21 Cdo 4030/2009 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4030/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 9. 2010 Spisová značka:21 Cdo 4030/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4030.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstupné Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Dotčené předpisy:§ 67 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 68 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 228 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 směrnice 2001/23/ § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:21. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4030/2009 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně O. K., zastoupené JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné - Ráji, Ciolkovského č. 282, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 6/2020, IČO 26863154, zastoupené JUDr. Renatou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně - Mistřovicích, Hradišťská č. 119, o 44.583,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 250/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 2009 č.j. 16 Co 56/2009-38, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.928,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Renaty Kadlubcové, advokátky se sídlem v Českém Těšíně - Mistřovicích, Hradišťská č. 119. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na odstupném poskytovaném při rozvázání pracovního poměru 44.583,- Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 14.9.2007 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalovaného pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 1.4.2005 jako dělnice lampovny. Představenstvo žalovaného dne 24.4.2007 rozhodlo o zrušení lampoven na jednotlivých důlních vnitřních jednotkách žalovaného s tím, že práce lampoven bude od 1.9.2007 "zajišťována dodavatelsky" společností OKD, HBZS, a. s. na základě obchodních smluv o poskytování služeb. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 22.6.2007 dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31.8.2007, aniž by v ní byl uveden důvod rozvázání pracovního poměru. Ještě před tím (dne 7.6.2007) uzavřela žalobkyně se společností OKD, HBZS, a.s pracovní smlouvu s nástupem do práce dne 1.9.2007. Ačkoliv důvodem, proč žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru, byly organizační změny, žalovaný odmítá vyplatit žalobkyni odstupné s odůvodněním, že došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů v důsledku "faktického přechodu části činností na jiného zaměstnavatele". Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 16.12.2008 č.j. 18 C 250/2008-19 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 20.558,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Richtera. Za "jednoznačně zcela prokázaný" považoval soud prvního stupně závěr, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán dohodou ke dni 31.8.2007 v důsledku organizačních změn, které "v širším slova smyslu" spočívaly ve zrušení lampoven důlních vnitřních organizačních jednotek žalované a v tom, že činnost lampoven začal pro žalovanou vykonávat na základě smlouvy o poskytování služeb ve spojení s kupní smlouvou na zařízení lampoven a nájemní smlouvou na užívání prostor lampoven s účinností ode dne 1.9.2007 "zcela jiný právní subjekt". Přiznání odstupného, které se odvíjí od skončení pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce, nebrání ani zjištění soudu, že došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele (žalovaného) na společnost OKD, HBZS, a. s., neboť "k převedení části úkolů, resp. činností zaměstnavatele k jinému zaměstnavateli" ve smyslu ustanovení § 338 odst. 2 zákoníku práce došlo až ke dni 1.9.2007, kdy již žalobkyně nebyla zaměstnankyní žalovaného. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16.6.2009 č.j. 16 Co 56/2009-38 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Souhlasil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, zejména, že "došlo podle ustanovení § 338 odst. 2 zákoníku práce k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů" a že pracovní poměr mezi účastníky zanikl na základě dohody ze dne 22.6.2007 ke dni 31.8.2007, odmítl však závěr soudu prvního stupně v tom, že se tak stalo z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce. Žalovaný totiž "nepřestal podnikat nebo vykonávat také jiné činnosti, pro které dosud zaměstnával fyzické osoby v pracovním poměru nebo jiném základním pracovněprávním vztahu, aniž by práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešla na přejímajícího zaměstnavatele"; nebyl podle názoru odvolacího soudu naplněn ani důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce, neboť nedošlo k přemístění zaměstnavatele nebo jeho části, a nenastal ani výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, když žalobkyně se stala nadbytečnou teprve v důsledku smlouvy (o poskytování služeb) uzavřené dne 7.9.2007 mezi OKD, HBZS, a.s. jako poskytovatelem a žalovaným jako objednatelem, protože zaměstnavatel tím ztratil úplně možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj konal. Protože k rozvázání pracovního poměru mezi účastníky nedošlo ze žádného z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až d) zákoníku práce, nemůže být žaloba na výplatu odstupného podle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce úspěšná. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, protože v okamžiku, kdy se tak mělo stát, již žalobkyně nebyla zaměstnankyní žalovaného. Podle dovolatelky nemohlo dojít k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů tam, kde již (dříve) byla mezi žalobkyní a OKD, HBZS, a. s. platně uzavřena pracovní smlouva. Navíc, dohoda mezi OKD, HBZS, a.s a žalovaným byla uzavřena až poté, co již pracovněprávní vztah žalobkyně a žalovaného zanikl (dne 7.9.2007 se zpětnou účinností ke dni 1.9.2007). O "nutnosti" organizačních změn u žalovaného byla žalobkyně ujištěna zaměstnanci žalovaného; kdyby žalobkyně jednala na základě těchto (nepravdivých) informací, vznikla by ji škoda ve výši odstupného, které by ji příslušelo. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popř. zamítl. Uvedl, že "nebyl naplněn" ani jeden z důvodů uvedených v ustanovení § 52 zákoníku práce, který zakládá nárok na odstupné, když bylo prokázáno, že došlo k převodu části činnosti žalovaného "na nový subjekt", s nímž zákoník práce spojuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Požadavek žalobkyně na náhradu škody představuje nové tvrzení, které v dovolání není přípustné. Zaměstnanci žalovaného navíc "v žádném případě" neujišťovali žalobkyni, že by jí podepsáním dohody o rozvázání pracovního poměru vznikl nárok na odstupné; "nutnost přechodu" k jinému zaměstnavateli byla zaměstnancům vysvětlována "na pohovorech za účasti vedoucích zaměstnanců a odborové organizace" a "vznik nároku na odstupné zde nemohl být zmiňován, jelikož zaměstnavatel byl od začátku přesvědčen, že v daném případě nárok na odstupné nevzniká". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 24