§ 12 zákon o cestovních náhradách – Stravné
Zákon o cestovních náhradách · 119/1992 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 12 zákona o cestovních náhradách stanoví pravidla pro poskytování stravného v cizí měně zaměstnancům na zahraničních pracovních cestách, včetně určení jeho výše a podmínek pro jeho krácení či navýšení. Zaměstnanec na zahraniční pracovní cestě má nárok na stravné v cizí měně, jehož výše se odvíjí od státu, kde stráví nejvíce času, a od délky cesty. (§ 12 zákona č. 119/1992 Sb., zákon o cestovních náhradách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Stravné
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel, ministerstvo
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „…pracovní cesty strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin“
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „…zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nepřísluší.“
- Částka nebo sazba (odst. 3): „…tuto výši stanoví, pokud změna cen a kurzů měn dosáhne od poslední úpravy alespoň 20 %.“
- Částka nebo sazba (odst. 5): „…určit stravné do výše přesahující stanovenou základní sazbu stravného až o 15 %.“
- Částka nebo sazba (odst. 6): „25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním…“
- Odkazuje na: § 9
- Judikatura: na § 12 odkazuje 5 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 119/1992 Sb.
(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za podmínek dále stanovených stravné v cizí měně. Výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
(2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví Ministerstvo financí na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí, vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Organizace spojených národů.
(3) Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé státy stanoví Ministerstvo financí vyhláškou vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši stanoví, pokud změna cen a kurzů měn dosáhne od poslední úpravy alespoň 20 %.
(4) Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba 12 a méně hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční pracovní cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nepřísluší.
(5) Zaměstnavatelé, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou vedoucím zaměstnancům, kterými jsou vedoucí organizace a jemu přímo podřízení vedoucí zaměstnanci, určit stravné do výše přesahující stanovenou základní sazbu stravného až o 15 %.
(6) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat zaměstnancům stravné nižší, než je stanovená základní sazba stravného, nejvýše však o
a) 25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní smlouvě,
b) 50 %, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské plavby5) a tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě.
Postup zaměstnavatele podle § 9 tím není dotčen.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnanec na zahraniční pracovní cestě má nárok na stravné v cizí měně, jehož výše se odvíjí od státu, kde stráví nejvíce času, a od délky cesty.
- Základní sazby stravného pro jednotlivé státy určuje Ministerstvo financí vyhláškou, a to na základě podkladů o cenách jídel a nápojů.
- Délka zahraniční pracovní cesty v kalendářním dni ovlivňuje výši stravného: nad 12 hodin se poskytuje plná sazba, do 12 hodin se stravné krátí, a pod 1 hodinu se stravné neposkytuje vůbec.
- Některé typy zaměstnavatelů (rozpočtové a příspěvkové organizace) mohou vedoucím zaměstnancům stravné navýšit, zatímco jiní zaměstnavatelé (mimo rozpočtové a příspěvkové organizace) mohou stravné snížit za určitých podmínek.
Na co si dát pozor
- Zaměstnavatel musí správně určit stát, ve kterém zaměstnanec stráví nejvíce času, pro určení základní sazby stravného.
- Je třeba přesně sledovat délku zahraniční pracovní cesty mimo území České republiky v kalendářním dni pro správné určení výše stravného.
- Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi a chtějí snížit stravné, musí mít tuto možnost sjednanou v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu nebo pracovní smlouvě.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 12
Jak soudy aplikují § 12
Žalovaný při výpočtu nároku na stravné postupoval v souladu s ustanovením § 12 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 119/1992 Sb. a vyhlášky č. 357/2002 Sb., přičemž žalovaným vypočtená výše nároku na stravné odpovídá základním sazbám stravného stanoveným pro jednotlivé státy se snížením o 25%.
Obdobně pak vyčíslil nedoplatek stravného příslušejícího žalobci ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách; dovodil, že žalobci přísluší stravné v celkové výši 3 775 EUR avšak že za jízdu z Ostravy do Maďarska a zpět provedenou ve dnech 12. 7. 2004 až 16. 7. 2004 stravné s ohledem na vznesenou námitku promlčení přiznat nelze, a proto žalobu ohledně částky 70 EUR zamítl.
Z provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o podmínkách pro stanovení stravného (nebylo proto možné vycházet z ustanovení § 12 odst.4 zákona č. 119/1992 Sb. \"v platném znění\" o krácení stravného), že \"přechod z DM na EURO\" neměl vliv na platnost této smlouvy (žalovaná od počátku roku 2002 prováděla řádným způsobem přepočet pomocí stanoveného koeficientu 1,95583, což představovalo 25,60 EURO denně, \"žalovaná však vyplácela 26,- EURO\") a že žalovaná všechny nároky žalobce řádně uspokojila.
Související
§ 170 Zahraniční stravné (Zákon zákoník práce)§ 23 Stravné (Vyhláška Ministerstva obrany o peněžních)§ 141 Stravné (Zákon o služebním poměru příslušníků bez)§ 73 Stravné (Zákon o vojácích z povolání)§ 40 Stravné (Vyhláška Ministerstva vnitra, kterou se )