21 Cdo 735/2017 – Nejvyšší soud

21 Cdo 735/2017-404 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce S. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru č. 341/15, proti žalovanému Gymnázium, Olomouc, Čajkovského 9, příspěvkové organizaci se sídlem v Olomouci, Čajkovského č. 68/9, IČO 00848956, zastoupenému JUDr. Kamilem Andree, advokátem se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí č. 22/43, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 260/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. září 2016 č. j. 16 Co 42/2016-347, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Utěšeného, advokáta se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 341/15. Odůvodnění: Dopisem ze dne 6. 3. 2014 dal žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpověď odůvodnil tím, že v důsledku organizačního opatření ředitele školy ze dne 26. 6. 2013 č. j. 1081/2013, o snížení počtu pedagogických pracovníků na úseku všeobecně vzdělávacích předmětů, došlo s účinností ode dne 1. 9. 2013 ke snížení počtu zaměstnanců školy za účelem zvýšení efektivnosti práce a že v příčinné souvislosti s touto organizační změnou se žalobce stal nadbytečný, neboť žalovaný nemá možnost mu přidělovat práci. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 4. 7. 2014 (v průběhu řízení doplněnou) žalobce uplatnil neplatnost uvedené výpovědi z pracovního poměru. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného (po změnách, k nimž po uzavření pracovní smlouvy ze dne 9. 5. 2006 došlo v jeho pracovním zařazení) pracuje jako učitel všeobecně vzdělávacích předmětů. Neplatnost výpovědi, k níž žalovaný přistoupil poté, co žalobce odmítl změnu pracovní smlouvy na rozsah pracovního úvazku učitele v rozsahu 0,33, dovozoval ze skutečnosti, že se v důsledku organizačního opatření ředitele školy ze dne 26. 6. 2013 č. j. 1081/2013 nestal nadbytečným zaměstnancem, neboť práce, kterou dosud v rámci sjednaného druhu práce vykonával, je pro žalovaného stále potřebná. Důvod výpovědi proto považuje za uměle vykonstruovaný (skutečné důvody spočívají zejména v rovině osobního vztahu žalobce a ředitele žalovaného) a výpovědí jsou sledovány jiné cíle než snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 10. 2015 č. j. 16 C 260/2014-277 určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 6. 3. 2014 je neplatná, a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náhradu nákladů řízení ve výši 58 009 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyla prokázaná příčinná souvislost mezi přijatým organizačním opatřením žalovaného (spočívajícím ve snížení počtu pracovních míst na úseku všeobecně vzdělávacích předmětů ze 47,48 pracovního úvazku na 46 pracovního úvazku) a nadbytečností žalobce, neboť zamýšlené změny bylo možno dosáhnout jiným způsobem (neuzavřením dohody o provedení práce, resp. dohody o prodloužení pracovního poměru s učiteli K., S. a J.). Pokud žalovaný tvrdil, že důvodem výpovědi byla „nutnost snížení přímých nákladů“, nebyla tato skutečnost v řízení prokázána, neboť svědkyně Š. S., která pro organizační opatření žalovaného připravovala podklady, uvedla, že v té době snížení nákladů jen odhadovala. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 9. 2016 č. j. 16 Co 42/2016-347 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30 359 Kč. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že hodiny, které žalobce vyučoval ve školním roce 2012/2013 a které spadaly do jeho základního pedagogického úvazku (týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti) v počtu 21 hodin týdně, byly „po rozvázání pracovního poměru s žalobcem“ přiděleny ve školním roce 2013/2014 jiným zaměstnancům – dva učitelé „dostali“ 6 hodin do svých základních úvazků (B. 2 hodiny a P. 4 hodiny) a zbývající učitelé „dostali“ 15 hodin jako tzv. nadúvazkové hodiny. Na základě těchto zjištění dovodil, že „práce, kterou žalobce podle pracovní smlouvy vykonával, se nestala na základě rozhodnutí o organizační změně pro žalovaného ani zčásti nepotřebnou, neboť výuka hodin, resp. předmětů, které žalobce vyučoval, neodpadla, kdy tyto hodiny začali vyučovat další učitelé, kteří tak předtím nečinili“, takže (jinak řečeno) „žalobce se nestal nadbytečným“. Jelikož smyslem a účelem