Odpověď: Paragraf 1315 občanského zákoníku zakazuje určitá ujednání v souvislosti se zástavním právem, zejména ta, která by dlužníkovi bránila vyplatit zástavu, nebo která by věřiteli umožňovala libovolné zpeněžení zástavy či ponechání si jí před dospělostí dluhu.
Dlužník má vždy právo vyplatit zástavu, tedy splatit dluh a získat zástavu zpět, a to i v případě, že by se s věřitelem dohodl na opaku.
Před splatností zajištěného dluhu se věřitel nemůže vzdát práva na uspokojení ze zástavy, ani si nemůže sjednat, že si zástavu ponechá nebo ji zpeněží libovolným způsobem.
Spotřebitelé a malí či střední podnikatelé jsou chráněni před ujednáními, která by věřiteli umožňovala ponechat si zástavu nebo ji zpeněžit libovolným způsobem, a to i po splatnosti dluhu.