21 Cdo 3848/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3848/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 10. 2015 Spisová značka:21 Cdo 3848/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3848.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Pracovněprávní vztahy Pracovní doba Přestávky v práci Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. § 88 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3848/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce K. B., zastoupeného Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská č. 1936/4, proti žalované KOMTERM, a.s. se sídlem v Praze 4, Bělehradská č. 55/15, IČO 267 60 738, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Oldřichova č. 299/23, o 76.858,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 5/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2015 č.j. 62 Co 160/2015-162, takto: Dovolání žalované se odmítá. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6.5.2015 č.j. 62 Co 160/2015-162, kterým bylo rozhodnuto, že „nárok je ve svém právním základu opodstatněn“, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (dovolání ve věci samé není přípustné, neboť nesměřuje proti právnímu posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Žalovaná sice uvádí, že dovolání podává z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud „nesprávně vyložil ustanovení § 88 odst. 1 zák. práce“. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčených důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází, a dále s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou námitek žalované je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nerespektoval ustálenou judikaturu dovolacího soudu ohledně rozdílu mezi přestávkou v práci na jídlo a oddech a přiměřenou dobou na oddech a jídlo. Ve skutečnosti ale polemizuje se skutkovými závěry obou soudů a zároveň v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, podává-li zejména vlastní hodnocení důkazů (kupříkladu že „mezi zaměstnanci existovala vzájemná zastupitelnost“, že „interní předpisy žalované vytvořily podmínky pro to, aby zaměstnanci na uvedeném pracovišti mohli přestávky na jídlo a oddech čerpat“, že „4. pracovník na směně je využíván jako střídač při nepřítomnosti“), a na základě jejich zhodnocení vyvrací závěr soudů, že žalobci byla namísto přestávky na jídlo a oddech poskytována pouze přiměřená doba na jídlo a oddech. Protože tedy námitky žalované uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1, nemohl dovolací soud pro tento nedostatek v řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. října 2015 JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu