21 Cdo 4534/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4534/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 3. 2013 Spisová značka:21 Cdo 4534/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.4534.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poučovací povinnost soudu Volba práva (prorogace) Výklad projevu vůle Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 240 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1999 § 16 odst. 1 předpisu č. 97/1963Sb. ve znění do 31.12.2002 § 36 předpisu č. 97/1963Sb. ve znění do 31.12.2002 § 118a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 4. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.6.2013III.ÚS 1784/13JUDr. Milada Tomkováodmítnuto9.7.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4534/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně A. K., zastoupené JUDr. Davidem Uhlířem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 5, proti žalovanému RFE/RL, Inc. se sídlem ve 100 West Tenth Street, Wilmington, County of Newcastle 19801, Delaware, Spojené státy americké, zastoupenému JUDr. Tomášem Zagarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 8, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 44/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2011 č.j. 19 Co 130/2011-237, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.901,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Zagara, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 8. O d ů v o d n ě n í: Dopisem ze dne 3.11.2006 žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru („ze služeb u společnosti RFE/RL“) s tím, že „počínaje zítřejším dnem t.j. 4. listopadem 2006 začíná žalobkyni běžet placená výpovědní lhůta do 31. prosince 2006“, kdy „bude její pracovní poměru u RFE/RL ukončen“. Vedle toho – jak žalovaný kromě jiného uvedl – má žalobkyně „podle zásad odstupného společnosti RFE/RL nárok na vyplacení odstupného“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměru účastníků trvá. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jako arménská občanka u žalovaného pracovala „na základě dvou samostatných pracovních smluv“ ze dne 14.7.1997 v pracovním poměru uzavřeném na dobu neurčitou s tím, že v pracovních smlouvách bylo mezi účastníky dohodnuto, že práva a povinnosti z pracovního poměru se mají řídit zákony Spojených států amerických, zákony District of Columbia nebo politikou (pracovním řádem) zaměstnavatele“. Dne 3.11.2006 žalobkyně obdržela od žalovaného výpověď z pracovního poměru, v níž však nebyl uveden žádný důvod tohoto rozvázání. Žalobkyně má za to, že oprávnění žalovaného rozvázat pracovní poměr „je třeba posuzovat podle českého práva, konkrétně podle § 46 zák. práce ve znění platném k 31.12.2006“, neboť – jak uvedla – účinky použití sjednaného práva District of Columbia by se „příčily takovým zásadám právního řádu České republiky, na nichž je nutno bez výhrady trvat (§ 36 ZMPSaP)“. Poté, co ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3.6.2008 č.j. 27 C 44/2007-58 a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.11.2008 č.j. 19 Co 435/2008-103, Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 15.6.2010 č.j. 21 Cdo 1779/2009-133 uvedené rozsudky zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Dovolací soud poukázal na skutečnost, že dovolatelka v dovolání nezpochybňuje platnost ujednání účastníků ze dne 14.7.1997 o volbě práva District of Columbia, USA, na jehož základě byly sjednány obě pracovní smlouvy mezi účastníky, a nezpochybňuje v dovolání ani závěr odvolacího soudu o tom, že možnost obou účastníků pracovního poměru ukončit pracovně právní vztah bez uvedení důvodu, zakotvená v právu cizího státu aplikovaného v důsledku volby práva, se nepříčí zásadám společenského a státního zřízení České republiky a zásadám právního řádu, na nichž je nutno bezvýhradně trvat, přičemž uvedený závěr dovolacího soudu je ostatně v souladu s ustálenou judikaturou na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit (srov. právní závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 12. 