21 Cdo 3701/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3701/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2024 Spisová značka:21 Cdo 3701/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.3701.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Povinnosti zaměstnanců Dotčené předpisy:§ 52 písm. f) předpisu č. 262/2006 Sb. § 52 písm. g) předpisu č. 262/2006 Sb. § 16 odst. 2 písm. d) předpisu č. 312/2002 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3701/2023-176 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně R. F., zastoupené JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem v Plzni 1 – Severním Předměstí, Vlastina č. 602/23, proti žalovanému statutárnímu městu Chomutov se sídlem magistrátu v Chomutově, Zborovská č. 4602, IČO 00261891, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 30 C 152/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2023, č. j. 11 Co 23/2023-148, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o nákladech řízení a odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 31. 8. 2020 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí „v souladu s ustanovením § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce“. Naplnění výpovědního důvodu spatřoval v tom, že „obdržel v období od měsíce září 2019 do července 2020“ čtyři písemné stížnosti na „nevhodné chování s klientem“, z nichž je „zcela zřejmé“, že žalobkyně nesplňuje „předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, tj. zejména předpoklad slušného chování uvedený v § 16 odst. 2 zákona o úřednících, v § 4 odst. 1 správního řádu a ve vnitřních předpisech Magistrátu města Chomutova“, neboť nedodržuje „základní pravidla slušného chování“, zejména klienty vůbec nepozdraví, oslovuje je slovy „co chcete“, místo slušného požádání a předložení dokladů uděluje nepříjemným způsobem rozkazy, dává klientům najevo, že ji v podstatě obtěžují, jedná „arogantně a nepříjemně“, používá „tykání, přestože se jedná o dospělé osoby“, v jednom případě si dovolila žadatele o vydání řidičského průkazu na motocykl označit za „dalšího dárce orgánů“ a její jednání je ve stížnostech charakterizováno slovem „otřesné“. 2. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Chomutově dne 30. 12. 2020 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že u žalovaného vykonává práci úřednice zařazené v Magistrátu města Chomutov, odbor dopravních a správních činností – registr řidičů, že s ní byla řešena pouze jedna stížnost, která byla vyřešena omluvou žalobkyně, a že i kdyby se chovala tak, jak je popsáno ve výpovědi, což žalobkyně „zásadně odmítá“, je „jasné, že výpovědní důvod nebyl ve výpovědi řádně uveden a specifikován“, neboť v popsaném chování se nejedná o nesplňování předpokladů pro výkon sjednané práce, ale o nesplňování požadavků pro řádný výkon sjednané práce spočívající v neuspokojivých pracovních výsledcích, přičemž žalobkyně neobdržela písemnou výzvu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků. 3. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 30 C 152/2020-109, určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovaným dne 31. 8. 2020 je neplatná, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 33 946,42 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Tomšíčka. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně u žalovaného před výpovědí pracovala jako úřednice zařazená v Magistrátu města Chomutova, odbor dopravních a správních činností – registr řidičů, že v září 2019 si na její chování, které popsal jako neprofesionální a arogantní, stěžoval písemně M. J., jenž žádal o vydání řidičského průkazu na motocykl, a že v červenci 2020 byly na žalobkyni podány další tři písemné stížnosti. Uvedl, že žalovaný nepostupoval podle zákoníku práce „procedurálně správně“, dospěl-li k závěru, že žalobkyně nesplňuje předpoklady pro výkon sjednané práce úřednice, a pracovní poměr „bez dalšího vypověděl“, aniž by žalobkyni předal tzv. vytýkací dopis a vyzval ji k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků. Předmětná výpověď podle názoru soudu prvního stupně nesvědčí o „znalosti rozlišení“ nesplňování požadavků spočívajících v neuspokojivých pracovních výsledcích a nesplňování předpokladů pro výkon sjednané práce a rovněž je důsledkem zaměňování výpovědních důvodů podle § 52 písm. f) a § 52 písm. g) zákoníku práce. Neschopnost úřednice územního samosprávného celku zachovávat pravidla slušnosti „by měla být řešena“ podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, které vyžaduje předchozí upozornění na možnost výpovědi v důsledku porušení zákonem stanovené povinnosti. 4. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 6. 2023, č. j. 11 Co 23/2023-148, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru daná žalobkyni žalovaným dne 31. 8. 2020 se zamítá, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 2 100 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 900 Kč. Neztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že neschopnost úředníka územně samosprávného celku zachovávat pravidla slušnosti „by měla být řešena podle § 52 písm. g) zák. práce“, neboť „nesplnění předpokladů, či požadavků zaměstnance pro výkon sjednané práce“ není upraveno v § 52 písm. g) zákoníku práce, nýbrž v § 52 písm. f) větě před středníkem zákoníku práce. Uvedl, že zákonná ustanovení ukládají úředníkům veřejné správy „požadavky na způsob chování a jednání s klienty, které nelze zaměňovat s předpoklady pro výkon práce tohoto úředníka“, a že „vnitřní předpisy Magistrátu pak reflektují konkrétní podmínky u konkrétního Magistrátu a jeho představy o tom, jaké mají být kladeny na zaměstnance, který konkrétní druh práce (funkci) vykonává“. Vzhledem k tomu, že se nevhodné chování žalobkyně, tedy nesplnění požadavků pro řádný výkon sjednané práce, „nepromítlo do jejích pracovních výsledků“, nebylo podle názoru odvolacího soudu povinností žalovaného vyzývat žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků. Odvolací soud, vycházeje ze skutkového vylíčení důvodu výpovědi, dospěl k závěru, že v posuzované věci byl naplněn důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce, který spočívá v nesplňování požadavků zaměstnavatele pro řádný výkon práce a který nevyžaduje porušení právních povinností. Uvedené zákonné ustanovení totiž „vychází z objektivního zjištění, že zaměstnanec nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce, a to bez ohledu na to, zda tomu tak je v důsledku zaviněného jednání zaměstnance“. Odvolací soud zdůraznil, že je podstatné, že nesplňování požadavků zaměstnavatele zde objektivně existuje, a že není podstatné, že „žalobkyně všechny své povinnosti plnila, pracovní povinnosti dodržovala a byla s ní projednána pouze stížnost jediná“. 5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu („v celém jeho rozsahu“) podala žalobkyně dovolání. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – a to otázky „nepodřazení zaviněného porušení povinnosti zaměstnance vyplývající pro něho z právních předpisů pod výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. g)“ zákoníku práce [resp. otázek, zda představuje „neslušné chování úředníka“ porušení právní povinnosti ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce, nebo „porušení požadavku zaměstnavatele“ podle § 52 písm. f) zákoníku práce, a „jaké kritérium je rozhodující pro podřazení tohoto jednání pod výpovědní důvod“)] a otázky „nedostatečného a nesprávného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu“ – a které nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny, přičemž v dovolání formuluje otázku „vázanosti zaměstnavatele postupem, který si pro výpovědi z pracovního poměru stanovil v rámci interních předpisů, zejm. pracovního řádu“, otázku, zda porušení vnitřního předpisu zaměstnavatelem „znamená … neplatnost úkonu ukončení pracovního poměru“, otázku, zda lze pod pojem „pracovní výsledky“ podřadit rovněž spokojenost klientů správního orgánu s činností úředníka, a to „v návaznosti na jeho (ne)slušné jednání vůči nim“, a otázku, „zda v případě výpovědi pro nesplňování požadavků podle § 52 písm. f) zákoník