21 Cdo 529/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 529/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2015 Spisová značka:21 Cdo 529/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.529.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Pracovněprávní vztahy Pracovní cesta Promlčení Dobré mravy Náhrada mzdy Vady podání Dotčené předpisy:§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. § 261 odst. 1 a 3 předpisu č. 65/1965Sb. § 263 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 79 odst. 1 o. s. ř. § 42 odst. 4 o. s. ř. § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 12. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 6.1.2016IV.ÚS 52/16prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto23.3.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 529/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Petrem Langerem Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 1331/31, proti žalovanému J. S. s místem podnikání v Ostravě Hrabůvce, Krestova č. 1301/21, IČO 13596098, zastoupenému Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem v Ostravě, Škroupova č. 1114/4, o 102. 000,- Kč s příslušenstvím a o 4. 275,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 154/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 16 Co 199/2012-205, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně, aby mu žalovaný zaplatil 102 000,- Kč a 4 275 EUR s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného pracoval jako řidič a že vykonal zahraniční pracovní cesty a) ve dnech 12. 7. 2004 až 16. 7. 2004 z Ostravy do Debrecínu (Maďarsko) a zpět, b) ve dnech 27. 7. 2004 až 16. 7. 2004 z Ostravy do Izmiru (Turecko) a zpět, c) ve dnech 27. 8. 2004 až 16. 9. 2004 z Ostravy do Ankary (Turecko) a zpět, d) ve dnech 24. 9. 2004 až 22. 10. 2004 z Ostravy do Ankary a zpět, e) ve dnech 24. 5. 2005 až 17. 6. 2005 z Ostravy do Izmiru a zpět, f) ve dnech 21. 6. 2005 až 9. 7. 2005 z Ostravy do Izmiru a zpět, g) ve dnech 14. 7. 2005 až 3. 8. 2005 z Ostravy do Sofie (Bulharsko) a zpět. Vzhledem k tomu, že mu žalovaný nezaplatil mzdu za uvedené zahraniční cesty v celém rozsahu a protože mu nezaplatil stravné za tyto zahraniční pracovní cesty, domáhal se rozhodnutí soudu. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25.1.2012 č.j. 26 C 154/2007-160 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 32 311,- Kč s úrokem z prodlení, který vyčíslil, a 3 775 EUR s úrokem z prodlení, do částky 69 689,- Kč s příslušenstvím, a do částky 430,- EUR s příslušenstvím řízení zastavil, ohledně částky 70 000 EUR s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl, že se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok na mzdu minimálně ve výši 59 811,- Kč, avšak žalovaný mu zaplatil pouze 27 500,- Kč, a proto žalobci přísluší doplatek dlužné mzdy ve výši 32 311,- Kč, představující rozdíl mezi minimální mzdou, na kterou žalobci vznikl nárok podle minimálních mzdových tarifů a částkou, která žalobci byla skutečně vyplacena. Obdobně pak vyčíslil nedoplatek stravného příslušejícího žalobci ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách; dovodil, že žalobci přísluší stravné v celkové výši 3 775 EUR avšak že za jízdu z Ostravy do Maďarska a zpět provedenou ve dnech 12. 7. 2004 až 16. 7. 2004 stravné s ohledem na vznesenou námitku promlčení přiznat nelze, a proto žalobu ohledně částky 70 EUR zamítl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20.11.2012 č.j. 16 Co 199/2012-205 změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části ve věci samé tak, že žalobu zamítl, uložil žalobci, aby zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 93 038,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Brudného a vyslovil, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vytkl soudu prvního stupně, že nepřihlédl k námitce promlčení údajných mzdových nároků žalobce a dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení mzdy za