21 Cdo 565/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 565/2024 citace  Právní věta:Za dohodu o mimosoudním jednání ve smyslu ustanovení § 647 o. z. je třeba považovat právní jednání, z něhož vyplývá shodná (oboustranná) vůle stran vést jednání o určitém právu nebo o okolnostech jej zakládajících, jehož cílem je vyřešit situaci jinak než podáním žaloby k soudu. Taková dohoda může být uzavřena nejen výslovně, ale i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoby chtěly projevit. Uzavření dohody o mimosoudním jednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nemá vliv na původní délku dvouměsíční prekluzivní lhůty k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), která v době této překážky neběží (nezačne běžet) a jejíž běh pokračuje až po odpadnutí překážky tím, že zaměstnavatel nebo zaměstnanec výslovně odmítne v mimosoudním jednání pokračovat zbývá-li po odpadnutí překážky méně než 5 dnů do uplynutí lhůty, neskončí tato lhůta dříve než za 10 dnů ode dne, kdy začala znovu běžet. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2024 Spisová značka:21 Cdo 565/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.565.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Lhůta prekluzivní [ Lhůty ] Zkušební doba Neplatnost právního jednání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 72 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2021 § 647 o. z. ve znění do 04.01.2023 § 330 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2021 § 654 odst. 2 o. z. ve znění do 04.01.2023 § 652 o. z. ve znění do 04.01.2023 § 332 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2021 § 118a odst. 3 o. s. ř. § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:8. 1. 2025 Anotace:Žalobce se žalobou podanou dne 20. 3. 2022 domáhal určení, že zrušení jeho pracovního poměru ve zkušební době je neplatné. Žalobu zdůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou do 6. 7. 2022 na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 6. 2021 s nástupem do práce dne 7. 7. 2021 v souvislosti s předpokládaným vysláním k „ZÚ Káhira“, že zkušební doba byla sjednána v délce tří měsíců a že žalovaná s ním přípisem ze dne 27. 7. 2021 zrušila pracovní poměr ve zkušební době ke dni 6. 8. 2021 v době, kdy byl v pracovní neschopnosti, která trvala od 2. 8. 2021 do 3. 9. 2021. Uvedl, že řešil neplatnost výpovědi nejprve mimosoudním jednáním, kdy v srpnu 2021 kontaktoval řadu pracovníků i odborové organizace žalované, proto v žalobě argumentoval aplikací ustanovení § 654 odst. 2 s odkazem na § 647 o. z., podle kterého začne prekluzivní lhůta běžet až poté, co jedna ze stran v tomto jednání odmítne pokračovat. Žalovaná namítala, že sdělením ze dne 27. 7. 2021, které bylo žalobci doručeno osobně na pracovišti v pondělí 2. 8. 2021 a jehož převzetí potvrdil svým podpisem, byl jeho pracovní poměr zrušen ve zkušební době ke dni 6. 8. 2021, že „e-neschopenka“ žalobce jí byla doručena v pondělí 9. 8. 2021 s datem vystavení 6. 8. 2021 a se zpětnou platností od 2. 8. 2021 a že žaloba podaná žalobcem dne 9. 2. 2022 byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v § 72 zák. práce, která skončila dne 6. 10. 2021. Uzavřela, že s žalobcem o platnosti, resp. neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době nejednala a ani nepřipouštěla spornost posouzení otázky platnosti a že mezi ní a žalobcem nebyla uzavřena žádná dohoda o mimosoudním jednání. Soud prvního stupně žalobu zamítl, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla ve smyslu § 72 zák. práce podána zřejmě opožděně, neboť pracovní poměr žalobce měl skončit dnem 6. 8. 2021 a žaloba byla podána dne 9. 2. 2022. Uvedl, že na tomto závěru nemohou nic změnit ani obecné námitky žalobce ohledně komunikace s žalovanou, pokud žalobce žádnou konkrétní dohodu uzavřenou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o mimosoudním jednání o neplatnosti rozvázání pracovního poměru netvrdil. K odvolání žalobce odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, pokud se, s ohledem na prekluzivní lhůtu stanovenou v § 72 zák. práce, zaměřil na včasnost či opožděnost podané žaloby, ale neztotožnil se s jeho argumentací ohledně skutečnosti, že žalobce žádnou dohodu o mimosoudním jednání s žalovanou netvrdil. Z provedeného dokazování podle odvolacího soudu je zřejmý postoj žalované, ze kterého nevyplývá uzavření dohody o mimosoudním jednání, neboť komunikace žalované se žalobcem byla vždy pouze reakcí na podání z jeho strany, není zde možné dovodit úmysl uzavřít dohodu o mimosoudním jednání. Odvolací soud shledal, že k uzavření dohody o mimosoudním jednání mezi žalobcem a žalovanou ve smyslu § 647 o. z. nedošlo, a že je proto závěr soudu prvního stupně o opožděném podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru žalobce ve zkušební době správný. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu, kterému byla k řešení předložena otázka, za jakých podmínek se uplatňuje překážka v běhu promlčecí (prekluzivní) lhůty uvedená v ustanovení § 647 o. z. a otázka, zda tyto podmínky byly splněny v případě lhůty pro uplatnění neplatného rozvázání pracovního poměru účastníků jeho zrušením ve zkušební době dopisem žalované u soudu stanovené v § 72 zák. práce. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 565/2024-81 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce D. M. I., zastoupeného Mgr. Janem Klinerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 704/36, proti žalované České republice – Ministerstvu zahraničních věcí se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí č. 101/5, o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 16/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2023, č. j. 30 Co 65/2023-51, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 27. 7. 2021, č. j.: 450236/OSPV, žalovaná sdělila žalobci, že „státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí, zastoupený ředitelkou odboru služebních a pracovněprávních věcí E. R.“, ruší ve zkušební době dnem 6. 8. 2021 jeho pracovní poměr, který vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 6. 2021. 2. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 9. 2. 2022 a doplněnou dne 20. 3. 2022 domáhal určení, že uvedené zrušení pracovního poměru ve zkušební době je neplatné, a dále se domáhal náhrady škody „za zrušené vyslání na ZÚ (dosavadní měsíce)“, náhrady škody „za neoprávněné absence“ a „vyslání na ZÚ dle dohody“. Žalobu zdůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou do 6. 7. 2022 na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 6. 2021 s nástupem do práce dne 7. 7. 2021 v souvislosti s předpokládaným vysláním k „ZÚ Káhira“, na práci na překlenovacím služebním místě „DZ 7039 – dočasné zařazení“, že zkušební doba byla sjednána v délce tří měsíců a že žalovaná s ním přípisem ze dne 27. 7. 2021, č. j.: 450236/OSPV, zrušila pracovní poměr ve zkušební době ke dni 6. 8. 2021 v době, kdy byl v pracovní neschopnosti, která trvala od 2. 8. 2021 do 3. 9. 2021. Uvedl, že se „pokoušel“ řešit neplatnost výpovědi nejprve mimosoudním jednáním, kdy „ihned, již z kraje měsíce srpna 2021“, se obrátil na „svého ředitele OICT na MZV“ J. F., který se ale „jen vymluvil, že to zavinilo OSPV“, že následně kontaktoval druhého ředitele OICT na Diplomatickém servisu V. H., jenž mu sdělil, že to „není z jeho důvodu“ a že „je nadřízený pracovníků na Diplomatickém servisu, ze kterého již žalobce přešel na MZV“, že dne 2. 8. 2021 žádal ředitelku personálního odboru Ch. o „nápravu neoprávněné situace“, která „nereagovala“, že dne 12. 8. 2021 kontaktoval „B. z OSPV“ ohledně „neúměrně nízké výše platu za červenec“, že následně kontaktoval obě odborové organizace, kdy s jednou z nich začal jednat dne 13. 8. 2021, že dne 9. 9. 2021 proběhlo „jednání“ u státního tajemníka M. S., které ve výsledku nebylo „příliš úspěšné“, že „situaci nevzdával“ a kontaktoval státního tajemníka M. S. i první politickou náměstkyni M. M. osobně a následně vypracoval velmi rozsáhlou zprávu doplněnou důkazy a dne 4. 10. 2021 ji zaslal státnímu tajemníkovi S., prvnímu politickému náměstkovi J. i ministru K., že po prostudování zprávy se mu „osobně telefonicky ozval“ státní tajemník a „vyzval“ ho „k jednání u kávy“, že státní tajemník pověřil odbor generální inspekce a auditu k prověření celého případu, který jej přípisem ze dne 4. 2. 2022, č. j. 101854-2-GIA, „definitivně uzavřel“ s tím, že mu s uplatněným nárokem