21 Cdo 5633/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5633/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 12. 2016 Spisová značka:21 Cdo 5633/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5633.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnavatelem Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Dotčené předpisy:§ 265 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2008 § 384 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2008 § 371 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2008 § 349 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2008 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21Cdo 5633/2015 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně R. B., zastoupené JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strossmayerovo nám. č. 977/2, proti žalované MITSUBISHI ELECTRIC AUTOMOTIVE CZECH s.r.o., se sídlem ve Slaném, Politických vězňů č. 1564, IČO 26185822, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Oldřichova č. 23, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 121 C 161/2009 o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2015 č.j. 23 Co 120/2015-384, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 39.440,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Biňovce, advokáta se sídlem v Praze 7, Strossmayerovo nám. č. 977/2. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 229.935,- Kč s úrokem z prodlení od 1.9.2009 do 31.12.2009, a aby jí od září 2009 platila pravidelný měsíční peněžitý důchod ve výši 16.062,- Kč „do doby, než žalobkyně nalezne odpovídající zaměstnání nebo do věku 65 let, tj. do září 2046“. Žalobu odůvodnila tím, že u žalované pracovala od 24.7.2006 do 11.7.2008 jako operátor výroby. Z důvodu vykonávané práce začala mít problémy se zápěstím levé ruky a od 25.6.2007 byla v pracovní neschopnosti, v jejímž průběhu se dne 12.12.2007 podrobila operačnímu zákroku. Potíže nepominuly a nakonec byl její stav (chondropatie III. stupně os lunatum levé horní končetiny) hodnocen jako ohrožení nemocí z povolání, které vzniklo v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání žalobkyně u žalované. Dne 20.6.2008 žalobkyně písemně požádala žalovanou o přeložení na jinou, pro ni ze zdravotního hlediska vhodnou práci, avšak žalovaná jí vhodnou práci nenabídla, a proto musela pracovní poměr ze zdravotních důvodů rozvázat. Vycházejíc z průměrného výdělku za leden až březen 2007 a s přihlédnutím k nemocenským dávkám a dávkám sociální podpory poskytované úřadem práce po ukončení zaměstnání, vyčíslila ztrátu na výdělku za období červen až prosinec 2007 částkou 30.420,- Kč, za rok 2008 částkou 76.201,- Kč a za období leden až srpen 2009 částkou 123.314,- Kč. Žalovaná jí však odmítá vzniklou ztrátu hradit s odůvodněním, že nejde o nemoc z povolání, nýbrž pouze o ohrožení nemocí z povolání, s nímž zákoník práce nárok na náhradu škody nespojuje. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 4.11.2010 č.j. 121 C 161/2009-113 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 75.322,60 Kč „k rukám právního zástupce žalované“. Ve věci samé dospěl k závěru, že s uznáním ohrožení nemoci z povolání není spojen vznik nároku na náhradu škody, tedy ani na náhradu ztráty na výdělku jak za dobu pracovní neschopnosti, tak i po jejím skončení, neboť odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci podle zákoníku práce nastupuje při splnění odpovědnostních předpokladů. Nepřiznání uvedené náhrady škody žalobkyni nelze hodnotit ani jako výkon práva realizovaný v rozporu s dobrými mravy. Naopak přiznání nároku na náhradu škody spočívajícího v náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po jejím skončení v důsledku ohrožení nemocí z povolání, by vedlo k oslabení ochrany práv zaměstnavatele stanovených zákoníkem práce a k nežádoucímu narušení jistoty v pracovně právních vztazích. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.6.2011 č.j. 23 Co 193/2011-136 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že „žalované se náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává“, „jinak“ rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že „žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení“. Dovodil, že pouze v případě, že zaměstnavatel zaměstnance pro ohrožení nemocí z povolání převede na jinou práci, náleží mu podle ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) zák. práce mzdový doplatek do průměrného výdělku, jehož dosahoval před převedením. Protože žalobkyně nebyla převedena na jinou práci podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce, když navíc žalobkyně skončila pracovní poměr okamžitým zrušením dne 11.7.2008 a lékařský posudek, v němž bylo konstatováno ohrožení nemocí z povolání, je až ze dne 11.12.2008, nemohl se soud věcí z tohoto hlediska zabývat. Z vylíčených skutkových okolností nelze rovněž dospět k závěru, že by žalovaná odpovídala za škodu na zdraví žalobkyně podle ustanovení § 265 zák. práce. Jestliže je onemocnění žalobkyně možno hodnotit podle speciálních právních předpisů jako ohrožení nemocí z povolání, kdy je zohledněno nadměrné jednostranné přetěžování, a příslušná ustanovení zákoníku práce důsledky ohrožení nemocí z povolání upravují, nelze dospět k závěru, že žalovaná odpovídá za škodu na zdraví žalobkyně podle obecných ustanovení zákoníku práce o náhradě škody. Vychází-li se ze skutkových tvrzení a provedených důkazů tak, jak byly uvedeny a navrhovány v průběhu celého řízení, nelze dospět k jinému závěru, než že žaloba není důvodná. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 26.8.2013 č.j. 21 Cdo 1594/2012-169 rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že vzhledem ke speciální úpravě onemocnění nemocí z povolání či ohrožení touto nemocí „není na místě“ se stejným onemocněním, které bylo uznáno jako ohrožení nemocí z povolání, zabývat i z hlediska obecné odpovědnosti. Poukázal přitom na ustálenou judikaturu, podle níž, domáhá-li se zaměstnanec vůči zaměstnavateli náhrady škody na zdraví vzniklé tím, že zaměstnavatel porušoval předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž nejde ani o pracovní úraz ani o nemoc z povolání, je třeba takový nárok posoudit podle ustanovení § 265 zák. práce; v takovém případě je třeba prokázat porušení právních povinností, které mělo za následek vznik škody zaměstnance. Vzhledem k uvedenému tedy podle názoru dovolacího soudu není podstatné, jaké onemocnění učinilo zaměstnance nezpůsobilým k dosavadní práci, zda se skutečně jednalo o ohrožení nemocí z povolání nebo o jiné onemocnění, významné je jen to, zda škoda zaměstnanci vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti; pro způsob a rozsah náhrady této škody na zdraví v tomto případě platí ustanovení o pracovních úrazech (srov. § 384 odst. 3 zák. práce). Protože se v posuzovaném případě jedná o škodu vzniklou při tzv. plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, je třeba odpovědnost za škodu v této věci posoudit podle ustanovení § 265 odst. 1 zák. práce. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci podle tohoto ustanovení - jak dále zdůraznil - jsou škoda vzniklá při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, porušení právních povinností kýmkoli (zaměstnavatelem, jeho zaměstnanci nebo i jinými osobami), a příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody. I když žalobkyně předložila „vyjádření KHS k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání“ ze dne 27.5.2008, které se porušením předpisů zabývá, měla být s ohledem na uvedenou možnost právního posouzení poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř., aby s přihlédnutím k obsahu stanovených odpovědnostních předpokladů doplnila vylíčení rozhodujících skutečností a nabídla k nim potřebné důkazy. Protože jí nebylo poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., ač se tak mělo z objektivního hlediska stát, je řízení postiženo vadou, přestože absence takového poučení měla původ v jiném právním posouzení věci. Okresní soud v Kladně (poté, co žalobkyně se souhlasem soudu změnila žalobu tak, že požaduje po žalované náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 78.497,57 Kč a po skončení pra