21 Cdo 723/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 723/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2012 Spisová značka:21 Cdo 723/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.723.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odúmrť Dotčené předpisy:§ 462 obč. zák. § 706 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.03.2006 § 232 odst. 1 obch. zák. § 232 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 723/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územního pracoviště v Hlavním městě Praze v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, proti žalovanému Správnímu bytovému družstvu Nový Domov se sídlem v Praze 4, Maroldova č. 1449/8, IČO 00033456, zastoupenému Mgr. Janem Hruškou, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 84/10, o "vydání bytu", eventuálně o 728.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 20/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2009 č.j. 51 Co 573/2008-40, takto: Rozsudek městského soudu se (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek obvodního soudu o zamítnutí žaloby o vydání bytu) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 20.2.2008 domáhala, aby bylo žalovanému uloženo "vydat" jí "byt po J. Š., posl. bytem P. 4, J. č. 1250, zemř. 10.8.2001 na adrese P. 4, J. č. 1250"; pro případ, že by soud "takovému žalobnímu návrhu nevyhověl", se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 728.560,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslila. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.2.2005, č.j. 34 D 2752/2001-13,7 jí připadlo dědictví po J. Š., zemřelé dne 10.8.2001, a že předmětem dědictví byl i členský podíl ve Správním bytovém družstvu Nový Domov ve výši 728.560,- Kč "odpovídající obvyklé ceně s ním spojených práv a povinností". Protože dědictví po J. Š., a to včetně členského podílu v družstvu, připadlo jako odúmrť státu a protože na stát přešel rovněž nájem bytu, žalobkyně požaduje, aby jí žalovaný buď předmětný byt "vrátil k realizaci jejího nájemního práva" nebo jí uhradil "obvyklou cenu práv a povinností spojených s členským podílem" ve výši 728.560,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 1.10.2008 č.j. 30 C 20/2008-20 žalobu buď o "vydání bytu po J. Š., posl. bytem P. 4, J. č. 1250, zemř. 10.8.2001 na adrese P. 4, J. č. 1250" nebo o 728.560,- Kč s úroky z prodlení zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 62.451,20 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Hrušky. Dovodil, že "stát, jemuž dědictví připadá podle ustanovení § 462 občanského zákoníku, nelze považovat za dědice" a že proto na stát nepřechází ani členství a nájem družstevního bytu, ani "právo na hodnotu členského podílu". Požadovaná plnění proto žalobkyni nenáleží. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.5.2009, č.j. 51 Co 573/2008-40, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 728.560,- Kč spolu s úroky z prodlení od 27.7.2005 do zaplacení, a to "ve výši 8,75 % p.a. z dlužné částky od 27.7.2005 do 31.12.2005, ve výši 9 % p.a. z dlužné částky od 1.1.2006 do 31.12.2006, ve výši 9,5 % p.a. z dlužné částky od 1.1.2007 do 30.6.2007, ve výši 9,75 % p.a. z dlužné částky od 1.7.2007 do 31.12.2007, ve výši 10,5 % p.a. z dlužné částky od 1.1.2008 do 30.6.2008, ve výši 10,75% p.a. z dlužné částky od 1.7.2008 do 31.12.2008, ve výši 9,25% p.a. z dlužné částky od 1.1.2009 do 27.5.2009 a za dobu od 28.5.2009 do zaplacení s úrokem ve výši p.a., která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí"; ve výroku o zamítnutí žaloby o "vydání bytu" ho potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že členství zůstavitelky J. Š. v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu nepatří do aktiv dědictví, a uzavřel, že "stát v souvislosti se členstvím zůstavitelky v bytovém družstvu jako její právní nástupce odúmrtí nabyl pouze majetková práva a povinnosti zůstavitelky". I když se "stát nestal členem družstva žalovaného ani nájemcem předmětného bytu", "má, pokud jde o majetková práva a povinnosti, se zaniklým členstvím související jako právní nástupce obdobné postavení dědice zůstavitelky, a proto mu náleží rovněž právo na zaplacení hodnoty členského podílu (§ 232 odst. 3 obchodního zákoníku), a to ve výši, která byla stanovena znalcem v řízení o dědictví po zůstavitelce J. Š., a kterou žádný z účastníků nezpochybnil". Na straně žalovaného přitom došlo k "bezdůvodnému obohacení získanému plněním bez právního důvodu" ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný zánikem členství a nájmu družstevního bytu zůstavitelky J. Š. získal právo dispozice s předmětným bytem a tedy "nepopiratelnou majetkovou hodnotu, která by jinak připadla, pokud by tu byli, dědicům zůstavitelky". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, a to - jak vyplývá z obsahu dovolání - proti výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Namítá, že k přechodu členských práv a povinností v bytovém družstvu může dojít "pouze na dědice, nikoliv na osobu, které připadlo dědictví jiným způsobem než děděním", zdůrazňuje, že stát nemůže "do družstva vstoupit, účastnit se jeho založení ani nabýt členství převodem", a dovozuje, že státu nepřísluší ani právo na vypořádací podíl, aniž by u bytového družstva šlo (mohlo jít) o bezdůvodné obohacení. Žalovaný zpochybňuje rovněž "tržní výši hodnoty členského podílu" převzatou z řízení o dědictví, neboť nebyl účastníkem dědického řízení po J. Š. a nemohl se k ní nijak vyjádřit k hodnotě členského podílu stanovené znalcem pro účely dědictví. Podle jeho názoru odvolací soud rovněž nevzal v úvahu skutečnost, že do doby právní moci usnesení o dědictví žalovaný hradil náklady spojené s bytem po J. Š., aniž by k tomu bylo v řízení o dědictví ani při stanovení tržní ceny členského podílu přihlédnuto. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (v napadeném výroku) a aby věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolání žalovaného bylo "jako zjevně bezdůvodné" odmítnuto, případně zamítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti jehož měnícímu výroku je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Členství fyzické osoby v družstvu zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím členských práv a povinností dědicem; souhlas představenstva se nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu (srov. § 232 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku). Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho