21 Cdo 4542/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4542/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4542/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4542.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědění Plná moc Dotčené předpisy:§ 463 odst. 2 obč. zák. § 22 odst. 1 obč. zák. § 22 odst. 2 obč. zák. § 31 odst. 1 obč. zák. § 32 odst. 2 obč. zák. § 24 odst. 1 o. s. ř. § 32 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4542/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po J. S., zemřelém, za účasti 1) R. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem v Praze 4, Paprsková č. 333/16, 2) E. S., a 3) J. S., obou zastoupených JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí č. 1041/12, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 46/2007, o dovolání R. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2010, č.j. 24 Co 329/2009-154, takto: Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. října 2009, č.j. 34 D 46/2007-127, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Řízení o dědictví po J. S., zemřelém, bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11.1.2007 č.j. 34 D 46/2007-4. Provedením úkonů v řízení o dědictví byl pověřen JUDr. Václav Kouba, notář v Praze 4 (§ 38 občanského soudního řádu). Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29.5.2007 č.j. 34 D 46/2007-73 určil, že obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel s E. S. ve společném jmění manželů, činí 1.454.723,60 Kč, rozhodl, co z tohoto majetku připadá do dědictví a co pozůstalé manželce, určil, že obvyklá cena dědictví činí 1.174.386.- Kč, že dluhy zůstavitele činí 17.808,20 Kč a že čistá hodnota dědictví činí 1.156.577,80 Kč a schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle níž R. S. "nabývá" vlastnická práva k nemovitostem v dohodě označená; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že odměna notáře JUDr. Václava Kouby za projednání dědictví se určuje "částkou 12.180,- Kč + DPH 19%: 2.314,- Kč + hotové výdaje nepodléhající DPH: 141,50 Kč, tj. celkem 14.635,- Kč", kterou je povinen zaplatit R. S., a o provedení zápisů do katastru nemovitostí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zůstavitel zemřel bez zanechání závěti a že dědici zůstavitele jsou jeho manželka E. S. a synové R. S. a J. S., kteří dědictví neodmítli a kteří uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, jenž neodporuje zákonu ani dobrým mravům. Za J. S. uzavřel dohodu o vypořádání dědictví na základě plné moci R. S. K odvolání J. S. Městský soud v Praze - poté, co Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 8.1.2009 č.j. 34 D 46/2007-101 prominul J. S. zmeškání lhůty k odvolání - usnesením ze dne 23.3.2009 č.j. 24 Co 321/2008-112 zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o schválení dohody o vypořádání dědictví, o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o odměně a náhradě hotových výdajů notáře JUDr. Václava Kouby a o provedení zápisů do katastru nemovitostí a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení; současně vyslovil, že ve výrocích o obvyklé ceně majetku, který měl zůstavitel s E. S. ve společném jmění manželů, o vypořádání, co z tohoto majetku připadá do dědictví a co pozůstalé manželce, a o určení obvyklé ceny dědictví, dluhů zůstavitele a čistá hodnoty dědictví zůstává usnesení soudu prvního stupně "nedotčeno". Vzhledem k tomu, že při uzavření dohody o vypořádání dědictví R. S. zastupoval J. S., který podle ní nic nenabyl, bylo podle názoru odvolacího soudu potřebné zkoumat, zda "mezi zastoupeným a zástupcem neexistuje rozpor v zájmech". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby "nařídil jednání, předvolal k němu J. S. a poučil ho o jeho dědických právech a seznámil ho s podklady pro rozhodnutí o dědictví", přičemž soud prvního stupně zavázal právním názorem, že, bude-li J. S. trvat na tom, že nesouhlasí s dohodou uzavřenou dne 17.5.2007, pak "je nesporné, že jeho zástupce jednal při uzavření předmětné dohody v rozporu s jeho zájmy a dohoda odporuje ustanovení § 22 odst. 2 občanského zákoníku". Odvolací soud současně zdůraznil, že dohodu o vypořádání dědictví lze uzavřít "jen v rámci řízení o dědictví před soudem, resp. před soudním komisařem", když ústní dohoda dědiců uzavřená mimo dědické řízení nemá "žádné právní účinky", a že v projednávané věci nejde o posouzení, zda zástupce překročil meze udělené plné moci či nikoliv, ale o zjištění, zda mezi zástupcem a zastoupeným není "rozpor v zájmech", neboť zastoupení v rozporu s ustanovením § 22 odst. 2 občanského zákoníku způsobuje neplatnost právního úkonu podle ustanovení § 39 občanského zákoníku bez ohledu na to, zda účastníci právního úkonu o tom věděli. Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 27.10.2009 č.j. 34 D 46/2007-127 neschválil dohodu o "dědickém vypořádání ze dne 17.5.2007", potvrdil nabytí dědictví "rovným dílem" R. S., E. S. a J. S. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že odměna notáře JUDr. Václava Kouby za projednání dědictví se určuje "částkou 12.180,- Kč + DPH 19%: 2.314,- Kč + hotové výdaje nepodléhající DPH: 141,50 Kč, tj. celkem 14.635,- Kč", které jsou povinni zaplatit "rovným dílem" R. S., E. S. a J. S., a o provedení zápisů do katastru nemovitostí. Dohodu o vypořádání dědictví soud prvního stupně neschválil s odůvodněním, že J. S. při jednání konaném dne 17.6.2009 a dne 21.10.2009 vyjádřil nesouhlas s dohodou uzavřenou dne 17.5.2007, když uvedl, že podepsal "formulářovou" plnou moc a nepočítal s tím, že se bratr na dědictví "obohatí". Nabytí dědictví proto bylo potvrzeno všem dědicům podle jejich dědických podílů. K odvolání R. S. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.5.2010 č.j. 24 Co 329/2009-154 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odkázal na závěry svého předchozího usnesení v této věci a na závěry obsažené v "rozhodnutí Nejvyššího soudu, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 12/76", a dovodil, že "rozhodnutí" Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2008 č.j. 21 Cdo 2439/2007, na něž odvolatel poukazoval, vychází "ze zcela jiné skutkové situace a zabývá se výkladem obsahu plné moci". Odvolací soud přihlédl k tomu, že prohlášení J. S. uvedené v protokole ze dne 17.6.2009 a ze dne 21.10.2009 "svědčí" o tom, že R. S. při zastupování J. S. postupoval "v rozporu se zájmy zastoupeného", a uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, když "dohodu o vypořádání dědictví ze dne 17.5.2007" neschválil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal R. S. dovolání. Namítá, že dědickou dohodu uzavřel jménem J. S. "podle pokynu a se souhlasem zastoupeného", že podle plné moci ze dne 3.3.2007 byl oprávněn jménem zastoupeného uzavřít i takovou dohodu, podle které by zastoupený neobdržel z dědictví žádný podíl, že plnou moc se "stejným obsahem a rozsahem" vystavil J. S. také dne 24.4.2007, kterou zaslal doporučeným dopisem notáři JUDr. Václavu Koubovi, a že E. S. uzavřela dědickou dohodu po poučení soudním komisařem a v jeho přítomnosti. J. S. změnil své stanovisko "ve vztahu k jím udělené plné moci a pokynů", ačkoliv převedl nemovitost ve V. na zůstavitele (svého otce) proto, aby majetek nepřešel v případě jeho smrti "do nesprávných rukou" (do "rukou jeho bývalé manželky a dcery") a z téhož důvodu dědictví neodmítl, a ačkoliv, jak se vyjádřil dne 21.10.2009, právě proto "podepsal formulářovou plnou moc, podle níž bratr mohl uzavřít i dohodu, podle které nenabude žádný podíl". Protože zastoupený plnou mocí nestanovil omezení pro jednání zástupce, není třeba rozpor v zájmech zjišťovat, když zastoupený podpisem plné moci deklaroval, že je srozuměn rovněž s takovou dohodou, podle které z dědictví nic nenabude. Dovolatel poukazuje na "rozhodnutí" Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2008 sp. zn. 21 Cdo 2439/2007, z něhož dovozuje "posun v pohledu na ustanovení § 22 odst. 2 občanského zákoníku" v souvislosti se "změnou chápání volnosti subjektů civilního práva" v nakládání se svými právy a povinnostmi. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu pr