21 Cdo 5271/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5271/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2015 Spisová značka:21 Cdo 5271/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5271.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Organizační složka státu Správa daní a poplatků Zastoupení Dotčené předpisy:§ 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 3 odst. 2 předpisu č. 219/2000Sb. § 1 odst. 2 předpisu č. 337/1992Sb. § 1 odst. 3 předpisu č. 337/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5271/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce CFARMA s.r.o. se sídlem v Jenišově, Zvonečková č. 200, IČO 26171732, zastoupeného JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská č. 114/27, proti žalované České republice - Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj v Karlových Varech, Západní č. 1800/19, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 20 C 274/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. června 2014 č.j. 13 Co 679/2012-221, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 16.6.2009 proti žalované České republice - Ministerstvu financí domáhal, aby bylo určeno, že "na budově bez čp/če, část obce S. V., stojící na parcele č. st. 387, budově bez čp/če, část obce S. V., stojící na parcele č. st. 388, budově bez čp/če, část obce S. V., stojící na parcele č. st. 496, pozemku parc. č. st. 387 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 388 - zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. st. 496 - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území S. V. u M. L., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb, na listu vlastnictví č. 238 pro obec S. V., katastrální území S. V. u M. L., nevázne zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně, Finančního úřadu v Mariánských Lázních, k zajištění daňové pohledávky ve výši 2.169.288,- Kč za daňovým dlužníkem Veřejnou obchodní společností MALES v Dolním Žandově". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 5.5.2006, kterou uzavřel s prodávajícím podnikatelem Ing. V. N., vlastníkem předmětných nemovitostí. Finanční úřad v Mariánských Lázních "zřídil" rozhodnutím ze dne 8.3.1996 č.j. ML-3038/970/96/K na nemovitostech zástavní právo, a to ve prospěch daňové pohledávky za daňovým dlužníkem Veřejnou obchodní společností MALES v Dolním Žandově, kterému Pozemkový fond prodal část podniku Statek Mariánské Lázně (farmu Stará Voda), jehož součástí byly předmětné nemovitosti; Pozemkový fond však posléze odstoupil od smlouvy ze dne 18.8.1994 o prodeji části podniku Statek Mariánské Lázně, farma Stará Voda, a nemovitosti prodal Ing. V. N. Žalobce dovozuje, že "daňová pohledávka je příjmem státního rozpočtu a z hlediska hmotného práva tato pohledávka patří České republice" a že "doručením odstoupení od smlouvy o prodeji podniku společnosti MALES, v.o.s. se zástavní věřitel Česká republika stala vlastníkem zástavy", čímž došlo "ke splynutí práva na uspokojení daňové pohledávky ze zástavy s povinností strpět uspokojení daňové pohledávky ze zástavy v jedné osobě" a k zániku zástavního práva splynutím práva a povinnosti podle ustanovení § 584 občanského zákoníku. Okresní soud v Chebu, kterému byla věc postoupena podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28.4.2010 č.j. 21 C 198/2009-17 jako soudu místně příslušnému - poté, co žalobce vyslovil v podání ze dne 19.8.2011 souhlas s tím, aby bylo nadále "jednáno s Finančním úřadem v Mariánských Lázních jako organizační složkou státu" - rozsudkem ze dne 17.7.2012 č.j. 20 C 274/2010-183 opraveným usnesením ze dne 30.4.2014 č.j. 20 C 274/2010-208 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 2.702,- Kč. Z provedených důkazů zjistil, že Pozemkový fond uzavřel s Veřejnou obchodní společností MALES v Dolním Žandově dne 18.8.1994 smlouvu č. 691/94 o prodeji části podniku (Statku Mariánské Lázně, farmy Stará Voda), kterou prodal nabyvateli mimo jiné předmětné nemovitosti, že z důvodu nezaplacení kupní ceny Pozemkový fond notářským zápisem ze dne 2.5.1996 od této smlouvy odstoupil, že smlouvou ze dne 10.11.1997 č. 1/231097 Pozemkový fond prodal část podniku Ing. V. N., který ji smlouvou ze dne 5.5.2006 převedl na žalobce, a že rozhodnutím Finančního úřadu v Mariánských Lázních dne 8.3.1996 č.j. ML-3038/970/96/K bylo na předmětných nemovitostech vymezeno zástavní právo ve prospěch daňové pohledávky za daňovým dlužníkem Veřejnou obchodní společností MALES v Dolním Žandově. I když není vyloučen zánik zástavního práva splynutím podle ustanovení § 584 občanského zákoníku, soud prvního stupně v projednávané věci dovodil, že Pozemkový fond "je právnickou osobou, která se zapisuje do obchodního rejstříku, a příjmy Fondu netvoří součást státního rozpočtu České republiky" a že tedy Pozemkový fond "nemůže být považován za organizační složku státu"; odstoupení od smlouvy ze strany Pozemkového fondu nemohlo mít za následek "zánik zástavního práva tím, že zástavní věřitel se na přechodnou dobu stal současně vlastníkem zástavy". Soud prvního stupně rovněž odmítl názor žalobce, že by zajištěná pohledávka mohla být promlčena nebo prekludována, a uzavřel, že žaloba není opodstatněná. Za žalovaného označil v záhlaví rozsudku "Finanční úřad v Mariánských Lázních" a na pokyn odvolacího soudu opravil tento údaj tak, že "správně zní Česká republika - Finanční úřad pro Karlovarský kraj". K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24.6.2014 č.j. 13 Co 679/2012-221 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že žalovaná Česká republika není pasivně věcně legitimována, a že je proto třeba žalobu zamítnout, aniž by bylo potřebné se zabývat "podstatou sporované skutečnosti". I když "daňové pohledávky jsou příjmem státního rozpočtu", podle názoru odvolacího soudu není zástavním věřitelem (věřitelem daňové pohledávky zajištěné zástavním právem) "stát, ale příslušný finanční úřad, který rozhodnutí o rozsahu ze zákona vzniklého zástavního práva k zajištění daňové pohledávky daňového dlužníka vydal", tedy "Finanční úřad Mariánské Lázně, respektive po zrušení zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech zákonem č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2013, Finanční úřad pro Karlovarský kraj"; na uvedeném nic nemění ani to, že finanční úřady "jako územní finanční orgány a správní úřady byly a jsou organizačnímu složkami státu" a že tedy nejsou právnickými osobami, neboť mají ve věcech správy daně způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení a v tomto rozsahu i procesní způsobilost. Protože žalobce podal žalobu proti České republice, musela být žaloba již z tohoto důvodu zamítnuta. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dovozuje, že ze "závěru o tom, že finanční úřad ve věci legitimován je, nelze činit závěr, že Česká republika ve věci legitimována není, neboť nelze vyloučit, aby ve věci bylo věcně legitimováno na straně žalované, tj. pasivně legitimováno, více subjektů", a zdůrazňuje, že "nositelkou nároku z daňových pohledávek z hlediska hmotného práva je coby majitelka Česká republika", na čemž "nic nemění skutečnost, že finanční úřad vykonává správu daní a je tudíž sám věcně legitimován vymáhat pro Českou republiku daňové nedoplatky", že způsobilost finančních úřadů být účastníkem občanského soudního řízení se "nemůže dotýkat postavení České republiky jako nositelky hmotněprávních oprávnění vůči jejímu majetku (její věcné legitimace)" a že je nepřijatelný závěr, podle kterého by Česká republika byla v otázce daňových pohledávek oprávněna své nároky vymáhat, zatímco žalobce by své nároky související s vymáháním daňových pohledávek vůči České republice nemohl uplatnit. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žal