21 Cdo 4288/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4288/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2016 Spisová značka:21 Cdo 4288/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4288.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Správní řízení Spojení věcí ke společnému řízení Dotčené předpisy:§ 244 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 250b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4288/2015 U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobce MVDr. Ing. S. Š., zastoupeného Mgr. Štěpánem Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 138/10, za účasti 1. Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátě, Masarykovo nám. č. 91/28, 2) Ing. L. Š., 3) V. K., a 4) JUDr. F. Š., o vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 208/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 14. dubna 2015, č. j. 1 Co 10/2015-102, takto: Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 23 C 208/2011-80, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím Magistrátu města Frýdek - Místek ze dne 27. 4. 2011, č. j. MMFM 52307/2011, byla vyvlastněna vlastnická práva k pozemkům parc. č. 1748/22 a č. 1748/25 v k. ú. R., zapsaným na listu vlastnictví č. 16 pro obec H. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, a k vedlejší stavbě (drobné dřevěné stavbě bez základů, sloužící jako sklad), postavené na pozemku parc. č. 1748/25 v k. ú. R., k venkovním úpravám (plotu ze strojového pletiva - oplocení pozemku parc. č. 1748/25 v k. ú. R..) a k trvalým porostům (ovocné dřeviny - 3 ks třešeň vysokokmen, 5 ks jabloň vysokokmen, 1 ks líska, 3 m2 ostružiník a okrasné dřeviny, 1 ks javor jasnolistý, 4 ks vrba), jejichž vlastníky jsou účastnice 2) [Ing. L. Š. - podíl 1/4] a účastník 3) [V. K. - podíl 3/4], ve prospěch účastníka 1) za náhradu ve výši 112.865,- Kč. Odvolání, které podal proti tomuto rozhodnutí žalobce, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153452/2011, jako nepřípustné zamítl. Podle krajského úřadu nebylo za řízení prokázáno, že by žalobce byl vlastníkem vyvlastňovaných nemovitostí, a nemůže obstát ani tvrzení, že by nemovitosti byly ve společném jmění žalobce a účastnice 2). Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 20. 9. 2011 se žalobce domáhal, aby rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153452/2011, bylo "změněno tak, že se nezamítá odvolání žalobce proti všem výrokům rozhodnutí o vyvlastnění vydaným Magistrátem města Frýdek - Místek, oddělením stavebního řádu dne 27. 4. 2011, pod č. j. MMFM 52307/2011, případně bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že předložil spolu s účastnicí 2) [manželkou Ing. L. Š.] "čestné prohlášení" ze dne 21. 3. 2010 o tom, že "tyto nemovitosti jsou ve společném jmění manželů". Protože "na předmětné věci vynakládají společné prostředky ze SJM" a "chovají se k tomuto majetku jako vlastníci na základě zákonného institutu společného jmění manželů", nemůže být podle žalobce "pochyb o tom, že žalobce vedle své manželky L. je bezesporu účastníkem předmětného řízení a nelze svévolně rozhodnutím správního orgánu jeho odvolání zamítnout jako odvolání nepřípustné". Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 2012, č. j. 23 C 208/2011-17, žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Poté, co dovodil, že věc je třeba projednat v řízení podle Části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. občanského soudního řádu), soud prvního stupně vzal v úvahu, že žaloba "směřuje proti rozhodnutí správního orgánu, která má ve své podstatě procesní povahu a nebylo jím o žádném právu soukromoprávní povahy rozhodováno", a uzavřel, že "proti takovému rozhodnutí žalobu podat nelze". Žaloba proto musela být "jako nepřípustná" podle ustanovení § 250g odst. 1 občanského soudního řádu odmítnuta. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 9. 2012, č. j. 1 Co 225/2012-30, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "se nelze proti napadenému rozhodnutí správního orgánu odvolat ani vyvolat přezkum podle Části páté občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí má ve své podstatě procesní charakter". Protože žalobci "nesvědčí vlastnické právo", protože žalobce "nesplňuje žádnou z podmínek pro účastenství v řízení stanovených v § 17 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb." a protože "předmětným rozhodnutím nebyla vlastnická práva žalobce založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta", soud prvního stupně správně rozhodl o odmítnutí žaloby. K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 26. 2. 2014, č. j. 21 Co 1072/2013-60, usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v projednávané věci žaloba neodpovídá zákonným požadavkům na obsah žaloby (§ 246 odst. 2 občanského soudního řádu). Žalobce sice označil rozhodnutí, kterým bylo řízení před vyvlastňovacím úřadem skončeno, domáhal se však něčeho, co vůbec nemůže být předmětem řízení podle Části páté občanského soudního řádu (změny nebo zrušení rozhodnutí krajského úřadu) a neuvedl - v rozporu s ustanovením § 246 odst. 2 občanského soudního řádu - ani to, v jakém rozsahu má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu) projednána a rozhodnuta, a ani údaj o tom, jak má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu) rozhodnuta. Soud měl postupem podle ustanovení § 245 a § 43 občanského soudního řádu vést žalobce k doplnění žaloby. Nové projednání věci soudem navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí. Věc pravomocně rozhodnutá správním orgánem může být na návrh znovu projednána a rozhodnuta soudem, i kdyby rozhodnutí správního orgánu mělo „procesní charakter“. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil dne 17. 4. 2014 žalobu tak, že „je vlastníkem nemovitostí ve společném jmění manželů s Ing. L. Š. v k. ú. R., obec H., a to pozemků p. č. 161/3, 161/4 a obytného domu č. 61 spolu se specifikovanými venkovními úpravami a dále pozemků p. č. 1748/22, č. 1748/25 s dřevěnou stavbou a plotem a č. 1748/29 s opěrnou zdí z lomového kamene s trvalými porosty, že tyto byly vyvlastněny rozhodnutím Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 1. 2. 2012, č. j. MMFM 13730/2012, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 22. 3. 2012, č. j. MSK 41816/2012, ze dne 26. 5. 2010, č. j. MMFM 69146/2010 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 9. 8. 2011, č. j. MSK 104058/2011, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153225/2011“, a že byl zkrácen na svých právech tím, že v průběhu vyvlastňovacího řízení s ním nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, a že jeho odvolání proti vyvlastnění uvedených věcí bylo jako nepřípustné zamítnuto. Navrhl, aby byl ve vztahu k žalobci zamítnut návrh na vyvlastnění uvedených nemovitostí a rozhodnuto, že se vlastnické právo žalobce k uvedeným věcem neodnímá. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 11. 2014, č. j. 23 C 208/2011-80, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že se žalobce v této věci domáhá totožného nároku, o kterém již bylo rozhodnuto na základě žaloby podané i jeho osobou ve věci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 23 C 193/2011, že rozhodnutí je pravo