21 Cdo 626/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 626/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2013 Spisová značka:21 Cdo 626/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.626.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nucená správa v bance Dotčené předpisy:§ 28 odst. 1 písm. e) předpisu č. 87/1995Sb. ve znění do 30.11.2001 § 28 odst. 4 předpisu č. 87/1995Sb. ve znění do 30.11.2001 § 28 odst. 6 předpisu č. 87/1995Sb. ve znění do 30.11.2001 § 28 odst. 7 předpisu č. 87/1995Sb. ve znění do 30.11.2001 § 28b odst. 2 předpisu č. 87/1995Sb. ve znění do 30.11.2001 § 28d odst. 1 předpisu č. 87/1995Sb. ve znění do 30.11.2001 § 28e odst. 2 předpisu č. 87/1995Sb. ve znění do 30.11.2001 § 28f odst. 1 předpisu č. 87/1995Sb. ve znění do 30.11.2001 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 626/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. P. K., Ph.D., zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Michli, Michelská č. 81, proti žalovanému Ing. M. P. jako správci konkurzní podstaty úpadce MAVEL – družstevní záložna BRNO se sídlem v Brně, Dvořákova č. 13, IČO 25311476, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Bauerem, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská č. 34, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o určení, že pracovní poměr trvá, a o povinnost zaměstnávat zaměstnance podle pracovní smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 197/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2011 č.j. 15 Co 327/2010-598, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.901,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Bauera, advokáta se sídlem v Brně, Kotlářská č. 34. Odůvodnění: Dopisem ze dne 25.6.2001 sdělila MAVEL – družstevní záložna BRNO (její nucený správce Mgr. B. P.) žalobci, že jej „odvolává z funkce ředitele DZ MAVEL – pobočky Brno“, do níž byl jmenován „na základě rozhodnutí představenstva ze dne 10.11.1997 a na základě jmenovacího dekretu z téhož dne“, a že mu „dává výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 1.11.1997, rozhodnutím představenstva ze dne 10.11.1997 a na základě jmenovacího dekretu z téhož dne na druh práce – ředitel pobočky Brno, pro nadbytečnost, jejíž fikci vytváří ust. § 65 odst. 3 ZP a která byla vyvolána závažnými důsledky v organizační sféře družstevní záložny zavedením režimu nucené správy“ rozhodnutím Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 22.8.2000 č.j. 4600/2000/I s účinností od 22.8.2000; po dobu trvání nucené správy „je dosti podstatným způsobem omezena činnost družstevní záložny“, v důsledku zrušení jejích poboček „se staly obsolentními i činnosti spočívající v zajišťování provozu těchto poboček po stránce personální, finanční či organizační“ a rovněž došlo k „útlumu činností spočívajících v poskytování úvěrů a půjček členům, což byla zřejmě převážná část náplně práce“ žalobce jako ředitele pobočky v Brně. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 7.9.2001 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, že jeho pracovní poměr u žalovaného „nadále trvá“ a že žalovaný je povinen „zaměstnávat žalobce dle pracovní smlouvy“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že výpověď mu byla doručena (dne 9.7.2001) v době, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 256/99, v níž se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany MAVEL – družstevní záložna BRNO ze dne 23.7.1999. Protože „okamžité zrušení pracovního poměru může zrušit pouze soud, a to pravomocným rozsudkem“, není žalobce až do nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14.6.2001, kterým bylo jeho žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru vyhověno, v pracovním poměru k MAVEL – družstevní záložně BRNO a uvedená družstevní záložna až do právní moci uvedeného rozsudku „není oprávněna činit jakékoliv pracovněprávní kroky vůči žalobci“. Městský soud v Brně – poté, co usnesením vyhlášeným u jednání dne 26.10.2006 zastavil řízení o určení, že „pracovní poměr žalobce u žalovaného nadále trvá a žalovaný je povinen zaměstnávat žalobce dle pracovní smlouvy“, z důvodu zpětvzetí žaloby v této části - rozsudkem ze dne 26.10.2006 č.j. 13 C 197/2001-261 zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že po „uvalení“ nucené správy na MAVEL – družstevní záložnu BRNO bylo nutno omezit činnost družstevní záložny „s odkazem na ustanovení § 28d odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb. a „pozastavit výkon funkcí všech orgánů družstevní záložny s výjimkou kontrolní komise“ a nebylo možné žalobce nadále zaměstnávat; tato nemožnost „vyplývá ze samé podstaty uvalení nucené správy“, neboť všechna pracovní místa „byla nucenou správou dotčena“. Soud prvního stupně nepřisvědčil názoru žalobce, že v průběhu řízení o určení neplatnosti předchozího rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebylo možné rozvázat pracovní poměr se žalobcem výpovědí a že výpověď mu byla dána nuceným správcem, který „nebyl do funkce řádně ustanoven“, a vady neshledal ani v rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami o zavedení nucené správy družstevní záložny. K námitce žalobce, že jeho jmenování do funkce ředitele pobočky bylo v rozporu s ustanovením § 27 odst. 5 zákoníku práce, neboť „neměl žádné zaměstnance“, soud prvního stupně uvedl, že žalobce „jmenovací dekret“ v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 256/99 nezpochybnil a že to byl on sám, kdo „podepsal jmenovací dekret na funkci ředitele, a tudíž sám spolu s dalšími osobami v té době oprávněnými jednat za žalovaného tento stav nastolil“. Protože „jmenování do funkce ředitele se odvíjelo od pracovní smlouvy“, byl postup družstevní záložny (jejího nuceného správce), která žalobce odvolala z funkce ředitele a rozvázala s ním pracovní poměr „na základě pracovní smlouvy“, podle názoru soudu prvního stupně v souladu se zákonem. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.4.2009 č.j. 15 Co 347/2007-409 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Závěry soudu prvního stupně shledal předčasnými a pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelnými a uložil mu, aby se v dalším řízení zabýval tím, jakým způsobem vznikl pracovní poměr žalobce u žalované, jaký druh práce vykonával žalobce „v době odvolání z funkce ředitele a dání výpovědi“ a zda „funkce ředitele pobočky Brno je funkcí jmenovanou“, jakož i otázkou odvolání žalobce z funkce ředitele pobočky a „právním úkonem směřujícím ke skončení jeho pracovního poměru“, a aby znovu posoudil námitky žalobce, že právní úkon směřující k rozvázání jeho pracovního poměru „nebyl dán osobou k tomu oprávněnou“ a že správní akty vydané v souvislosti se zavedením nucené správy (tj. rozhodnutí o zavedení nucené správy a jmenování nucených správců) jsou „paakty“. Městský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 22.7.2010 č.j. 13 C 197/2001-557 znovu zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 10.440,- Kč k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Bauera. Na základě zjištění, že u žalovaného „neexistovala taková organizační hierarchie, jakou má na mysli ustanovení § 27 odst. 5 zákoníku práce“, že u žalovaného „neexistoval organizační řád ani žádný jiný vnitřní předpis, který by určoval náplň práce, event. funkcí jednotlivých zaměstnanců žalovaného“, že žalobce „nebyl nikým řízen, ani sám nikoho neřídil“ a že „v době podání výpovědi nevykonával pro žalovaného žádnou činnost“, dovodil, že pracovní poměr žalobce a žalovaného vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.11.1997. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že výpověď byla žalobci „dána oprávněnou osobou“, neboť rozhodnutí o zavedení nucené správy, které nabylo právní moci dnem 22.8.2000, „nebylo napadeno ve správním řízení“, bylo řádně doručeno dvěma členům statutárního orgánu žalovaného, kteří byli v době doručování zapsáni v obchodním rejstříku (M. Ch. a Ing. J. K.), bylo „zapsáno v obchodním rejstříku“ a podle tohoto rozhodnutí „bylo i fakticky postupováno“. Dovodil, že nucený správce Mgr. B. P. byl oprávněn rozhodnout o zrušení poboček MAVEL – družstevní záložny, že toto rozhodnutí nemuselo být přijato písemně a že žalobce se stal pro žalovaného na