21 Cdo 5138/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5138/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2009 Spisová značka:21 Cdo 5138/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.5138.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5138/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. N., zastoupenému advokátem, o 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 179/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. května 2007 č.j. 57 Co 631/2006-135, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 60.000,- Kč s 23% úrokem z prodlení z částky 55.000,- Kč od 1.9.1998 do zaplacení a s 12% úrokem z prodlení z částky 5.000,- Kč od 8.8.1999 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný dne 20.7.1998 v N. \"vylákal od žalobkyně a jejího bývalého manžela P. V.\" půjčku ve výši 60.000,- Kč, která měla být splacena do šesti týdnů, tj. do 31.8.1998, a ze které žalovaný vrátil jen 5.000,- Kč, že žalobkyně je oprávněna \"podle § 145 odst.4 občanského zákoníku vymáhat celou částku 55.000,- Kč\" a že \"její bývalý manžel s podáním této žaloby souhlasí\". Žalovaný dále \"přesně nezjištěného dne v měsíci červenci 1999\" od žalobkyně \"vylákal\" další půjčku ve výši 5.000,- Kč, která měla být vrácena do týdne. Žalovaný byl pro své jednání \"trestně stíhán u OS v Opavě sp. zn. 1 T 51/2002, jeho stíhání bylo však usnesením ze dne 23.5.2003 zastaveno, neboť soud považoval za dostatečné dřívější odsouzení žalovaného rozsudkem OS Liberec ze dne 11.3.2003 sp. zn. 5 T 920/2000, který nabyl právní moci 11.3.2003\". Žalobkyně dovozuje, že jí žalobce odpovídá za škodu ve výši 60.000,- Kč, neboť, i když \"žalobkyně při jednání se žalovaným měla úmysl uzavřít s ním půjčku, žalovaný naopak jednal v podvodném úmyslu, tj. se záměrem peníze vylákat a nevrátit\". Žalovaný namítl, že si od žalobkyně žádné peníze nepůjčil. Pouze v červenci 1999 od ní převzal 5.000,- Kč jako peněžní odměnu za to, že u něho mohla do 23.12.1999 bydlet a na jeho náklady se stravovat, že částku 60.000,- Kč si od žalobkyně půjčila její známá E. R. a že za ni žalobkyni zaplatil částku 29.000,- Kč. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 23.6.2006 č.j. 7 C 179/2003-116 žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit \"ČR na účet Okresního soudu v Opavě\" soudní poplatek ve výši 2.400,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 16.620,- Kč k rukám advokáta. Z provedeného dokazování (zejména z \"trestního spisu sp. zn. 1 T 51/2002\" a \"rozvodového spisu sp. zn. 7 C 254/2000\") dovodil, že žalovaný převzal od žalobkyně a P. V. v době trvání jejich manželství půjčku 60.000,- Kč, na úhradu které žalovaný vrátil \"k rukám žalobkyně\" částku 5.000,- Kč, a že si od žalobkyně půjčil dalších 5.000,- Kč, které dosud nevrátil. Námitce žalovaného o tom, že žalobkyně není k podání žaloby aktivně legitimována, neboť její manželství s P. V. bylo před podáním žaloby pravomocně rozvedeno, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že \"manželé jsou solidárními věřiteli\", že \"žalobu ve věci pohledávky vzniklé za trvání manželství může podat i jen jeden z manželů\" a že \"žalovaný neprokázal, že mezi žalobkyní a P. V. nedošlo po zániku jejich manželství k vypořádání společného jmění manželů a že tedy veškerý majetek i dluhy mají tito v podílovém spoluvlastnictví, a že ke dni podání žaloby (16.6.2003) dosud fikce o vzniku podílového spoluvlastnictví nenastala, když rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 21.3.2001\". Navíc měl soud prvního stupně za to, že \"to byla právě žalobkyně, která jednala se žalovaným o poskytnutí předmětné částky, případně o jejím vrácení, a proto se zde uplatní předpoklad, že se bývalí manželé vypořádali ohledně této pohledávky podle stavu, v jakém každý z nich věci (pohledávky a závazky) ze společného jmění manželů pro svou potřebu výlučně jako vlastník užívá\". Podle soudu prvního stupně žalovaný neprokázal své tvrzení, že částka 5.000,- Kč, kterou mu předala žalobkyně, by byla platbou za to, že žalobkyně mohla u žalovaného do 23.12.1999 bydlet, ani že předal žalobkyni částku 24.000,- Kč a ani tvrzení, že žalobkyně půjčila předmětných 60.000,- Kč E. R., která je dala žalovanému. Soud vyhověl žalobkyni rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť žalobkyně prokázala, že žalovaný měl vrátit částku 60.000,- do šesti týdnů od poskytnutí půjčky a půjčku 5.000,- Kč do jednoho týdne od jejího poskytnutí. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15.5.2007 č.j. 57 Co 631/2006-135 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.850,- Kč k rukám advokáta. Souhlasil se závěry soudu prvního stupně, že za trvání svého manželství žalobkyně a P. V. poskytli žalovanému dne 20.7.1998 půjčku 60.000,- Kč, která byla splatná do 31.8.1998 a z níž žalovaný vrátil pouze 5.000,- Kč, a v červenci 1999 další půjčku 5.000,- Kč, která měla být vrácena do týdne a kterou žalovaný dosud nevrátil. Pro právní posouzení žalobou uplatněných nároků a otázky aktivní legitimace žalobkyně je podle odvolacího soudu rozhodující, že P. V. - jak bylo v řízení prokázáno - zmocnil žalobkyni, aby vymáhala celou pohledávku z obou půjček \"vlastním jménem\"; žalobkyně je proto aktivně legitimována k vymáhání pohledávek z titulu půjček patřících do zaniklého společného jmění žalobkyně a jejího bývalého manžela P. V. na základě hmotně právní plné moci podle ustanovení § 32 odst. 1 občanského zákoníku, aniž by bylo významné, zda vůbec, kdy a jakého obsahu byla mezi bývalými manžely uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění ohledně jejich společných pohledávek vzniklých za trvání jejich manželství (takováto dohoda, byla-li by uzavřena, by měla právní účinky jen mezi bývalými manžely a pro vztah mezi věřitelem a dlužníkem by ani nebyla právně významná). K námitce promlčení, kterou vznesl žalovaný v odvolacím řízení, dovodil, že \"za situace, kdy odvolací řízení v této věci probíhá v systému tzv. neúplné apelace, a žalovaný byl před soudem prvního stupně řádně poučen podle § 119a občanského soudního řádu, se jí odvolací soud nemohl zabývat, neboť posouzení její důvodnosti by vyžadovalo doplnění nových skutečností a důkazů, k nimž odvolací soud v režimu neúplné apelace vzhledem k omezením daným ustanoveními § 205a a § 211a občanského soudního řádu by nemohl přihlédnout\". Žalovaným nebyly v řízení před soudem prvního stupně tvrzeny žádné skutečnosti ani navrhovány žádné důkazy rozhodné pro běh a délku promlčecí doby, a z obsahu trestního spisu je zřejmé, že se žalobkyně a její bývalý manžel v trestním řízení připojili s nárokem na náhradu škody, která jim vznikla poskytnutím půjček. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by nedostatek dohody o vypořádání společného jmění manželů V. byl pro rozhodování ve věci nepodstatný, a dovozuje naopak, že \"byla v daném případě nezbytným předpokladem pro náležitou kvalifikaci předmětného závazkového vztahu, jeho subjektů i jeho obsahu\" a že \"je třeba se její existencí zabývat\". Aktivní legitimace žalobkyně ohledně celé pohledávky by mohla být dána zejména v případě, kdyby došlo k řádnému postoupení pohledávky na žalobkyni, když pouhá plná moc ve smyslu občanského zákoníku nemohla zmocnit žalobkyni, aby v řízení před soudy úspěšně žalovala svým jménem nároky z pohledávky jiné osoby. Žalobkyně nebyla podle názoru žalovaného \"aktivně legitimována k žalobě celé částky\", a proto jsou rozhodnutí soudů nesprávná. Žalovaný rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by posouzení námitky promlčení až v odvolacím řízení vyžadovalo doplnění nových skutečností a důkazů, k nimž odvolací soud v režimu neúplné apelace nemůže přihlédnout. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, kdy došlo k počátku běhu promlčecí doby, že ze spisu také vyplývá, kdy došlo k uplatnění práva příslušnou žalobou, a že \"žalovaný není povinen další skutečnosti vztahující se k běhu pr