21 Cdo 4339/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4339/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 10. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4339/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4339.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Náhrada škody zaměstnavatelem Neplatnost právního úkonu Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 29a odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2005 § 187 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2006 § 310 odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4339/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. R. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty č. 416/8, proti žalovanému DATA SOFTWARE BRNO, s.r.o se sídlem v Brně, Barvičova č. 33/36, IČO 60743590, zastoupenému Mgr. Romanem Verešpejem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí č. 18, o 324.264,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 215 C 1/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. května 2010 č.j. 215 C 1/2010-43 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2011 č.j. 15 Co 329/2010-65, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. května 2010 č.j. 215 C 1/2010-43 se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2011 č.j. 15 Co 329/2010-65 se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 324.264,- Kč spolu s úroky z prodlení, které v žalobě specifikoval. Žalobu odůvodnil zejména tím, že podle pracovní smlouvy č. 2500023 ze dne 21.12.2005 se zavázal vykonávat pro žalovaného „zejména programátorské, analytické a implementační práce, servis, instalaci a nastavení a konfiguraci softwarových a hardwarových produktů žalovaného“ a že v pracovní smlouvě byla sjednána rovněž konkurenční doložka, v níž se žalobce zavázal, že „po dobu nejméně jednoho roku“ po ukončení pracovního poměru nenastoupí k jinému zaměstnavateli, „který by se zabýval prodejem a implementací softwarových produktů přímo konkurujících produktům dodávaných žalovaným v době ukončení pracovního poměru“, ani nezačne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, „která by měla soutěžní povahu vůči softwarovému podnikání žalovaného“. Vzhledem k tomu, že „na základě zákonných ustanovení je třeba chápat ujednání o konkurenční doložce jako vzájemný (synallagmatický) závazek“, žalobce se domnívá, že mu ze strany žalovaného jako bývalého zaměstnavatele náleží peněžité vyrovnání ve výši průměrného výdělku ve výši 27.022,- Kč „za plnění závazků vyplývajících z konkurenční doložky, a to za období jednoho roku počínaje 1. listopadem 2008 a konče 31. říjnem 2009“, i když ujednání o něm v dohodě chybí. Žalovaný namítal, že požadované plnění žalobci nenáleží, neboť podle jeho názoru bez ujednání o přiměřeném peněžitém vyrovnání nebyla konkurenční doložka mezi účastníky platně sjednána, a navíc před ukončením pracovního poměru žalovaný přípisem ze dne 24.10.2008 od konkurenční doložky odstoupil. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.5.2010 č.j. 215 C 1/2010-43 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen „nahradit“ žalovanému na nákladech řízení 54.822,- Kč k rukám advokáta Mgr. Romana Verešpeje. Soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 29a odst. 3 zák. práce (ve znění účinném do 17.8.2006), podle kterého lze konkurenční doložku platně uzavřít nejdříve po uplynutí zkušební doby, dospěl k závěru, že předmětná konkurenční doložka je neplatná, neboť byla mezi účastníky sjednána v pracovní smlouvě, podle níž „byl pracovní poměr sjednán od 2.1.2006 se zkušební dobou 3 měsíců“, a že proto „jen z tohoto důvodu je nutno žalobu zamítnout“. Kromě toho je konkurenční doložka podle názoru soudu neplatná též z důvodu, že „dohoda o přiměřeném peněžitém vyrovnání nebyla mezi účastníky uzavřena písemně“, a, i kdyby byla uzavřena platně, „zanikla by odstoupením od dohody“, a tudíž „v žádném případě tedy práva a povinnosti z této doložky vyplývající netrvaly po dobu 1 roku po zániku pracovního poměru a žalobce tedy nemůže požadovat přiměřené peněžité vyrovnání“. