21 Cdo 389/2021 – Nejvyšší soud

21 Cdo 389/2021-295 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Robertem Falbrem, advokátem se sídlem v Praze 6, Kopeckého č. 1326/47, proti žalované N. N. H. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, o zaplacení 1 449 909 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 262/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2019, č. j. 23 Co 251/2019-244, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soud pro Prahu 5 ze dne 8. ledna 2019, č. j. 28 C 262/2015-181, v zamítavém výroku I ohledně částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 20 000 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení a v zamítavém výroku II ohledně částky 1 010 476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 1 010 476 Kč od 13. 3. 2013 do zaplacení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. ledna 2019, č. j. 28 C 262/2015-181, v zamítavém výroku I ohledně částky 313 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 313 439 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. ledna 2019, č. j. 28 C 262/2015-181, v zamítavém výroku I ohledně částky 313 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 313 439 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 16. 7. 2015 se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 353 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 333 439 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení a z částky 20 000 Kč od 16. 5. 2013 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že v době od 20. 3. 2012 do 1. 3. 2013 u žalované pracoval jako zástupce ředitele. Pracovní poměr byl ukončen dohodou „z důvodů organizačních“, neboť žalovaná se rozhodla, že „nadále nebude zřízena funkce zástupce ředitele jako funkce samostatná“. Žalobci proto náleží odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku ve výši 618 285,60 Kč, na kterém žalobce „v tuto chvíli“ požaduje 20 000 Kč. Současně s dohodou o rozvázání pracovního poměru uzavřel žalobce se žalovanou dne 1. 3. 2013 dohodu o mimořádné odměně ve výši pěti průměrných měsíčních platů. Žalovaná stanovila výši odměny částkou 716 680 Kč, správně však její výše měla činit 1 030 119 Kč; žalobce proto po žalované požaduje doplatit rozdíl ve výši 313 439 Kč. Žalobce dále „nárokuje“ zaplacení nákladů, které mu vznikly v souvislosti s pracovní cestou do Kazachstánu (vykonanou ve dnech 2. až 6. října 2012) vynaložením částky 54 591 Kč na letenku, pojištění k letence, vízum, bankovní poplatek a ubytování R. Ž., který ho na cestě se souhlasem žalované doprovázel a poskytoval mu nezbytné konzultační služby; na náhradě těchto nákladů žalobce uplatnil 20 000 Kč. Řízení o žalobě u Obvodního soudu pro Prahu 5 probíhalo pod sp. zn. 28 C 262/2015. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 8. 2. 2016, změněnou (rozšířenou) podáním ze dne 29. 2. 2016, se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 1 096 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 1 010 476 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení a z částky 85 994 Kč od 16. 5. 2013 do zaplacení. Uplatnil tak nárok na zaplacení zbývající části odstupného do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku ve výši 598 285,60 Kč a na základě kolektivní smlouvy pro rok 2013 na zaplacení dalšího odstupného do výše pětinásobku průměrného měsíčního výdělku ve výši 412 190,40 Kč, celkem tedy ve výši 1 010 476 Kč. Dále požadoval zaplacení zbývajících nákladů za pracovní cestu do Kazachstánu (vykonanou ve dnech 2. až 6. října 2012) vynaložených na letenku, pojištění k letence, vízum, bankovní poplatek a ubytování R. Ž. ve výši 34 591 Kč a stejných nákladů, které na stejné pracovní cestě vynaložil za účast L. P., který mu se souhlasem žalované rovněž poskytoval nezbytné konzultační služby, ve výši 51 403 Kč. Řízení o této žalobě u Obvodního soudu pro Prahu 5 probíhalo pod sp. zn. 26 C 130/2016. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 15. 11. 