2008 sp. zn. 21 Cdo 4196/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2009, pod poř. č. 104). Dovolatelka však s poukazem na skutečnost, že soudy v projednávané věci nedostatečně zjistily obsah rozhodného práva, vyslovila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. Dovolací soud dospěl v tomto směru na rozdíl od soudů obou stupňů k závěru, že vzhledem k opačným stanoviskům účastníků na trvání jejich vzájemného vztahu je objektivně dán naléhavý právní zájem žalobkyně na vyjasnění tohoto stavu. I kdyby – jak zdůrazňuje dovolací soud – rozhodnutí soudu o určení neplatnosti výpovědi nezakládalo podle rozhodného práva obnovení původního pracovního poměru účastníků ex tunc, není vyloučeno, že právě vyřešení otázky neplatnosti (protiprávnosti) rozvázání pracovního poměru může být předpokladem pro případné podání žaloby, kterou by se zaměstnanec mohl domáhat odškodnění zahrnujícího rozdíl mezi skutečným platem a platem, který měl zaměstnanci náležet, obnovení výsad a požitků a jakoukoli náhradu škody vyplývající z protiprávního propuštění. Dovolací soud vzhledem k tomu uzavřel, že závěr odvolacího soudu zatím nemůže obstát. Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem ze dne 30.11.2010 č.j. 27 C 44/2007-182 vyslovil, že se určuje, že výpověď daná žalobkyni žalovaným dne 3.11.2006 je neplatná a že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného trvá a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 94.444,90 Kč k rukám JUDr. D. U. Dovodil, že „si je sic vědom existence rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2008 sp. zn. 21 Cdo 4196/2007 ze kterého plyne, že imperativní ustanovení ve smyslu čl. 3 odst. 3 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Římská úmluva) nelze ztotožňovat s kogentními ustanoveními českého právního řádu; ustanovení § 44 odst. 2 a § 46 odst. 1 písm. a) až f) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.12.2006 samy o sobě imperativními ustanoveními podle čl. 6 odst. 1 Římské úmluvy nejsou“. Nicméně soud prvního stupně má za to, že „provedená volba práva nebyla učiněna platně, když žalobkyně nebyla řádně seznámena s právem Spojených států amerických a Districtu of Columbia či pravidly Common Law, které mělo být aplikováno na její pracovní poměr se žalovaným, navíc v důsledku volby práva, kdyby bylo v konkrétním případě aplikováno právo cizího státu, které na rozdíl od českého zákoníku práce neobsahuje ochranu pracovního poměru v podobě právní úpravy skutkových podstat pro jednostranné rozvázání pracovního poměru zaměstnavatele v podobě požadavku, aby zrušovací písemný projev zaměstnavatele obsahoval skutkové vymezení důvodu skončení pracovního poměru“. Nebylo možné přehlédnout ani skutečnostnost, že žalobkyně, byť arménská občanka, je postavena na roveň českým občanům, když trvale žije v ČR a vykonává práci pro žalovaného rovněž v ČR, a navíc - žalovaná má svoje sídlo nikoli v Districtu of Columbia nýbrž ve státě Delaware. Soud prvního stupně poukázal rovněž na skutečnost, že čl. 10 pracovní smlouvy je stranami sporu vykládán odlišně, dále rozebral vnitřní předpis žalovaného v části upravující profesionální jednání a disciplínu na pracovišti, zdůraznil, že žalobkyni nebylo umožněno zvolit si, zda se vzájemný vztah „bude řídit českým právem či právem státu District of Columbia“, a dovodil, že za těchto okolností oprávnění zaměstnavatele rozvázat pracovní poměr, je třeba posuzovat podle českého práva, konkrétně podle ustanovení § 46 zákona č. 65/1965 Sb. ve znění platném k 31.12.2006. „Účinky použití sjednaného práva District of Columbia by se příčily takovým zásadám právního řádu České republiky, na nichž je nutno bez výhrad trvat (§ 36 ZMPSaP)“. Takovými zásadami je princip ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích jakožto slabší smluvní strany, princip rovnosti zaměstnanců bez ohledu na jejich státní příslušnost a princip vázanosti organizační složky zahraniční právnické osoby zákonem. Výpověď ze strany zaměstnavatele bez uvedení důvodu je podle českého práva neplatná. V právním řádu District of Columbia neexistuje zákoník práce ani obdobná zákonná úprava pracovněprávních vztahů, soudy p