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.5.2011 č.j. 15 Co 329/2010-65 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 53.268,- Kč k rukám advokáta Mgr. Romana Verešpeje. Odvolací soud přes námitky žalovaného shledal, že se v případě pozice zastávané žalobcem „s ohledem na postoj a zájmy obou účastníků jednalo o pozici, na kterou lze sjednat konkurenční doložku“, a že platnosti konkurenční doložky „nic nebrání“, byla-li v daném případě sjednána v pracovní smlouvě „s odkládací podmínkou, že vstoupí v platnost až po uplynutí zkušební doby v případě, že pracovní poměr nebude ve zkušební době ukončen“. Podle názoru odvolacího soudu je však s ohledem na judikaturu dovolacího soudu „zřejmé, že pokud konkurenční doložka sjednaná mezi účastníky v pracovní smlouvě ze dne 21.12.2005 neobsahuje ujednání o přiměřeném peněžitém vyrovnání, nelze učinit jiný závěr, než ten, že předmětná konkurenční doložka je z tohoto důvodu neplatná“; „za této situace se tedy žalobce nemůže domáhat plnění z ujednání o konkurenční doložce“, avšak „není vyloučen jeho jiný nárok např. na náhradu škodu“ způsobenou tím, že se řídil neplatnou konkurenční doložkou a skutečně nevykonával po sjednanou dobu konkurenční výdělečnou činnost. V této souvislosti však podle názoru odvolacího soudu „nelze přehlédnout skutečnost“, že „žalovaný sepsal listinu o odstoupení od konkurenční doložky dne 24.10.2008, kterou žalobci doručil ještě před skončením pracovního poměru“, čímž „mu bylo dáno na vědomí to, že může vykonávat výdělečnou činnost, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžení povahu“. Žalobce se tedy za této situace „nemohl řídit konkurenční doložkou“, čímž – uvažováno z hlediska možného posouzení nároku žalobce jako nároku na náhradu škody – „došlo uvedeným sdělením podle názoru odvolacího soudu k přetržení příčinné souvislosti, neboť žalobce ještě před skončením pracovního poměru měl povědomost o tom, že mu nic nebrání vykonávat výdělečnou činnost v oboru, v němž působí žalovaný“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12.5.2010 č.j. 215 C 1/2010-43 podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítal, že „se nemůže ztotožnit“ s názorem odvolacího soudu ohledně platnosti právního úkonu žalovaného spočívajícího v odstoupení od sjednané konkurenční doložky. Žalobce „tento úkon žalovaného považuje od počátku za absolutně neplatný“, neboť „dle komentáře k zákoníku práce“ za situace, kdy odstoupení žalovaného od konkurenční doložky „neobsahovalo žádný odkaz na zákonné ustanovení, je nutné je považovat za absolutně neplatné“ ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák, „z něhož nevznikají žádné právní následky, a to ani jednomu z účastníků pracovní smlouvy č. 2500023“. Dovolatel je rovněž „nucen v intencích výše uvedeného odmítnout“ i závěr odvolacího soudu, podle kterého nárok žalobce nemůže být posouzen ani jako případný nárok na náhradu škody. Dovozoval, že „v důsledku absolutní neplatnosti odstoupení žalovaného od konkurenční doložky nemohly nastat žádné právní následky spojené s tímto absolutně neplatným právním úkonem, a tedy ani k přetržení příčinné souvislosti, jak nesprávně dovozuje odvolací soud“. Podle jeho názoru byl žalobce „nucen jednat tak, jako kdyby k tomuto právnímu úkonu žalovaného nikdy nedošlo a postupovat tak, jak bylo stanoveno ve sjednané konkurenční doložce, tedy nevykonávat po sjednanou dobu po skončení pracovního poměru konkurenční výdělečnou činnost“. V souvislosti s tím mu pak „vznikla majetková újma, představující na jeho straně jako zaměstnance škodu“ v žalované výši 324.264,- Kč. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně „ve spojení“ s rozsudkem odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 236 odst. 1 o.s.ř.). Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12.5.2010 č.j. 215 C 1/2010-43 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a