21 Cdo 4043/2015 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4043/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Ing. M. V., zastoupeného Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábř. č. 448/7, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 164/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2015 č. j. 4 Co 199/2014-15, takto: Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2014 č. j. 19 C 164/2014-9 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce a P. V., (dále jen „P. V.“), podali dne 23. 5. 2011 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce podle darovací smlouvy ze dne 23. 5. 2010, kterou P. V. daroval žalobci, svému synovi, nemovitosti v katastrálním území K., zapsané na LV č. 6098 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy. Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, usnesením ze dne 8. 6. 2011 č. j. V-1441/2011-404 řízení o povolení vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí přerušil „do doby pravomocného rozhodnutí soudu o předběžné otázce a do doby nabytí právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu o řízení s předstihem žádosti vedené pod sp. zn. V-2309/2010-404“. Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy – poté, co mu notářka Mgr. Šárka Musilová dopisem ze dne 10. 6. 2013 sdělila, že dědické řízení po zůstaviteli P. V., který zemřel dne 3. 9. 2011, bylo pravomocně skončeno dne 21. 12. 2011, že dědici jsou pozůstalá manželka A. V. a žalobce jako pozůstalý syn a že nemovitosti v katastrálním území K. zapsané na listu vlastnictví č. 6098 nebyly zařazeny do aktiv dědictví, a poté, co opakovaně požádal dědice o vyjádření, zda souhlasí s pokračováním ve správním řízení - usnesením ze dne 1. 8. 2014 č. j. V-1441/2011-404 řízení o návrhu na vklad vlastnického práva přerušil „do doby pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech o podaných určovacích žalobách“. Uvedl, že oznámení o podaných žalobách k Okresnímu soudu v Klatovech na určení vlastnického práva k některým z darovaných pozemků a staveb, která byla doručena katastrálnímu pracovišti Klatovy dne 7. 7. 2014 a dne 15. 7. 2014, jsou podkladem pro vyznačení tzv. poznámky spornosti u dotčených nemovitostí a že ve správním řízení je možné pokračovat pouze po souhlasném vyjádření jeho účastníků; A. V. dopisem ze dne 25. 7. 2014 vyslovila s pokračováním řízení souhlas a žalobce ve svých sděleních ze dne 21. 7. 2014 a 31. 7. 2014 svůj souhlas nevyjádřil. K odvolání žalobce Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni rozhodnutím ze dne 25. 9. 2014 č. j. ZKI PL-O-40/294/2014-6 zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy ze dne 1. 8. 2014 č. j. V-1441/2011-404. Shodně s Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že do katastru nemovitostí byly po podání návrhu na vklad zapsány poznámky spornosti na základě podaných žalob na určení vlastnického práva podle § 9a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve spojení s ustanovením § 63 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb.) k nemovitostem, které jsou předmětem předložené darovací smlouvy, a že jeden z účastníků vkladového řízení nevyslovil po výzvě katastrálního úřadu souhlas s pokračováním v řízení, bylo třeba vkladové řízení přerušit podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu. Žalobou „proti rozhodnutí správního orgánu“ podanou u Krajského soudu v Plzni dne 28. 9. 2014 se žalobce domáhal, aby bylo rozhodnuto, že „Správní orgán je ve věci zápisu vlastnických vztahů vázán svým vlastním rozhodnutím, neboť v minulosti již sám pravomocně rozhodl o jejich platnosti a zapsal vlastnické právo do katastru nemovitostí a tak si v minulosti zjednal v této otázce jasno. Správnímu orgánu se ukládá povinnost zápisu do veřejné listiny – katastru nemovitostí podle darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2010 mezi obdarovaným žalobcem a dárcem P. V. Veškerá jiná rozhodnutí správního orgánu ve věci po termínu 10. 12. 2010 se ruší.“ Žalobu zdůvodnil zejména tím, že „v rozhodnutí číslo jednací ZKI-PL-O-40/294/2014-6 ze dne 25. 9. 2014 bylo v rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 1. 8. 2014 V-1441/2011-404 potvrzeno rozhodnutí žalovaného o přerušení řízení návrhu na vklad ve věci darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2010 mezi obdarovaným žalobcem a dárcem P. V., který v mezidobí zemřel“, že „administrativní úkon zápisu právních vztahů tedy tomuto správnímu orgánu trvá bezmála čtyři roky“, že „katastrální úřad nepochybně nemá pochybnosti o platnosti předmětných smluv“, neboť „v minulosti již sám pravomocně rozhodl o jejich platnosti a zapsal vlastnické právo do katastru nemovitostí a tak si v minulosti zjednal v této otázce jasno“, že „rozhodování o existenci či neexistenci tohoto věcného práva pak nepřísluší operativní změně názoru katastrálního úřadu, ale soudu“, a že žádné omezení tohoto věcného práva „zdejší soud neučinil“. Zdůraznil, že nebude dávat souhlas s pokračováním řízení, neboť „od samého počátku nesouhlasí se zákonností přerušení tohoto řízení“. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 10. 2014 č. j. 19 C 164/2014-9 rozhodl, že řízení se „zcela“ zastavuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu, neboť jak „dřívější“ ustanovení § 5 odst. 3 a 4 zákona č. 265/1992 Sb., tak „nynější“ ustanovení § 18 odst. 4 až 6 zákona č. 256/2013 Sb. nepřipouštějí, aby bylo žalobou u soudu napadeno rozhodnutí o přerušení vkladového řízení; jedná se o neodstranitelnou podmínku řízení, pro kterou je třeba řízení zastavit. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2015 č. j. 4 Co 199/2014-15 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že „dle současné judikatury“ může být předmětem „přezkumného“ řízení podle části páté občanského soudního řádu pouze rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva, a že pravomoc soudu již nedopadá na případ, kdy řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo podle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu přerušeno. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že závěr odvolacího soudu, že předmětem přezkumného řízení podle části páté občanského soudního řádu je pouze rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva, a že pravomoc soudu nedopadá na „procesní postup správního orgánu“, tedy ani na případ, kdy bylo v dané věci řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí přerušeno, není správný a považuje jej za „příliš formalistický“ a v rozporu se „základními ustanoveními“ občanského soudního řádu. Má za to, že v důsledku tohoto výkladu zákona soud „zcela odhlíží od posouzení dopadů rozhodnutí o přerušení vkladového řízení do hmotných práv žalobce“, kdy „přímým důsledkem“ tohoto rozhodnutí je „zásadní a předem časově neomezené prodloužení trvání samotného vkladového řízení“, a že proto by se zákonná úprava „přezkumného“ řízení podle části páté občanského soudního řádu měla vztahovat i na rozhodnutí katastrálního úřadu o přerušení vkladového řízení. Uvedl, že přestože katastrální pracoviště Klatovy nemělo důvod k jakýmkoli pochybnostem o platnosti předmětné darovací smlouvy, neboť doložil pravomocné rozsudky, které řešily otázku platnosti nabývacích titulů a tehdejšího vlastnického práva dárce P. V. k předmětným nemovitostem, bylo vkladové řízení přerušeno, aniž by v odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl konkrétní pochybnosti, které měl ohledně platnosti „vkládané smlouvy“ v souvislosti s podanými určovacími žalobami, a úvahy, které ho k danému procesnímu postupu vedly. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§ 245 a § 236 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jsou obsaženy – jak vyplývá z přiměřeného užití části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§ 245 o. s. ř.) – v ustanoveních § 237,