21 Cdo 3763/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3763/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2021 Spisová značka:21 Cdo 3763/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.3763.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Zánik závazku Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.10.2010 § 328 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.10.2010 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3763/2020-208 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce N. t. m. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 1463/5, proti žalované K. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova č. 2022/12, o 385 861,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 614/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2020 č. j. 30 Co 181/2020-167, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku městského soudu v části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 6 611,50 Kč tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 6 611,50 Kč, v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6 611,50 Kč potvrzen, a v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 379 250 Kč potvrzen, v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 379 250 Kč od 31. 10. 2013 do zaplacení, a v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. dubna 2020 č. j. 5 C 614/2014-131 v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 379 250 Kč a v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 379 250 Kč od 31. 10. 2013 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 25. 9. 2014 se žalobce domáhal po H. K. (dále jen „původní žalovaný“) zaplacení 385 861,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne nabytí právní moci rozsudku (podle následné změny žaloby od 31. 10. 2013) do zaplacení s tím, že v období let 2009 až 2010 uhradil původnímu žalovanému na základě mandátní smlouvy celkem 369 000 Kč, ovšem podle rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 2. 7. 2012 byly tyto platby poskytnuty bez právního důvodu. V důsledku toho shledal Finanční úřad pro Prahu 1 porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce a byl mu vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 369 000 Kč, který žalobce dne 7. 5. 2013 provedl. Současně bylo žalobci vyměřeno penále ve výši 369 000 Kč, jež bylo žalobcem zaplaceno dne 11. 9. 2013. Původní žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 738 000 Kč tím, že v pracovním poměru jako generální ředitel žalobce vyplácel sám sobě neoprávněně odměnu z mandátní smlouvy, o čemž jako generální ředitel věděl. Odpovědnost původního žalovaného je omezena výší 4,5 násobku jeho platu, tedy částkou 385 861,50 Kč. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 9. 4. 2020 č. j. 5 C 614/2014-131 uložil žalované, jako právní nástupkyni původního žalovaného, zaplatit žalobci částku 385 861,50 Kč, žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 385 861,50 Kč od 31. 10. 2013 do zaplacení zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 19 290 Kč k rukám advokáta JUDr. Věslava Nemetha. Vycházel z toho, že žalobce, jehož byl původní žalovaný statutárním orgánem, provedl výdej prostředků ze státního rozpočtu ve výši 369 000 Kč bez právního důvodu. Žalobce byl povinen uhradit státu penále ve výši 369 000 Kč, což podle soudu prvního stupně představuje škodu, která vznikla žalobci v souvislosti s protiprávním jednáním původního žalovaného. Zhodnotil, že prostředky ve výši 358 750 Kč s příslušenstvím již původní žalovaný vrátil žalobci a uhradil tím škodu za odvod do státního rozpočtu; zbývá tak zaplatit žalobci škodu za jím uhrazené penále. Zaplacením penále do státního rozpočtu došlo v rozpočtu žalobce ke snížení objemu finančních prostředků, které mohl použít k činnostem a záměrům v rámci předmětu své činnosti. Nelze tedy odvedené penále chápat jen jako pouhý převod prostředků z jednoho účtu státní organizace na jiný. Zamítnutí žaloby co do úroku z prodlení odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalovaná vstoupila do řízení po smrti původního žalovaného, převzala závazek svého manžela a řízení bylo navíc přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí o správní žalobě žalobce. To spolu se skutečností, že výše příslušenství by byla vysoká, považoval soud prvního stupně za důvody hodné zvláštního zřetele, aby nebyl tento nárok žalobci přiznán. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2020 č. j. 30 Co 181/2020-167 změnil rozsudek soudu prvního stupně v žalobě vyhovujícím výroku tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 6 611,50 Kč, ohledně částky 379 250 Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, v zamítavém výroku jej změnil „jen tak“, že žalované uložil zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 379 250 Kč od 31. 10. 2013 do zaplacení, a ohledně „zbývajícího“ úroku z prodlení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 29 374 Kč k rukám advokáta JUDr. Věslava Nemetha. Uzavřel, že zaviněné porušení povinností původního žalovaného spočívá v tom, že v jednotlivých měsících v letech 2009 a 2010 fakturoval žalobci částky 41 000 Kč měsíčně za činnosti, které nebyly vyžádány a nebyly ani potřebné, a následně, v pozici statutárního orgánu žalobce, akceptoval, že na základě neoprávněných faktur bylo zaplaceno celkem 369 000 Kč. Porušil tím svoji povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. V důsledku tohoto zaviněného porušení povinností bylo žalobci následně uloženo zaplatit do státního rozpočtu odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 369 000 Kč a penále za prodlení s úhradou tohoto odvodu ve výši 369 000 Kč. Při posouzení, zda vznikla škoda, odvolací soud nejprve uzavřel, že žalobce je jako příspěvková organizace nadán právní osobností. Ačkoliv příspěvkové organizace nemají vlastní majetek a hospodaří s majetkem státu, jsou jako svébytné právní subjekty nadány větší mírou samostatnosti oproti organizačním složkám státu. Mají vlastní rozpočet a vystupují samostatně jak vůči státu, tak vůči svým zaměstnancům, jsou způsobilé nabývat i majetková práva a povinnosti, včetně práva na náhradu škody. Prostředky, které odvedl žalobce do státního rozpočtu, tedy chyběly v jeho vlastním rozpočtu. Odvedené penále tak představuje škodu na straně žalobce. Z hlediska její výše není podstatné, kdy původní žalovaný skončil ve funkci generálního ředitele, ale to, že povinnost uhradit penále vznikla za období ode dne následujícího po dni porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny; žalobce přitom odvedl prostředky bezprostředně poté, co platební výměr nabyl po skončení odvolacího řízení právní moci. Co se samotného odvodu týče, uzavřel odvolací soud, že z celkově odvedené částky 369 000 Kč vrátil původní žalovaný žalobci již 358 750 Kč. Vzniklá škoda se tak rovná rozdílu těchto částek, tedy částce 10 250 Kč. Odvolací soud uzavřel, že následkem zaviněného porušení povinností právního předchůdce žalované vznikla žalobci škoda v celkové výši 379 250 Kč. Odvolací soud dále změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na zaplacení úroku z prodlení. Vysvětlil, že moderační právo soudu nelze samostatně vztáhnout pouze na příslušenství náhrady škody. Mimořádnou okolností hodnou zvláštního zřetele není pouhá výše zákonného úroku z prodlení; protože nebyly zjištěny jiné okolnosti hodné zvláštního zřetele, nelze považovat požadavek na zaplacení úroku z prodlení za rozporný s dobrými mravy. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podala žalovaná dovolání z