21 Cdo 703/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 703/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2016 Spisová značka:21 Cdo 703/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.703.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odporovatelnost Příslušenství pohledávky Dotčené předpisy:§ 42a odst. 1,2,3,4 obč. zák. ve znění do 31.10.2009 § 121 odst. 3 obč. zák. ve znění do 31.10.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 703/2016 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce RNDr. P. P., CSc., zastoupeného Milanem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 9 - Kyjích, Lánská č. 65/8, proti žalovaným 1) Ing. E. Š. a 2) Ing. R. Š., oběma zastoupeným Mgr. Petrem Křížákem, MBA., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Purkyňova č. 787/6, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 389/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2015 č. j. 13 Co 3/2013-786, takto: I. Dovolání žalovaných se zamítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Milana Bláhy, advokáta se sídlem v Praze 9 – Kyjích, Lánská č. 65/8. Odůvodnění: Žalobce a Ing. M. P. se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 4. 12. 2009 domáhali určení, že darovací smlouva uzavřená mezi žalovanými jako obdarovanými a B. Š. jako dárkyní, na základě níž nabyli žalovaní nemovitosti, a to „budovu v P. 8 – L. na pozemku, pozemek p. č. 1081 v P. 8 – L. a pozemek p. č. 1082 v P. 8 – L., vše zapsáno v listu vlastnictví č. 1277 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu pro obec Prahu, katastrální území L.“, je vůči žalobci a Ing. M. P. neúčinná. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 102/2002 soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce, Ing. M. P. a B. Š. (matky žalovaných) k uvedeným nemovitostem, přikázal je do výlučného vlastnictví B. Š. a uložil jí povinnost zaplatit žalobci a Ing. M. P. každému 2 400 000 Kč. B. Š. však „ještě dříve“, než měla zaplatit uvedené částky, uzavřela se žalovanými darovací smlouvu, kterou jim darovala uvedené nemovitosti. Žalobce a Ing. M. P. mají za to, že B. Š., která nemá žádný jiný majetek a jejímž příjmem je pouze starobní důchod, učinila toto jednání v úmyslu zmařit uspokojení pohledávek žalobce, kterému dosud nezaplatila 1 650 000 Kč, a Ing. M. P., kterému dosud nezaplatila 119 375 Kč, a že žalovaným byl tento její úmysl „zcela evidentní“. Obvodní soud pro Prahu 8 – poté, co usnesením ze dne 11. 2. 2011 č. j. 13 C 389/2009-214 zastavil řízení „mezi Ing. M. P. a oběma žalovanými“ z důvodu zpětvzetí žaloby Ing. M. P. - rozsudkem ze dne 21. 2. 2011 č. j. 13 C 389/2009-247 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 960 Kč k rukám advokáta JUDr. Alana Korbela. Poté, co dovodil, že žalobce i žalovaní jsou v řízení věcně legitimováni a že žaloba byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku, dospěl k závěru, že byly splněny podmínky odporovatelnosti právním úkonům stanovené v ustanovení § 42a občanského zákoníku, protože uzavřením darovací smlouvy mezi B. Š. a žalovanými dne 4. 9. 2009 byla zkrácena vymahatelná pohledávka žalobce vůči dlužnici B. Š. podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 12 C 102/2002, kterou dlužnice, jež se stala osobou „prakticky nemajetnou“ a „závislou na starobním důchodu a na půjčkách“, uspokojila jen částečně, a protože žalovaní, kteří byli osobami jí blízkými, neprokázali, že v době uzavření darovací smlouvy nemohli znát úmysl dlužnice zkrátit žalobce jako svého věřitele. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2011 č. j. 13 Co 391/2011-315 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně odňal žalovanému 1) možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť věc dne 21. 2. 2011 projednal v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti jeho zástupce, přestože zástupce žalovaného 1) čtyři dny před jednáním soudu prvního stupně, při němž byl vyhlášen rozsudek, požádal soud o odročení jednání na pozdější termín z důvodu „kolize termínu“ jednání s termínem odvolacího jednání nařízeného na tentýž den Krajským soudem v Brně ve věci vedené u něj pod sp. zn. 44 Co 211/2010, jakož i z důvodu „kolize“ s dalšími třemi jednáními, kde vystupoval rovněž jako zástupce účastníka, a to v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 415, 416 a 417/2010. Současně uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, „jaká je nyní v důsledku žalovanými namítaných a prokazovaných částečných úhrad a B. Š. vůči žalobci učiněných úkonů započtení aktuální výše předmětné žalobcovy pohledávky“. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 6. 6. 2012 č. j. 13 C 389/2009-530 určil, že „darovací smlouva uzavřená mezi žalovanými jako obdarovanými, na straně jedné, a paní B. Š., jako dárcem na straně druhé, v části, jíž žalovaný Ing. R. Š. nabyl pozemek parc. č. 1082 v P. 8, L. zapsaný na LV 10686 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, pro obec P., katastrální území L., je vůči žalobci RNDr. P. P., neúčinná“, zamítl žalobu o určení, že „darovací smlouva uzavřená mezi žalovanými jako obdarovanými, na straně jedné, a paní B. Š., jako dárcem na straně druhé, v části, jíž žalovaní nabyli nemovitosti, a to budovu v P. 8, L., na pozemku parc. č. 1081, a pozemek parc. č. 1081 v P. 8, L., vše zapsáno v listu vlastnictví č. 1277 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, pro obec P., katastrální území L., je vůči žalobci RNDr. P. P., neúčinná“, a rozhodl, že žalovanému 1) se nepřiznává náhrada nákladů řízení vůči žalobci a že mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 12 C 102/2002 bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobce, Ing. M. P. a B. Š. k uvedeným nemovitostem a nemovitosti byly „svěřeny“ do výlučného vlastnictví B. Š., které byla uložena povinnost zaplatit žalobci a Ing. M. P. každému 2 400 000 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku, která nastala dne 3. 9. 2009, že žalovaní (synové B. Š.) jsou ve věci pasivně legitimováni, neboť předmětné nemovitosti jim dlužnice B. Š. darovala darovací smlouvou ze dne 4. 9. 2009, že žaloba byla podána v zákonem stanovené tříleté lhůtě, že uzavřením darovací smlouvy mezi dlužnicí a žalovanými byla zkrácena vymahatelná pohledávka žalobce vůči dlužnici podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 12 C 102/2002, kterou dlužnice, jež se stala osobou „prakticky nemajetnou“ a „závislou na starobním důchodu a na půjčkách“, uspokojila jen částečně, a že s ohledem na vztah mezi dlužnicí a žalovanými, kteří jsou navzájem blízkými osobami, se presumuje úmysl dlužnice zkrátit žalobce jako svého věřitele a vědomost obou žalovaných o „existenci“ tohoto úmyslu, a co přihlédl k tomu, že dlužnice byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 108/2011 odsouzena pro trestný čin poškozování věřitele podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákona, dospěl k závěru, že v době podání žaloby a v době vyhlášení předchozího rozsudku soudu prvního stupně sice byly splněny všechny podmínky pro použití ustanovení § 42a občanského zákoníku, že je však třeba vzít v úvahu „změny, které nastaly do vyhlášení rozsudku“, zejména „úhradu téměř celé jistiny pohledávky“ žalobce za dlužnicí. S přihlédnutím k tomu, že odporovatelným úkonem ušly z majetku dlužnice nemovitosti v hodnotě asi 10 000 000 Kč a že její dluh vůči žalobci je v současnosti „v řádu statisíců korun“, usoudil, že „rozhodnutí o neúčinnosti celého darování by neodpovídalo smyslu právní úpravy, kterou je umožnění vedení exekuce věřiteli vůči majetkovým hodnotám v dispozici třetí osoby“. Neúčinnost darovací smlouvy vůči žalobci proto vyslovil pouze ve vztahu k pozemku parc. č. 1082 v P. – L., neboť „hodnota tohoto pozemku postačuje v případě exekučního či vykonávacího řízení k úhradě pohledávky žalobce“. K odvolání žalobce a žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2013 č. j. 13 Co 3/2013-665 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, aby bylo určeno, že „darovací smlouva uzavřená mezi žalovanými