21 Cdo 619/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 619/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2023 Spisová značka:21 Cdo 619/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.619.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nákladů zdravotní pojišťovně Pracovní úraz Zavinění Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 předpisu č. 48/1997 Sb. ve znění do 31.12.2018 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 619/2022-927 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Orlická č. 2020/4, IČO 41197518, proti žalované KOMA MODULAR s. r. o. se sídlem ve Vizovicích, Říčanská č. 1191, IČO 46966170, zastoupené Mgr. Robertem Tschőplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Křížkem č. 428/4, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 1 257 890 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 49/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. října 2021, č. j. 60 Co 187/2021-893, takto: I. Dovolání žalované proti výroku I rozsudku krajského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. června 2021, č. j. 38 C 49/2018-851, ve výrocích V a VI, a proti výroku II rozsudku krajského soudu se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. června 2021, č. j. 38 C 49/2018-851, ve výrocích II, V a VI se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 21. 2. 2018 (v průběhu řízení se souhlasem soudu změněnou) se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná [v žalobě označená jako „žalovaná 2)“] zaplatila společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí [v žalobě označenou jako „žalovaná 1)“] 1 257 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 980 289 Kč [s tím, že „žalovaná 2)“ je povinna platit uvedený úrok z prodlení za dobu od 30. 1. 2018 do zaplacení a „žalovaná 1)“ za dobu od 31. 3. 2017 do zaplacení], s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 138 313 Kč [s tím, že „žalovaná 2)“ je povinna platit uvedený úrok z prodlení za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení a „žalovaná 1)“ za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 139 288 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 5. 1. 2015 došlo v areálu žalované k pracovnímu úrazu zaměstnance „žalované 2)“ J. K., který připravoval „naložení stavebních buněk (kontejnerů) pomocí autojeřábu na přistavené kamióny“ a „při pokusu o výlez po přistaveném žebříku na střešní konstrukci druhého kontejneru“ spadl „z výšky na nižší kontejner a posléze i na zem, čímž došlo k závažnému poranění bederní páteře a obratlů“. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj rozhodnutím ze dne 13. 7. 2015, č. j. 10816/9.30/15-11, sp. zn. S9-2015-167, rozhodl, že „žalovaná 2) se při svém podnikání dopustila správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. g) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů …, tím, že neposkytla zaměstnanci J. K., pracujícímu na žebříku jako vazač, osobní ochranné prostředky pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou, tzn. že ho nevybavila bezpečnostním postrojem a lanem opatřeným tlumivkou (zachycovačem pádu)“. Protože k úrazu zaměstnance došlo porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (v žalobě uvedených), má žalobkyně podle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, právo na náhradu nákladů vynaložených na léčení zaměstnance „žalované 2)“, které žalobkyně uhradila poskytovatelům zdravotní péče. „Žalovaná 1)“ je podle skutkových tvrzení žalobkyně pojistitelem, se kterým „žalovaná 2)“ měla uzavřeno „pojištění odpovědnosti podnikatelů“. Žalovaná [v žalobě označená jako „žalovaná 2)“] se uplatněnému nároku bránila tím, že její zaměstnanec J. K. „svým zaviněním porušil právní a ostatní předpisy (vnitřní předpisy žalované)“ k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, neboť si „nezajistil stabilitu žebříku jeho přidržením druhým zaměstnancem“ a neměl osobní ochranné pracovní pomůcky, které mu žalovaná poskytla. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 22. 6. 2021, č. j. 38 C 49/2018-851, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po „žalované č. 1“ zaplacení částky 1 257 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 980 289 Kč za dobu od 31. 3. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 138 313 Kč za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 139 288 Kč za dobu od 23. 2. 2021 do zaplacení (výrok I), „žalované č. 2“ uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 251 525,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 980 289 Kč za dobu od 30. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 131 948,48 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 139 288 Kč za dobu od 23. 2. 2021 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu v části, ve níž se žalobkyně domáhala po „žalované č. 2“ zaplacení 6 364,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení (výrok III), žalobkyni uložil povinnost zaplatit „žalované č. 1“ na náhradě nákladů řízení 2 400 Kč (výrok IV), „žalované č. 2“ uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 000 Kč (výrok V) a České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 62 576,50 Kč (výrok VI). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zaměstnanec „žalované č. 2“ J. K. (vykonávající práci vazače břemen, řidiče autojeřábu a řidiče vysokozdvižného vozíku) utrpěl dne 5. 1. 2015 pracovní úraz, k němuž došlo (při výstupu „na kontejner č. 2464 … ze střechy kontejneru č. 2463“) pádem z výšky v důsledku podklouznutí nejištěného žebříku, že pracovní úraz „je výlučně následkem zaviněného protiprávního jednání žalované č. 2“ (jak také konstatovalo rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj ze dne 13. 7. 2015, č. j. 10816/9.30/15-11, podle kterého se „žalovaná č. 2“ v souvislosti s tímto pracovním úrazem dopustila správního deliktu na úseku bezpečnosti práce), která „v rozporu s právními předpisy a v rozporu se svými vlastními vnitřními předpisy nevybavila J. K. osobním ochranným prostředkem proti pádu z výšky (bezpečnostním postrojem s lanem opatřeným tlumivkou)“ a „personálně nezajistila J. K. možnost nechat si žebřík držet dalším zaměstnancem“ (jak stanovila směrnice ze dne 23. 4. 2014), neboť „praxi, kdy si zaměstnanci žebříky nejistili, dlouhodobě tolerovala“; „krom toho žalovaná č. 2, ač to bylo její povinností, nerozhodla o přerušení práce s ohledem na nepříznivé povětrnostní podmínky (sněžení)“, jak ukládala směrnice ze dne 17. 4. 2014 a 23. 4. 2014. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že úraz J. K. je následkem „zaviněného protiprávního jednání“ ze strany „žalované č. 2“, která – kromě výše uvedeného – též porušovala své povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci tím, že soustavně nekontrolovala a nevyžadovala dodržování povinností ze strany zaměstnanců. Skutečnost, že J. K. neměl v době úrazu pracovní oděv a ochrannou přilbu, nemá na uvedený závěr vliv, neboť pracovní oděv by sám o sobě následky úrazu nemohl zmírnit a přilba, kterou měl být J. K. vybaven, nebyla přilbou chránící před pádem z výšky. Soud prvního stupně proto uzavřel, že „žalobkyni vzniklo vůči žalované č. 2 podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, právo na náhradu nákladů vynaložených na hrazené služby poskytnuté J. K. v souvislosti s jeho pracovním úrazem v období od 1. 4. 2015 do 31. 12. 2018 ve výši 1 257 890 Kč (správně 1 251 525,48 Kč – pozn. dovolacího soudu)“. Důvodnou nebyla shledána námitka promlčení vznesená „žalovanou č. 2“ ve vztahu k nákladům vynaloženým do 20. 2. 2015, neboť tříletá promlčecí lhůta počala běžet až od výše uvedeného rozhodnutí inspektorátu práce, z něhož se žalobkyně dozvěděla o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Jako promlčený však byl shledán n