zhotovitel zavázal pro žalovaného jako objednatele poskytovat služby související s údržbou, provozováním a úklidem v budově velvyslanectví a rezidence, včetně zajištění spotřebního materiálu, nářadí, pracovních sil a všeho, co je potřebné k plnění této smlouvy. Žalovaný se za odběr těchto služeb zavázal zaplatit žalobci částku 6,475.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty v příslušné výši, která činí 21 %, tj. celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 7.834.750,- Kč“. Žalovaný po datu splatnosti až dne 11. 6. 2013 zaplatil žalobci pouze 2.977.205,- Kč. Vrchní soud v Praze – poté, co mu věc byla Městským soudem v Praze předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti podle ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. - usnesením ze dne 6. 2. 2014, č. j. Ncp 4280/2013-14, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. v prvním stupni příslušné okresní soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 6; uvedené usnesení podle potvrzení ve spise nabylo právní moci dne 27. 2. 2014. Obvodní soud pro Prahu 6 poté usnesením ze dne 26. 8. 2014, č. j. 27 C 96/2014-17, žalobce vyzval, aby ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto usnesení „odstranil neurčitost žaloby spočívající v neurčitém označení žalovaného“, neboť „není zřejmé, zda je žalovaným Velvyslanectví Království Saudské Arábie či ministerstvo zahraničí“, s tím, že „pokud žalobce žaluje stát, který jako jediný má právní subjektivitu, ať se vyjádří k otázce věcné příslušnosti s ohledem na znění § 8 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu“. Soud prvního stupně tedy vycházel z toho, že žaloba je v označení účastníků řízení neurčitá (obsahuje takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci), a uvedený stav posoudil jako vadu žaloby ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. Obvodní soud pro Prahu 6 – poté, co žalobce na výzvu soudu (mimo jiné) sdělil, že „konkretizuje“ žalovaného tak, že „žalovaným je stát, tedy Království Saúdské Arábie“ a že „Království Saúdské Arábie je tak žalováno prostřednictvím Velvyslanectví Království Saúdské Arábie v České republice“ – usnesením ze dne 3. 2. 2015, č. j. 27 96/2014-23, řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. (pro nedostatek pravomoci českého soudu) zastavil. V záhlaví svého usnesení označil žalovaného (nově) jako Království Saúdské Arábie – Velvyslanectví Království Saúdské Arábie v ČR, Praha 6, Korunovační 622, s nímž jako s účastníkem řízení jednal. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2015, č. j. 95 Co 129/2015-30, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Vycházeje z toho, že žalobce podanou žalobou uplatňoval vůči žalovanému zaplacení částky 5.789.880,- Kč s příslušenstvím z titulu poskytování služeb souvisejících s údržbou, provozováním a úklidem v budově velvyslanectví a rezidence žalovaného na základě servisní smlouvy ze dne 11. 12. 2012, že řízení bylo zahájeno dne 15. 10. 2013 a že jedna ze stran sporu má sídlo na území členského státu Evropské unie, dovodil, že při posouzení pravomoci se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů (§ 123 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), tzn. včetně zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, a dospěl k závěru, že v projednávané věci je dána výlučná pravomoc soudů České republiky na základě dohody (ujednání) stran o pravomoci ve smyslu ustanovení § 23 Nařízení rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; uvedená dohoda je součástí servisní smlouvy ze dne 12. 12. 2012 (čl. 8 – 1). Poukázal také na to, že ze závěru o pravomoci českých soudů implicitně vycházel rovněž Vrchní soud v Praze při rozhodování o věcné příslušnosti. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie nebyla uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala otázku vynětí cizího státu z jurisdikce přijímajícího státu, je-li tento cizí stát jako právnická osoba subjektem soukromoprávních vztahů, že takovou otázku neřeší ani Nařízení, ani Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (uveřejněná vyhláškou č. 157/1964 Sb.) a že v projednávané věci se nejedná o žádný z případů uvedených v ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, neboť právní vztah mezi účastníky nelze ze strany žalovaného (objednatele) považovat za výkon obchodní činnosti (podle servisní smlouvy ze dne 11. 12. 2012 žalovaný žádnou obchodní činnost nevyvíjí). S poukazem na závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2215/2007, které bylo uveřejněno pod číslem 26/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že, vystupuje-li cizí stát nikoli jako suverénní nositel veřejné moci, nýbrž jako právnická osoba ve věcech vyplývajících z individuálních soukromoprávních vztahů charakterizovaných právní rovností účastníků, odůvodňují pravidla mezinárodního práva závěr, že tato právnická osoba – cizí stát – nepožívá – funkční imunity a v těchto věcech je dána pravomoc českých soudů. Obvodní soud pro Prahu 6 v dalším řízení rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 27 C 96/2014-65, řízení co do částky 1.170.907,80 Kč zastavil (výrok I.), žalobu, „jíž se žalobce domáhal zaplacení 4.618.972,30 Kč spolu s úrokem ve výši 0,01 % denně z částky 5.789.880,- Kč za dobu od 12. 6. 2013 do 22. 1. 2014 a dále z částky 4.618.972,30 Kč za dobu od 23. 1. 2014 do zaplacení“, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 151.250,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalovaného (výrok III.). Výrok I. odůvodnil ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. a ve vztahu k výroku II. dovodil, že žalobce „neunesl břemeno tvrzení“. Dospěl k závěru, že žalobce „o právní subjektivitě smluvní strany Smlouvy, z níž dovozoval svůj nárok, netvrdil a nedoložil ničeho“ a že „stejnou procesní pasivitu zaujal po poučení ze strany soudu, které směřovalo k posouzení jeho nároku dle principů o bezdůvodném obohacení, aby bylo možné přiznat žalobci částku, která by odpovídala činnostem (službám), které pro žalovaného měl provést“. Obvodní soud pro Prahu 6 dále usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 27 C 96/2014-89, zamítl návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků, vyzval žalobce, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní p