21 Cdo 377/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 377/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2023 Spisová značka:21 Cdo 377/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.377.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Plat Zaměstnanci Právní jednání (o. z.) Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 124 předpisu č. 262/2006 Sb. § 123 předpisu č. 262/2006 Sb. § 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 2 o. z. § 18 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 377/2023-210 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. Z., zastoupeného Mgr. et Mgr. Lucií Zrnovskou, advokátkou se sídlem v Liberci III – Jeřábu, nám. Dr. E. Beneše č. 4/12, proti žalovanému Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Chrastava, Školní 438 Příspěvková organizace, se sídlem v Chrastavě, Školní č. 438, IČO 70866937, zastoupenému JUDr. Klárou Papouškovou Hulswitovou, advokátkou se sídlem v Liberci V – Kristiánově, 8. března č. 21/13, o 51 477 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 169/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. září 2022, č. j. 30 Co 94/2022-140, opravenému usnesením ze dne 21. října 2022, č. j. 30 Co 94/2022-158, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu ze dne 21. září 2022, č. j. 30 Co 94/2022-140, a usnesení krajského soudu ze dne 21. října 2022, č. j. 30 Co 94/2022-158, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Liberci dne 30. 4. 2021 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 51 477 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně, počínaje dnem podání této žaloby do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalovaného na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2014 jako vychovatel a po uzavření dodatku č. 3 ze dne 1. 8. 2016 k této pracovní smlouvě jako vedoucí vychovatel, že mu tak s účinností od 1. 8. 2016 vznikl podle § 124 zákoníku práce nárok na příplatek za vedení, že byl v souladu s náplní práce zařazen do třetího stupně řízení, v němž mu vznikl nárok na výplatu příplatku za vedení v rozsahu 20 – 50 % z nejvyššího platového tarifu, do něhož je zařazen, a že dne 1. 5. 2017 byla žalovaným provedena změna výše příplatku za vedení, a to na 22,44 % z nejvyššího platového tarifu s účinností k témuž dni. Jelikož ze strany žalovaného docházelo k soustavnému krácení výše příplatku ze vedení a rovněž byla výše příplatku za vedení snižována pod zákonné procentuální rozmezí (dvacetiprocentní hranici), požaduje žalobce doplatek tohoto příplatku za dobu od 1. 4. 2018 do 30. 11. 2020. 2. Žalovaný uvedl, že platovým výměrem ze dne 1. 5. 2017 došlo ke stanovení příplatku za vedení ve výši 6 000 Kč, což tehdy činilo 22,44 % z nejvyššího platového tarifu, a že v platových výměrech je uvedena procentní výše příplatku za vedení toliko pro orientaci. Příplatek za vedení byl žalobci po celou dobu trvání pracovního poměru stanoven správně (vzhledem k jeho zařazení do prvního stupně řízení v rozmezí od 5 % do 30 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě), všechny složky platu byly stanoveny pevnou částkou a výše příplatku za vedení, který byl stanoven v pevné výši 6 000 Kč, se neměnila v návaznosti na průběžné navyšování tarifního platu. 3. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 20. 1. 2022, č. j. 15 C 169/2021-116, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 51 467,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 467,28 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, zamítl žalobu co do částky 9,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9,72 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení a do úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 51 467,28 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 23 991 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Zrnovského. Vyšel ze zjištění, že na základě dodatku č. 3 k pracovní smlouvě ze dne 30. 4. 2019 pracoval žalobce pro žalovaného jako vedoucí vychovatel, že s účinností od 1. 5. 2017 – listinou podepsanou bývalým ředitelem Miroslavem Hlubučkem a označenou jako „změna příplatku za vedení“ – byl žalobci stanoven příplatek ze vedení ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně s formulací „na základě § 124 zákona č. 262/2006 Sb. Zákoníku práce Vám s účinností od 1. 5. 2017 stanovuji příplatek za vedení ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně“, že v platovém výměru účinném od 1. 5. 2017 je příplatek za vedení specifikován jako „přípl. za vedení: 6000 Kč, platnost od: 1. 5. 2017, ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně“ a že podle vnitřního platového předpisu žalovaného č. 2/2019 je výše příplatku stanovena procentem z nejvyššího platového stupně v platové třídě, ve které je zaměstnanec zařazen. Dovodil, že „v platebním výměru má být výše příplatku vyjádřena absolutním číslem“, že však „není možné tento požadavek vztáhnout na způsob sjednání výše příplatku za vedení“, neboť výše příplatku může být stanovena i „sjednáním konkrétní procentuální výše, v daném případě 22,44 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně“, přičemž tato „konstrukce“ umožňuje udržení stálého poměru příplatku za vedení k platovému tarifu. Dospěl k závěru, že žalovaný určil s účinností od 1. 5. 2017 žalobci příplatek za vedení ve výši 22,44 % z nejvyššího platového stupně (v rámci rozmezí pro 1. stupeň řízení 5 až 30 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen) listinou ze dne 1. 5. 2017 označenou jako změna příplatku za vedení, čemuž odpovídal i platový výměr účinný od 1. 5. 2017, v němž byla výše příplatku za vedení vyjádřena částkou 6 000 Kč, že proto od 1. 11. 2017 – kdy došlo ke změně výše platového tarifu – mělo dojít i k navýšení příplatku za vedení, že však žalovaný žalobci „stále vyplácel příplatek ze vedení ve výši 6000 Kč“. Z uvedených důvodů podle názoru soudu prvního stupně žalobci vznikl nárok na doplacení částky 51 467,28 Kč. 4. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 30 Co 94/2022-140, opraveným usnesením ze dne 21. 10. 2022, č. j. 30 Co 94/2022-158, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do 51 467,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 30. 4. 2021 do zaplacení zamítl, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 36 261 Kč k rukám advokátky JUDr. Kláry Papouškové Hulswitové. Odvolací soud uvedl, že plat nemůže být předmětem smluvního ujednání a nemůže být určen jiným způsobem, v jiném složení a v jiné výši, než stanoví příslušné právní předpisy, což platí pro všechny složky platu, tedy i pro příplatek ze vedení, že příplatek za vedení je stanoven v závislosti na stupni řízení a že jeho spodní a horní hranice je stanovena pro jednotlivé stupně řízení procentem z nejvyššího platového tarifu v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen, přičemž konkrétní výši příplatku za vedení v rámci zákonného rozpětí určuje zaměstnavatel v platovém výměru. Odvolací soud poukázal na to, že pro rozhodnutí v dané věci je zásadní vyřešení otázky, „zda příplatek za vedení je zaměstnavatel povinen uvést v platebním výměru v absolutní výši, tj. konkrétní částkou, či zda jej lze stanovit i ve výši relativní, konkrétně procentní sazbou z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen“. Dospěl k závěru, že „nelze procentem z platového tarifu stanovovat individuální příplatky za vedení“, jelikož „výše příplatku za vedení vyjadřuje pouze náročnost řídící práce, která nemá nic společného se zvyšováním platových tarifů“, že „pokud by byl příplatek za vedení stanoven vedoucímu zaměstnanci procentem z platového tarifu, docházelo by zpravidla k jeho zvyšování, aniž by se změnily podmínky, pro které je přiznáván“, přičemž „takový postup je v rozporu s právní úpravou a jejím smyslem“, že „příplatek za vedení by tedy měl být přiznán konkrétnímu vedoucímu zaměstnanci konkrétní částkou v rámci procentně vyjádřeného rozpětí“ a že zaměstnavatel je povinen v platovém výměru uvést příplatek za vedení v absolutní výši (konkrétní částkou), nik