21 Cdo 4411/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4411/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2017 Spisová značka:21 Cdo 4411/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4411.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 písm. a) předpisu č. 184/2006Sb. § 10 odst. 3 předpisu č. 184/2006Sb. § 20 odst. 1 předpisu č. 184/2006Sb. § 244 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 čl. 89 odst. 2 předpisu č. 1/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4411/2016ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) P. G., a b) M. G., obou zastoupených JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68/3, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 12, o náhradu za vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 28/2008, o dovolání Ředitelství silnic a dálnic ČR proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2016 č. j. 1 Co 210/2013-502, takto: I. Dovolání Ředitelství silnic a dálnic ČR se zamítá. II. Ředitelství silnic a dálnic ČR je povinno zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 228 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Václava Hochmanna, advokáta se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68/3. Odůvodnění: Ředitelství silnic a dálnic ČR podalo dne 20. 9. 2002 u Městského úřadu Otrokovice žádost o odnětí vlastnického práva žalobců k pozemkům „p. č. 3412/120 o výměře 5 663 m2, orná půda, a p. č. 3413/45 o výměře 512 m2, orná půda, zapsané na listu vlastnictví č. 999 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Zlín pro obec O., katastrální území O.“, a jeho přechod na vyvlastnitele Ředitelství silnic a dálnic ČR za účelem provedení veřejně prospěšné stavby „silnice I/55 O. – obchvat SV“, která byla umístěna územním rozhodnutím ze dne 19. 1. 2001 č. j. SU 996/2000/3736/2000/OŠ, za náhradu 1 111 500 Kč stanovenou znaleckým posudkem Ing. Jaroslava Háby č. 157-108/2001. Městský úřad O., stavební úřad, rozhodnutím ze dne 4. 12. 2003 č. j. SÚ/1860/2002/18873/2002/OŠK rozhodl o odnětí vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem, jež měli ve společném jmění manželů, a o jejich přechodu na Českou republiku „s příslušností hospodařit s majetkem státu pro Ředitelství silnic a dálnic ČR“ za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby „silnice I/55 – O. obchvat SV“, určil náhradu za vyvlastnění žalobců „podle zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku ve znění zákona č. 121/2000 Sb. a vyhlášky MF ČR č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení výše uvedeného zákona o oceňování majetku a vyhlášky č. 122/1984 Sb. o náhradách při vyvlastňování staveb, pozemků a porostů a práv k nim v platném znění“ ve výši 1 482 000 Kč a stanovil, že s užíváním vyvlastněných pozemků ke stanovenému účelu musí být započato do dvou let od právní moci tohoto rozhodnutí. K odvolání žalobců Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, rozhodnutím ze dne 12. 3. 2004, č. j. KUZL 1728/04 ÚP-Do změnil rozhodnutí Městského úřadu O., stavební úřad, ze dne 4. 12. 2003 č. j. SÚ/1860/2002/18873/2002/OŠK pouze tak, že výrok rozhodnutí doplnil o údaj týkající se vyhlášky č. 452/2003 Sb., změnil údaj týkající se výměry pozemku p. č. 3412/120 a v odůvodnění rozhodnutí změnil odstavec týkající se určení náhrady za vyvlastnění, jinak je ponechal „beze změn“. Dospěl k závěru, že cena za vyvlastňované nemovitosti byla stanovena zákonem předpokládaným způsobem, a to na základě znaleckého posudku č. 1993-58/2003 ze dne 23. 1. 2003, aktualizovaného posudkem č. 2316-9/2004 ze dne 12. 1. 2004, které vypracovala znalkyně Ing. Eva Hradilová podle právních předpisů, na které odkazuje ustanovení § 111 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, podle něhož náhradu za vyvlastnění, způsob náhrady, kdo komu náhradu poskytuje, popř. maximální výši náhrady stanoví obecně závazný právní předpis, a to zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění zákona č. 121/2000 Sb. a vyhláška č. 540/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 452/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o oceňování majetku s účinností od 1. 