21 Cdo 3802/2012 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3802/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Annou Doležalovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Jablonského č. 604/7, proti žalovaným 1) Property Mojmírova 11, a.s. se sídlem v Praze 10, Orelská č. 6, IČO 27866866, zastoupené Mgr. Martinem Žižkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 846/1, 2) Infocredit s.r.o. se sídlem v Dobřichovicích, Palackého č. 70, IČO 25643517, a 3) INTERCORP LTD se sídlem v Londýně, Halley Street, Suite B, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Jezuitská č. 4, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 227/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. prosince 2011 č. j. 6 Co 1990/2011-308, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 14. března 2011 č. j. 6 C 227/2007-234 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 19.9.2007 u Okresního soudu v Písku proti žalovaným 1) a 2) domáhal určení, že nedobrovolná veřejná dražba uskutečněná dne 7.9.2007 v Dobřichovicích žalovanou 2) jako dražebníkem, jejímž předmětem byla nemovitost ve vlastnictví žalobce, a to "stavba B. p. - občanská vybavenost na pozemku parc. č. st., vše zapsáno na LV pro obec a k.ú. P.", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná 2) [jako dražebník] uskutečnila na návrh žalované 3) [jako věřitelky pohledávky, zajištěné zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 4.11.1993] nedobrovolnou dražbu nemovitostí, při níž se vydražitelem stala žalovaná 1), že mu však nebylo doručeno oznámení o dražbě podle ustanovení § 40 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že podal dne 2.8.2007 k Okresnímu soudu v Písku žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě, že však žalovaná 2) přesto dražbu provedla, i když byla podle názoru žalobce povinna od ní upustit; provedená veřejná nedobrovolná dražba je tedy neplatná. Okresní soud v Písku - poté, co bylo usnesením ze dne 6. 10. 2009 č. j. 6 C 227/2007-104 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2009 č. j. 6 Co 3088/2009-122 na návrh žalobce učiněný při jednání dne 2.4.2009 připustil, aby do řízení přistoupila žalovaná 3) - rozsudkem ze dne 16.4.2010 č.j. 6 C 227/2007-159 žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný (správně žalobce) je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 31.915,40Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky, žalované 2) 33.545,20 Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Raidy a žalované 3) 26.040,-Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Plocka a že "Okresní státní zástupce Písek nemá právo na náhradu nákladů řízení". Dovodil, že se žalobce dovolal neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby v trojměsíční prekluzívní lhůtě [§ 48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] jen vůči žalovaným 1) a 2). Protože vůči žalované 3), která do řízení přistoupila na návrh žalobce dodatečně, nebyla tato lhůta zachována [k přistoupení žalované 3) do řízení došlo až po jejím uplynutí], nemůže být žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby úspěšná. Skutečnost, že žalobce podal u soudu žalobu o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě podle ustanovení § 166 občanského zákoníku, není podle soudu prvního stupně "pro tento spor" rozhodující. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7.10.2010 č.j. 6 Co 1984/2010-190 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že, byla-li žaloba o neplatnost veřejné dražby podána u soudu do tří měsíců ode dne jejího konání, právo na vyslovení neplatnosti veřejné dražby nezaniklo, i když žaloba nesměřovala proti všem osobám, které se z hlediska věcné legitimace musí řízení zúčastnit, a i když se staly účastníky řízení až na návrh podaný po uplynutí této lhůty. Vzhledem k tomu, že v době rozhodování věci soudem prvního stupně byli účastníky řízení všichni, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, nebyla důvodem k zamítnutí žaloby okolnost, že žalovaná 3) vstoupila do řízení až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval "uplatněnými důvody neplatnosti provedené dražby" a aby "své rozhodnutí řádně zdůvodnil". Okresní soud v Písku poté rozsudkem ze dne 14.3.2011 č.j. 6 C 227/2007-234 žalobu opět zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 91.850,80 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky, žalované 2) 108.317,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Raidy a žalované 3) 74.040,-Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Plocka a že "Okresní státní zástupce nemá právo na náhradu nákladů řízení". Po provedeném dokazování dospěl nejprve k závěru, že dražebník sice zaslal žalobci oznámení o dražbě bez označení osoby příjemce datem narození a že proto písemnost mohl převzít také otec žalobce, avšak "každopádně dražebník oznámení v souladu s § 40 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., žalobci zaslal" a provedená dražba tedy nemůže být z tohoto důvodu neplatná. To, že byla podána žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě, o níž nebylo do dne provedení dražby soudem rozhodnuto, nezpůsobuje podle soudu prvního stupně její neplanost, neboť důvody neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby jsou taxativně vypočteny v zákoně č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a skutečnost, že dražba byla provedena, ačkoliv o žalobě o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě dosud nebylo rozhodnuto, mezi nimi není uvedena. Důvodnou neshledal ani námitku, že by žalovaná 2) neměla způsobilost provádět dražby, neboť je "doloženo zprávou MěÚ Černošice, že žalované 2) byla udělena koncese s předmětem podnikání dne 31.10.2000 na dobu neurčitou". K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22.12.2011 č.j. 6 Co 1990/2011-308 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 31.165,-Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky a žalované 2) 33.807,-Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Raidy a že "krajské státní zastupitelství nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Odvolací soud nejprve dovodil, že žalobce "byl o záměru konání nedobrovolné dražby informován již tím, že převzal dražební vyhlášku, a, pokud nepřevzal oznámení o dražbě, nezpůsobuje to neplatnost konání dražby". Neplatnost napadené veřejné nedobrovolné dražby nelze úspěšně dovozovat ani z toho, že dražba byla provedena, i když žalobce podal žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě; podání takové žaloby nemá za následek, že by dražebník byl povinen upustit od konání dražby, ale že se "dražba ve stanoveném termínu nekoná", a ustanovení § 166 odst.3 občanského zákoníku je zvláštním právním předpisem k ustanovením § 48 odst.3 až 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), přičemž žaloba o neplatnost dražby "přichází v úvahu až po jejím provedení, kdežto § 166 občanského zákoníku přichází v úvahu před provedením (zahájením) nedobrovolné dražby". Protože žalobce podal žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě až dne 2.8.2007 teprve poté, co obdržel oznámení o nedobrovolné dražbě, nemůže být žaloba důvodná. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že napadená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná už proto, že mu oznámení o dražbě nejen nebylo doručeno, ale ani zasláno v souladu s požadavky ustanovení § 11 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Veřejná nedobrovolná dražba ze dne 7.9.2007 je neplatná také proto, že byla vykonána dříve, než bylo rozhodnuto o žalobě o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě; probíhající řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle ustanovení § 166 odst. 3 občanského zákoníku sice není výslovně uvedeno mezi důvody neplatnosti dražby podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), nicméně je třeba dovodit, že "objektivně představuje důvod neplatnosti vyplývající ze samotného § 166 občanského zákoníku jako speciálního ustanovení k zákonu o veřejných dražbách", neboť, "pokud by bylo možno dražbu platně dokončit v době, kdy je podána žaloba na nepřípustnost prodeje zástavy, ztrácel by tento institut svůj význam". Žalobce dále odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k tomu, že "v paralelně probíhajícím sporu o existenci zástavního práva byla zástavní smlouva shledána neplatnou", a dovozuje, že soud může vyslovit neplatnost veřejné dražby "nejen z důvodů, které byly za řízení tvrzeny, ale které vyšly za