právní úpravy rozsahu přímé pedagogické činnosti (§ 23 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2014 – dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“) je zejména předcházet nadměrnému zatížení pedagogických pracovníků, dovodil odvolací soud, že pedagogickému pracovníkovi lze nařídit nebo s ním dohodnout výkon přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah jen výjimečně, jde-li o vážné provozní důvody. Na základě rozhodnutí o organizační změně ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce proto nelze tolerovat či dokonce „vytvářet“ vědomě „stálé nadúvazkové hodiny“. Legitimitu takové organizační změny nelze odůvodnit ani tím, že rozdělení „malého počtu“ tzv. nadúvazkových hodin mezi ostatní pedagogické pracovníky vede k finanční úspoře. S ohledem na uvedené odvolací soud dovodil, že „rozhodnutí ředitele školy ze dne 26. 6. 2013 nesledovalo snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, případně jinou organizační změnu ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce“. Odvolací soud proto uzavřel, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro podání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce a že výpověď z pracovního poměru je proto neplatná. Z důvodu nadbytečnosti se již potom odvolací soud nezabýval tím, zda organizační změnou stanovené snížení zaměstnanců mělo nastat jinak (bez nutnosti rozvázat s žalobcem pracovní poměr výpovědí). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání směřující proti oběma jeho výrokům, jehož přípustnost odůvodnil tím, že dovolacím soudem dosud nebyla řešena otázka tzv. stálých nadúvazkových hodin. Uvedl, že organizační změna směřovala k tomu, aby stejný počet hodin přímé pedagogické činnosti zvládl nižší počet pedagogických pracovníků, a že rozdělení “malého počtu“ tzv. neúvazkových hodin mezi ostatní pedagogické pracovníky vede k výrazné úspoře, a tedy ke zvýšení efektivnosti práce; v této souvislosti poukázal na to, že zaměstnanec se stane nadbytečným, i když v důsledku rozhodnutí o organizační změně odpadne jen část jeho pracovní náplně. Nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu ohledně tzv. stálých nadúvazkových hodin. Z ustanovení § 23 odst. 3 zákona o pedagogických pracovnících vyplývá, že pedagogický pracovník může vykonat přímou pedagogickou činnost nad základní pedagogický úvazek, a to v rozsahu 4 hodiny týdně, které mu může ředitel školy nařídit, přičemž další hodiny s ním může dohodnout. Přímá pedagogická činnost nad stanovený rozsah (tzv. přespočetné hodiny) je odměňována příplatkem (ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku) podle § 132 zákoníku práce. Hodiny přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah, tzv. přespočetné hodiny, nejsou totožné s tzv. přesčasovými hodinami dle zákoníku práce. Práce přesčas vzniká až při výkonu práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu, tj. nad 40 hodin týdně. Přespočetné hodiny jsou vykonávány v rámci stanovené pracovní doby a de facto zkracují čas vyhrazený pro výkon prací souvisejících s přímou pedagogickou činností. V praxi bývají rozlišovány tzv. stálé přespočetné hodiny (nazývané též „nadúvazkové“), kdy pedagogický pracovník vykonává pravidelně každý týden více hodin přímé pedagogické činnosti než je jeho základní pedagogický úvazek, a jiné přespočetné hodiny (nazývané též „nahodilé“), vzniklé především zastupováním za chybějící pedagogické pracovníky, při kterém zastupující pedagogický pracovník vykonává přímou pedagogickou činnost (tzv. suplování). Právní režim obou druhů přespočetných hodin je však zcela stejný. Vzhledem k uvedenému dovolatel považuje za mylný závěr odvolacího soudu učiněný o rozdělování tzv. stálých nadúvazkových hodin. Dovolatel v souladu s ustanovením § 23 odst. 3 zákona o pedagogických pracovnících ze základního pedagogického úvazku žalobce 15 hodin (poté, co zbývajících 6 hodin přidělil do stálého pedagogického úvazku dvou učitelů a co žalobce 7 hodin odmítl) rozdělil mezi zbývající učitele; uvedené hodiny proto nelze přirovnávat k práci přesčas. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce v podaném vyjádření poukázal na vady dovolání, které (podle jeho názoru) spočívají v absenci jakéhokoliv vymezení důvodu dovol