1. 2004. K požadavku žalobců na stanovení náhrady v minimální výši 2 161 250 Kč, jak je uvedena v posudku Ing. Jaroslava Mlčocha, uvedl, že podle sdělení Ministerstva financí č. j. 162/52518/633/2003 ze dne 17. 6. 2003 postrádá tento posudek „základní atributy znaleckého výkonu (objektivitu a přezkoumatelnost) a podle zjevných symptomů je vypracován v rozporu jak se zákonem o oceňování majetku, tak i se zákonem o znalcích a tlumočnících“. Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 22. 3. 2004 domáhali, aby náhrada za vyvlastnění byla stanovena ve výši 2 161 250 Kč. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že výše náhrady, kterou mají za odejmutí vlastnického práva obdržet, nemůže být stanovena v podobě administrativní ceny podle zákona č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť takto vypočtená náhrada nezohledňuje místní podmínky každého jednotlivého případu, při kterém dochází k vyvlastnění věci, ale že vyvlastňované pozemky měly být pro účely stanovení výše náhrady za vyvlastnění oceněny stanovením tzv. obvyklé ceny, což je cena, za kterou by bylo možné vyvlastňované pozemky v daném místě a čase prodat, neboť „jedině takováto cena může odrážet hodnotu vyvlastňovaných pozemků a tedy i výši náhrady, o které by bylo lze hovořit jako o náhradě adekvátní, vyrovnávající újmu za ztrátu vlastnického práva“. Mají za to, že adekvátní náhrada, která se jim má dostat, je náhrada „minimálně“ ve výši 2 161 250 Kč, jak je stanovena znaleckým posudkem Ing. Jaroslava Mlčocha ze dne 28. 2. 2003 č. 2835-55/2003. Okresní soud ve Zlíně – poté, co usnesením ze dne 17. 3. 2005 č. j. 17 C 72/2004-83 rozhodl, že řízení se zastavuje, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že se žalobcům vrací soudní poplatek 2 500 Kč, a poté, co zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) usnesením ze dne 23. 5. 2006 č. j. Konf 134/2005-5 rozhodl, že „příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 12. 3. 2004, č. j. KUZL 1728/04 ÚP-Do, o určení výše náhrady za vyvlastnění, je soud v občanském soudním řízení“ a že usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 3. 2005 č. j. 17 C 72/2004-83 se zrušuje - rozsudkem ze dne 3. 5. 2007 č. j. 17 C 72/2004-134 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit účastníkovi řízení na náhradě nákladů řízení 5 443 Kč k rukám advokáta Jiřího Drápala. Dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl správně, když náhradu za vyvlastnění pozemků žalobců stanovil ve výši odpovídající administrativní ceně těchto pozemků, tedy zákonem předpokládaným způsobem, který považuje soud za „plně konformní“ z hlediska ústavnosti i požadavku Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění jejích dodatkových protokolů. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 8. 2008 č. j. 18 Co 141/2007-170 opraveným usnesením ze dne 22. 9. 2008 č. j. 18 Co 141/2007-176 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že se věc „postupuje Krajskému soudu v Brně rozhodujícímu jako soud prvního stupně“. Dospěl k závěru, že po 1. 1. 2007 již nebyl Okresní soud ve Zlíně příslušný k rozhodnutí o žalobě o náhradu za vyvlastnění, byť v době podání žaloby byla jeho věcná příslušnost stanovena rozhodnutím zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 23. 5. 2006 č. j. Konf 134/2005-5, neboť podle ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, účinného od 1. 1. 2007, k řízení ve věci vyvlastnění, která má být projednána v občanském soudním řízení, je v prvním stupni příslušný krajský soud a tato právní úprava se vztahuje i na případy, kdy k vydání rozhodnutí o vyvlastnění jiným orgánem došlo před 1. 1. 2007. Krajský soud v Brně – poté, co usnesením ze dne 28. 3. 2013 č. j. 35 C 28/2008-344 připustil změnu žaloby, „aby soud stanovil náhradu za vyvlastnění uvedených pozemků ve výši 11 139 700 Kč“ - rozsudkem ze dne 28. 3. 2013 č. j. 35 C 28/2008-350 rozhodl, že náhrada za vyvlastnění pozemků „pozemková parcela č. 3412/120 – orná půda o výměře 5 663 m2 a pozemková parcela č. 34