období od 10.6.2004 do 25.10.2004 a od 24.5.2005 do 20.6.2005, a dále o zaplacení stravného za zahraniční pracovní cestu do Maďarska ve dnech 12.7.2004 až 16.7.2004 byla podána až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty podle ustanovení § 263 odst. 1 zák. práce. Je tomu tak proto, že žalobce se původně žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 2.7.2007 domáhal zaplacení mzdových nároků pouze v rozsahu dvou posledních jízd do Bulharska a Turecka, tedy jízd konaných ve dnech 21.6.2005 až 9.7.2005 a ve dnech 14.7.2005 až 3.8.2005 a dále zaplacení stravného za 7 jízd do Turecka „to vše v celkové výši 80 000 Kč – 100 000 Kč“. Podáním ze dne 18.8.2008, kterým odstraňoval vady původní žaloby současně rozšířil žalobu o zaplacení mzdy za období předcházející „dvěma posledním zahraničním pracovním cestám“ tedy za období od 10.6.2004 do 25.10.2004 a od 24.5.2005 do 20.6.2005 a dále o zaplacení stravného za zahraniční pracovní cestu konanou ve dnech 12.7.2004 až 16.7.2004. Uplatněná námitka promlčení zásadně neodporuje dobrým mravům, neboť okolnost, že žalobce je právní laik a že případně neměl dostatek finančních prostředků, aby si zvolil zástupce z řad advokátů, nepředstavuje žádnou výjimečnou okolnost. Po zopakování provedených důkazů podle ustanovení § 213 odst. 2 o.s.ř. tak odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci bylo za jednotlivé „nepromlčené“ zahraniční pracovní cesty vyplaceno na stravném vždy více než kolik činil jeho nárok podle zákona. Obdobně pak po zopakování dokazování listinnými důkazy dospěl k závěru, že žalobci byla na mzdě dne 13.7.2005 vyplacena částka 16 000,- Kč, tedy více než kolik činil jeho nárok na mzdu za celé nepromlčené období ve výši 15 009 Kč, proto shledal nedůvodnou žalobu i žalobu o doplatek dlužné mzdy. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu záviselo především na vyřešení otázky promlčení nároku dovolatele. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a v případě vadného návrhu na zahájení řízení totiž platí, že, byly-li vady tohoto podání odstraněny, účinky zahájení řízení nastávají již ke dni původního vadného návrhu na zahájení řízení. V daném případě se žalobce mzdových nároků a stravného za zahraniční pracovní cesty domáhal již v podání, které soudu došlo dne 2.7.2007, podání žalobce ze dne 15.8.2008 je pak třeba podle obsahu posuzovat jako doplnění žaloby, a námitku promlčení vznesenou žalovaným hodnotit v tomto konkrétním případě jako námitku nedůvodnou. Kromě toho posoudil odvolací soud věc nesprávně, jestliže dovodil, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. V posuzovaném případě je třeba zohlednit zejména, že žalobce žalobu podával jako právní laik, neměl dostatek prostředků na to, aby si zvolil zástupce z řad advokátů, a proto případné promlčení svého nároku nezavinil. Dále pak žalobce namítal, že v řízení došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů odvolacím soudem, takže jeho rozhodnutí vychází ze stkutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. I když samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem, lze na nesprávnost hodnocení důkazů usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Přestože odvolací soud zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně a dále též dokazování doplnil o výslech svědka, jsou jeho skutková zjištění nesprávná, neboť v hodnocení důkazů byl logický rozpor. Hodnocení důkazů je v posuzovaném případě nelogické a neodpovídá tak zásadě uvedené v § 132 o.s.ř., skutková zjištění odvolacího soudu proto nemají oporu v provedeném dokazování, což ve svém důsledku znamená, že odvolací soud daný případ nesprávně právně posoudil. Jedná se zejména o výdajový pokladní doklad ze dne 13.7.2005, v němž je uvedeno, že žalovaný vyplatil dovolateli částku 16 000,- Kč jako plat a zálohu, přičemž účel platby byl na výdajovém dokladu zjevně dopsán až dodatečně. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanské