21 Cdo 5983/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5983/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2018 Spisová značka:21 Cdo 5983/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5983.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1309 odst. 1 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 1359 odst. 1 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. ve znění do 29.12.2016 § 1315 odst. 3 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 1365 o. z. ve znění do 29.12.2016 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5983/2017-117 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce ACEMA Credit Czech, a. s. se sídlem v Praze 8 - Libni, U Libeňského pivovaru č. 63/2, IČO 26158761, zastoupeného JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Libni, U Libeňského pivovaru č. 63/2, proti žalovanému CEP Invest Private Equity, SE se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Klimentská č. 1746/52, IČO 28965256, zastoupenému JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 130/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2017 č. j. 22 Co 1024/2017-93, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Kočího, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Písku dne 1. 6. 2016 domáhal, aby bylo určeno, že „je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální ¼ na nemovitých věcech, a to st. parcele o výměře 351 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba S. L., parcele o výměře 512 m2, zahrada, a parcele o výměře 334 m2, zahrada, zapsaných na LV, pro katastrální území S. L., obec S. L., vedeného u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště P.“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uzavřel dne 1. 10. 2014 se společností UNIDEBT Czech, SE, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Dělnická č. 1324/9, IČO 24797880 (dále jen „zástavní věřitel“) smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobci ve výši 200 000 Kč, že k zajištění včasného splnění dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřel se zástavním věřitelem dne 1. 10. 2014 zástavní smlouvu, kterou zřídil zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši ideální ¼ na předmětných nemovitých věcech ve prospěch zástavního věřitele, že zástavní věřitel nechal na předmětných nemovitých věcech provést dne 17. 4. 2015 dražbu a následně vykonal své zástavní právo prodejem předmětných nemovitých věcí na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovaným, že tento převod vlastnického práva je neplatným právním jednáním a že vlastnické právo stále náleží žalobci. Uvedl, že dražba, kterou zástavní věřitel nechal provést, nemá statut veřejné dražby ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., a proto nenaplňuje předpoklad prodeje zástavy veřejnou dražbou ve smyslu ustanovení § 1359 občanského zákoníku, že strany si sice v čl. 5 zástavní smlouvy sjednaly i odlišný způsob prodeje nemovitých věcí, avšak žalobce má za to, že tento způsob prodeje je v rozporu se zákonem, neboť umožňuje zástavnímu věřiteli zpeněžit zástavu i bez exekučního titulu a chybí ujednání podle ustanovení § 1365 občanského zákoníku. Dodal, že žalovaný nemůže být v dobré víře, že mu náleží vlastnické právo, neboť mu musí být zřejmé, že výkon zástavního práva byl proveden v rozporu se zákonem. Žalovaný zejména namítal, že ustanovení § 1359 občanského zákoníku umožňuje, aby se zástavní věřitel uspokojil ze zástavy tak, jak se dohodl v zástavní smlouvě se zástavcem, pokud je jejich dohoda dostatečně specifická a bude se jednat o kompetitivní prodejní proces směřující k dosažení nejlepší možné ceny za daných okolností, a že tyto podmínky byly v daném případě splněny. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 16. 2. 2017 č. j. 12 C 130/2016-65 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 14 000 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího, Ph.D. Vycházel ze zjištění, že žalobce uzavřel se zástavním věřitelem dne 1. 10. 2014 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, že k zajištění včasného splnění dluhu z této smlouvy uzavřel se zástavním věřitelem dne 1. 10. 2014 zástavní smlouvu, kterou zřídil zástavní právo k předmětným nemovitým věcem (s právními účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ke dni 2. 3. 2015), že strany si v čl. 5 odst. 2 zástavní smlouvy sjednaly pro případ, že zajištěný dluh bude splatný, možnost zástavního věřitele uspokojit se z prodeje předmětných nemovitých věcí kupní smlouvou uzavřenou dražbou podle ustanovení § 1771 občanského zákoníku s tím, že dražba má být vykonána třetí osobou, která splňuje podmínky pro provádění nedobrovolných dražeb, určenou zástavním věřitelem, že nejnižší podání při dražbě bude činit nejméně polovinu ceny zástavy zjištěné posudkem znalce (který nesmí být v den konání dražby starší šesti měsíců), že zástavní věřitel vyhotoví dražební vyhlášku k zástavě, v níž bude uvedeno, že jde o dražbu ve smyslu ustanovení § 1771 občanského zákoníku, označení zástavního věřitele, dlužníka, zástavce, zástavního dlužníka a dražebníka, místo, datum a čas zahájení dražby, označení a popis zástavy, nejnižší podání a stanovený minimální příhoz, způsob dražení, podmínky udělení příklepu a podmínky případného snižování ceny, a že ji uveřejní nejméně 15 dnů před zahájením dražby, a že zástavní věřitel nechal dne 17. 4. 2015 provést na předmětných nemovitých věcech dražbu. Dovodil, že je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva, neboť je nezbytné odstranit stav právní nejistoty, který nyní existuje, a dospěl k závěru, že dohoda stran v čl. 5 zástavní smlouvy, kterou si strany sjednaly podmínky tzv. privátního prodeje zástavy, není v rozporu s ustanovením § 1309 ani § 1359 občanského zákoníku, že si strany sjednaly dostatečně specifikovaný postup, který vylučuje libovůli zástavního věřitele ve smyslu ustanovení § 1315 odst. 2 občanského zákoníku, a že ze strany zástavního věřitele byl tento sjednaný postup průběhu dražby splněn, došlo proto k řádné realizaci dohodnutého způsobu dražby upraveného jako zvláštní způsob uzavření smlouvy ve smyslu § 1771 občanského zákoníku, který není veřejnou dražbou ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., a na žalovaného bylo proto vlastnické právo převedeno zákonným způsobem. Dodal, že nelze dovodit ani porušení ustanovení § 1365 občanského zákoníku, neboť ve věci byl pořízen znalecký posudek na stanovení tržní ceny předmětných nemovitých věcí. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. 8. 2017 č. j. 22 Co 1024/2017-93 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 400 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího, Ph.D. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že přímo z ustanovení § 1359 občanského zákoníku vyplývá možnost dohody mezi zástavním věřitelem, zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem o uspokojení zástavního věřitele, jakmile se zajištěný dluh stane splatným, a dospěl k závěru, že dohoda o výkonu zástavního práva uzavřená mezi žalobcem a zástavním věřitelem v čl. 5 zástavní smlouvy byla uzavřena zcela v souladu se zákonem, byla dostatečně specifická, byly splněny všechny podmínky dohody a nedošlo k žádnému neplatnému právnímu jednání. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že převod vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem je neplatným právním jednáním a že vlastnické právo stále náleží žalobci, neboť výkon zástavního práva zástavním věřitelem byl v rozporu se zákonem (§ 1359 a násl. občanského zákoníku) a vlastnické právo nemohlo na žalovaného přejít. Má za to, že dražba, kterou nechal zástavní věřitel provést, nemá statut veřejné dražby ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., a proto nejsou naplněny předpoklady prodeje zástavy veřejnou dražbou ve smyslu ustanovení § 1359 občanského zákoníku, že sjednání odlišného způsobu prodeje v zástavní smlouvě je v rozporu se zákonem a principy uspokojování se ze zástavního práva, neboť zástavní věřitel byl oprávněn zástavu zpeněžit i bez exekučního titulu, a že tento způsob uspokojení je protiprávní a zákon jej neumožňuje. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsu