21 Cdo 3687/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3687/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2019 Spisová značka:21 Cdo 3687/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3687.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnavatelem Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Náhrada škody Pracovní úraz Bolestné Ztížení společenského uplatnění Dotčené předpisy:§ 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 § 1a odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 § 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 § 372 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 § 388 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 § 394 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 § 2401 odst. 1 o. z. § 2958 o. z. předpisu č. 440/2001Sb. § 10 předpisu č. 276/2015Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3687/2018-247 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce F. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Matuševským, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo nám. č. 82/10, proti žalovanému LIMEX ČR, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Vídeňská č. 744/2, IČO 25332309, zastoupenému JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem v Příbrami, Gen. R. Tesaříka č. 256, o náhradu škody z pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 22/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2018 č. j. 23 Co 407/2017-221, takto: I. Rozsudek krajského soudu se ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 578 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 578 188 Kč od 27. 7. 2016 do zaplacení, změněn tak, že žaloba se zamítá v částce 278 188 Kč s příslušenstvím, a v částce 2 300 000 Kč s příslušenstvím potvrzen, mění takto: Rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 24. května 2017 č. j. 7 C 22/2017-126 se ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 578 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 578 188 Kč od 27. 7. 2016 do zaplacení, mění tak, že žaloba se zamítá co do 28 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 188 Kč od 27. 7. 2016 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč od 27. 7. 2016 do zaplacení, jinak se rozsudek okresního soudu v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 99 490 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 99 190 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 20 700 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Martina Matuševského, advokáta se sídlem v Berouně, Husovo nám. č. 82/10. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1 471 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 31 322 Kč a soudní poplatek za dovolací řízení ve výši 14 000 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně dne 9. 1. 2017 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 3 164 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 7. 2016 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 4. 2007 pracoval u žalovaného v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou „na pozici skladník“, že dne 11. 6. 2014 zaměstnanec žalovaného L. D. ve skladové hale, kde žalovaný provozuje svoji činnost, při řízení vysokozdvižného vozíku přehlédl žalobce, zachytil jej tímto vozidlem a strhl jej pod vozidlo, čímž došlo k pádu žalobce na zem a přejetí obou dolních končetin pravou přední částí vozidla, že tato škodná událost byla ze strany žalovaného vyhodnocena jako pracovní úraz, že dne 16. 3. 2015 žalobce se žalovaným uzavřel „obecnou dohodu o vypořádání předmětného pracovního úrazu“, ve které „připustil“, že žalobci náleží náhrada škody z pracovního úrazu, a dohodli se na ukončení pracovního poměru žalobce ke dni 16. 3. 2015. Žalobce v žalobě uvedl výčet poranění, která utrpěl v přímé příčinné souvislosti s uvedenou škodnou událostí, výčet absolvovaných operačních zákroků, které mu způsobily další bolest, a tvrdil, že tato zranění u něj zanechala trvalé následky, které jej výrazným způsobem omezují v běžném způsobu života, přičemž tato omezení dále specifikoval. Žalobce požaduje, aby mu žalovaný zaplatil bolestné ve výši 569 551 Kč stanovené znaleckým posudkem č. 253/8/16 vypracovaným MUDr. Michalem Šléglem, soudním znalcem v oboru zdravotnictví, podle metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, ve kterém znalec stanovil základní výši bodového ohodnocení hodnotou 1 619 bodů, kterou následně navýšil o 20 % pro těžké komplikace na celkovou výši 2 266,6 bodů, přičemž hodnota jednoho bodu činí 251,28 Kč, dále požaduje, aby mu žalovaný zaplatil náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 578 188 Kč stanovené týmž znaleckým posudkem (rovněž podle metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví), v němž znalec určil základní částku 2 713 882 Kč, kterou doporučil podle metodiky snížit o 5 % z důvodu věku žalobce, a aby mu žalovaný zaplatil náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 17 000 Kč. Žalobce uvedené nároky uplatnil u žalovaného dopisem ze dne 6. 5. 2016, který byl žalovanému doručen dne 10. 5. 2016, a dodatečně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě uplatněných nároků dopisem ze dne 12. 7. 2016, který mu byl doručen 15. 7. 2016. Žalovaný zejména namítal, že považuje za spornou samotnou výši uplatněné nemajetkové újmy na zdraví žalobce, jak ji stanovil znalec MUDr. Michal Šlégl ve znaleckém posudku, a to z důvodu, že ji žalobce specifikuje v rozporu s nařízením vlády č. 276/2016 Sb. (správně č. 276/2015 Sb.), o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a s ustanovením § 271c odst. 2 zákoníku práce. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 24. 5. 2017 č. j. 7 C 22/2017-126 opraveným usnesením ze dne 4. 9. 2017 č. j. 7 C 22/2017-138 žalobě vyhověl, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 180 350 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Matuševského a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice „na účet Okresního soudu v Berouně“ soudní poplatek za řízení ve výši 31 478 Kč a že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně náklady řízení státu v plném rozsahu, přičemž „výše těchto nákladů bude specifikována v samostatném usnesení“ (usnesením ze dne 4. 7. 2018 č. j. 7 C 22/2017-225 Okresní soud v Berouně uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně na náhradě nákladů řízení 1 471 Kč). Vyšel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného a že dne 11. 6. 2014 „utrpěl pracovní úraz, na němž se nikterak nepodílel a při němž došlo k poraněním žalobce“. Dovodil, že v souladu s ustanovením § 271c zákoníku práce ve spojení s § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. „by soud při odčinění nemajetkové újmy žalobce spočívající v náhradě bolestného a náhradě za ztížení společenského uplatnění měl postupovat dle citovaného nařízení vlády, které s účinností od 26. 10. 2015 pro oblast pracovních vztahů zavedlo systém bodového hodnocení, a to jak pro oblast odčinění bolestí, tak i ztížení společenského uplatnění“, avšak „ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy“ posoudil soulad „tohoto podzákonného právního předpisu“ se zákonem a dospěl k závěru, že „nařízení vlády č. 267/2015 Sb.“ (správně nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) „nebude z důvodu jeho protiústavnosti aplikovat a o výši odškodnění rozhodne v souladu s pravidlem nastaveným občanským zákoníkem, výhradně dle svého uvážení a podle okolností daného případu“. Zdůraznil, že od 1. 1. 2014 došlo v oblasti civilního práva k celkové koncepční změně právní úpravy v oblasti odškodňování újmy na zdraví, která stanovení konkrétní výše odčinění zcela ponechává na posouzení soudu, přičemž jako nezávazné vodítko byla Nejvyšším soudem vydána metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, v níž jsou jednotlivá „zranění“ ohodnocována stejným počtem bodů jako v uvedeném nařízení vlády, avšak s jin