2017, č. j. 28 C 262/2015-157, řízení o obou žalobách spojil ke společnému řízení, které bude nadále vedeno pod sp. zn. 28 C 262/2015. Předmětem spojeného řízení se tedy stal nárok na zaplacení odstupného ve výši 1 030 476 Kč s příslušenstvím, „mimořádné odměny“ ve výši 313 439 Kč s příslušenstvím a nákladů zahraniční pracovní cesty ve výši 105 994 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se uplatněným nárokům bránila tvrzením, že důvod uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou nebyl v dohodě uveden a je tedy na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že „k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. a), b) a c) ZP“. Sjednaná dohoda o mimořádné odměně pak přiznávala žalobci jednorázový peněžitý příspěvek z důvodu skončení pracovního poměru, jehož charakter odpovídal odstupnému, o čemž svědčí také skutečnost, že k jejímu uzavření došlo spolu s dohodou o rozvázání pracovního poměru; nejedná se o mimořádnou odměnu podle „ustanovení § 134 ZP“. Zahraniční pracovní cestu do Kazachstánu žalovaná schválila pouze pro žalobce, k doprovodu žalobce Ž. a L. P. nikdy souhlas nevyjádřila. Žalovaná dále vznesla námitku započtení částky 135 905,63 Kč z titulu pohledávky za žalobcem v souvislosti s opravou vozidla RZ XY (které žalobce poškodil tím, že do něj natankoval nesprávné palivo) a částky 48 400 Kč z titulu pohledávky za žalobcem v souvislosti s „neoprávněným užíváním“ vozidla RZ XY (pracovní poměr žalobce skončil ke dni 1. 3. 2013, avšak vozidlo bylo žalované vráceno až dne 18. 4. 2013). Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 28 C 262/2015-181, rozhodl tak, že v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 353 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 333 439 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení a z částky 20 000 Kč od 16. 5. 2013 do zaplacení, se žaloba zamítá (výrok I), že v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení 1 096 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 1 010 476 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení a z částky 85 994 Kč od 16. 5. 2013 do zaplacení, se žaloba zamítá (výrok II), že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 158 652,70 Kč k rukám „právního“ zástupce žalované (výrok III) a že žalobce je povinen zaplatit České republice „na náhradě nákladů státu – svědečném“ 291 Kč (výrok IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce v době od 20. 3. 2012 do 1. 3. 2013 pracoval u žalované na pracovní pozici zástupce ředitele a náměstka, že dne 1. 3. 2013 se účastníci dohodli na rozvázání pracovního poměru k témuž dni (důvod rozvázání pracovního poměru nebyl sjednán), že téhož dne účastníci uzavřeli dohodu o mimořádné odměně („nejednalo se o odstupné, ale o mimořádnou odměnu“) ve výši „průměrné 6měsíční mzdy“ žalobce, na které žalovaná vyplatila žalobci 716 680 Kč, a že žalobce ve dnech 2. 10. 2012 až 6. 10. 2012 vykonal zahraniční pracovní cestu do Kazachstánu, kterou mu za účelem předběžné prezentace žalované schválil M. Š. (žalobce nežádal o schválení doprovodu další osobou). Vzhledem k tomu, že „důvodem ukončení pracovního poměru byla nespokojenost s plněním úkolů žalobce“ a „pouze to, že náplň práce, kterou vykonával žalobce, byla svěřena jiné osobě, nepochybně žádnou organizační změnu nezakládá“, a k žádné organizační změně tedy nedošlo, dospěl k závěru, že nárok na odstupné žalobci nevznikl. Soud prvního stupně neshledal důvodným ani nárok na zaplacení mimořádné odměny, neboť v případě mimořádné odměny „dle ust. § 134 z. p.“ se nejedná o „nárokovou složku platu“ a nárok na ni „vzniká až rozhodnutím zaměstnavatele o jejím poskytnutí“; v případě žalobce nebyla konkrétní výše odměny dohodnuta a způsob jejího vyplacení odpovídal „standardnímu vyplacení mezd a odměn“. Nebylo-li prokázáno, že by žalobce měl souhlas svého nadřízeného s tím, aby vzal na zahraniční pracovní cestu další osoby, nebylo vyhověno ani požadavku žalobce na zaplacení náhrady nákladů pracovní cesty do Kazachstánu. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č. j. 23 Co 251/2019-244, zastavil odvolací řízení „ohledně částky 51 403 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 51 403 Kč od 16. 5. 2013 do zaplacení“ (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně „v zamítavém výroku I o věci samé ohledně částky 333 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 333 439 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení a v zamítavém výro