21 Cdo 408/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 408/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2024 Spisová značka:21 Cdo 408/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.408.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o úvěru Neplatnost smlouvy Právní úkony Vady řízení Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 předpisu č. 87/1995 Sb. § 1 odst. 5 písm. a)) předpisu č. 87/1995 Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 87/1995 Sb. § 39 obč. zák. § 41 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 408/2023-669 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné IT credit, s. r. o. se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, IČO 26444437, zastoupené JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Stará cesta č. 205, proti povinné GLOBALICA a. s. se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Zámecké č. 1518/9, IČO 27065871, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1683/127, pro 45 180 459,22 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 423/2019, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2022, č. j. 58 Co 79/2022-579, opravenému usnesením ze dne 7. července 2022, č. j. 58 Co 79/2022-590, takto: Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 11. 2019, č. j. 33 EXE 423/2019 -16, byl pověřen soudní exekutor JUDr. et Mgr. Jiří Leskovjan, Exekutorský úřad Praha 4, vedením exekuce podle vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 7. 2019, č. j. 6 C 47/2019-184, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 6 C 47/2019-195, k vymáhání pohledávky ve výši 45 180 452,22 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, a to technologie pivovaru. Exekuce je vedena soudním exekutorem pod sp. zn. 189 EXE 3055/19. 2. Podáním ze dne 19. 12. 2019 povinná navrhla zastavení exekuce. Návrh odůvodnila tak, že úvěrová smlouva, z níž je vymáhaná pohledávka odvozována, je absolutně neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to pro rozpor se zákonem - ustanovením § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění do 2. 8. 2012 (dále jen „zákon o spořitelních a úvěrních družstvech“), neboť byla úvěrová smlouva uzavřena mezi družstevní záložnou Artesa a nečlenem družstevní záložny, společností FORTIS Bohemia, spol. s r. o., coby solidárním dlužníkem povinné. Povinná zpochybnila i své členství ve spořitelním družstvu Artesa, učinila námitku započtení plnění dle neplatné úvěrové smlouvy a uvedla, že oprávněný svým postupem zjevně zneužívá právo, když zahájil vůči povinné desítky soudních sporů, a že ve výkonu exekuce spatřuje rozpor s dobrými mravy. 3. Oprávněná s návrhem nesouhlasila.  Poukázala na to, že je zcela irelevantní, zda společnost FORTIS Bohemia, spol. s r. o. byla či nebyla členem družstevní záložny, neboť není sporu o tom, že druhý spoludlužník, společnost GLOBALICA a.s., členem byl. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2936/2012, v obdobné věci, dle něhož důvod neplatnosti smlouvy o překlenovacím úvěru ve vztahu k dalšímu spoludlužníkovi nezakládá skutečnost, že smlouva je uzavřena též osobou, která nemá právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o stavebním spoření, jako s dalším spoludlužníkem. Oprávněná dále uvádí, že při zohlednění § 3a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku a § 41 obč. zák. je úvěrová smlouva ve vztahu k povinné platná, neboť neplatná je jen ta část, kterou lze oddělit od ostatního obsahu. Odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. 4 VSPH 1722/2019-A-90, kterým bylo shledáno ujednání smlouvy o úvěru, v němž se dlužník (společnost FORTIS Bohemia, spol. s r. o.) zavázal k solidární úhradě pohledávek navrhovatele společně se společností GLOBALICA a. s., platným a oddělitelným od ostatního obsahu smlouvy podle § 41 obč. zák. Dále odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 55 Co 225/2020-266.   4. Usnesením ze dne 5. 11. 2021, č. j. 33 EXE 423/2019-523, Obvodní soud pro Prahu 5 návrh povinné zamítl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru sice zřejmě nebyla uzavřena pouze s jedním z dlužníků, avšak skutečnost, že úvěr byl poskytnut i společnosti FORTIS Bohemia, spol. s r. o. jako nečlenovi, není podstatnou pro smluvní vztah založený mezi spořitelním družstvem Artesou a povinnou. Z obsahu úvěrové smlouvy bylo dovozeno, že obě společnosti (FORTIS Bohemia, spol. s r. o. a GLOBALICA a. s.) jsou v postavení dlužníků solidárních. Soud prvního stupně uzavřel, že neplatnost předmětné úvěrové smlouvy vůči jednomu ze solidárních dlužníků nemůže činit smlouvu absolutně neplatnou i ve vztahu k druhému dlužníku a vést k závěru o absolutní neplatnosti celé úvěrové smlouvy, neboť část právního úkonu (smlouvy o úvěru) týkající se povinné lze oddělit, jak vyplývá z povahy úvěrové smlouvy, jakož i z okolností, za kterých k uzavření smlouvy došlo, od ostatního obsahu (závazkového právního vztahu mezi spořitelním družstvem Artesa a společností FORTIS Bohemia, spol. s r. o.). 5. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 4. 2022, č. j. 58 Co 79/2022-579, opraveným usnesením ze dne 7. 7. 2022, č. j. 58 Co 79/2022-590, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. MSPH 91 INS 5111/2009, 4 VSPH 1722/2019-A-90, dle něhož byla ve vztahu ke společnosti FORITS Bohemia, spol. s r. o. smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 39 obč. zák. pro rozpor s § 3 odst. 1 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, současně však dospěl k závěru, že je třeba považovat za platný závazek společnosti FORTIS Bohemia, spol. s r. o. vyplývající ze smlouvy o úvěru k solidární úhradě pohledávek spořitelního družstva společně se společností GLOBALICA a. s. V této části shledal ujednání účastníků úvěrové smlouvy platným a oddělitelným od ostatního obsahu smlouvy podle § 41 obč. zák. Odvolací soud uvedl, že ve světle závěrů uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je na místě dospět k závěru, že předchozí závěr v obdobné věci o neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku (tedy i ve vztahu ke společnosti GLOBALICA a. s.) pro absenci vůle účastníka smlouvy uzavřít úvěrovou smlouvu jen se závazkem společnosti GLOBALICA a. s., nemůže nadále obstát, neboť byl-li závazek společnosti FORTIS Bohemia, spol. s r. o. plnit závazky z úvěrové smlouvy coby solidárního dlužníka společně s povinnou shledán platně uzavřeným, tím spíše je třeba mít jej za platně uzavřeným ve vztahu k povinné. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání povinná. Namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na „nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 OSŘ“, zejména zjevně nesprávných právních závěrech týkajících se postupu při posuzování oddělitelnosti právního úkonu a „vlivu námitky týkající se společného základu závazku na další spoludlužníky“. Uvádí, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. MSPH 91 INS 5111/2009, 4 VSPH 1722/2019-A-90, na jehož odůvodnění odvolací soud postavil své rozhodnutí, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022. č. j. MSPH 91 INS 5111/2019, 29 NSČR 40/2020-A-107, zrušeno pro nesprávné právní posouzení věci, neboť odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k oddělitelnosti právního úkonu rezignoval na zjišťování úmyslu stran úvěrové smlouvy, a proto lze uzavřít, že totožná otázka platnosti a oddělitelnosti úvěrové smlouvy je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení s tím, že je nutné, aby se soud zabýval vůli, resp. úmyslem stran úvěrové smlouvy s ohledem na její oddělitelnost, přičemž