21 Cdo 763/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 763/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2001 Spisová značka:21 Cdo 763/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.763.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 21 předpisu č. 99/1963Sb. § 104 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 1 odst. 2 předpisu č. 337/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 763/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce \"České republiky zastoupené Finančním úřadem v Českém Krumlově\" proti žalované P. a.s., zastoupené advokátem, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 348/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. října 1999 č.j. 8 Co 2677/99-131, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 18.6.1999 č.j. 7 C 348/99-97 (s výjimkou výroku, kterým byl zamítnut návrh na předběžné opatření) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že \"kupní smlouva o převodu nemovitostí - zemědělských pozemků a vedlejší stavby se stavebním pozemkem č.p. 111 v katastrálním území B., obec M. za kupní cenu ve výši 160.000,- Kč\", podle níž byl povolen vklad vlastnického práva \"rozhodnutím Katastrálního úřadu v Č. č.j. V11-390/96 dne 16.8.1996 s právními účinky dnem 7.6.1996\", a \"kupní smlouva o převodu nemovitostí - pozemkových parcel v katastrálním území F., obec F. za kupní cenu ve výši 283.302,- Kč\", podle níž byl povolen vklad vlastnického práva \"rozhodnutím Katastrálního úřadu v Č. č.j. V11-829/96 dne 18.6.1996 s právními účinky dnem 13.6.1996\", obě uzavřené mezi \"převodcem ing. P. M.\" jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, jsou vůči žalobci právně neúčinné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že ing. P. M. uzavřel obě kupní smlouvy dne 3.6.1996, kdy žalobci dlužil dvě splátky (obě ve výši 232.900,- Kč) návratné bezúročné půjčky, kterou obdržel v roce 1992 ze státního rozpočtu jako dotaci na nákup, rekonstrukci a technologické vybavení výrobny masných výrobků v M. Protože ing. P. M. porušil podmínky, za nichž mu byla dotace poskytnuta, odstoupilo Ministerstvo zemědělství od uvedené smlouvy. V době podání žaloby ing. P. M. dluží žalobci na \"neoprávněně použitých prostředcích státního rozpočtu 4.200.679,09 Kč\", na dani z převodu nemovitostí 21.087,- Kč a na příslušenství dani (exekučních nákladech) 73.914,42 Kč. Žalobce má za to, že uvedené kupní smlouvy zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Současně s podáním žaloby žalobce navrhl, aby soud předběžným opatřením zakázal žalované převést pozemky č. 235/1, 287/3, 287/6, 351/1, 354/1, 354/2, 412/1, 1142/4, 1142/3, 1140/3 a \"vedlejší stavbu se stavebním pozemkem č.p. 111\" v katastrálním území B., obec M. Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 18.6.1999 č.j. 7 C 348/99-97 návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení a že žalovaná je povinna zaplatit \"na účet Okresního soudu v Českém Krumlově\" na soudním poplatku 2.000,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že obě kupní smlouvy jsou vůči žalobci ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. neúčinné, neboť dlužník ing. P. M. je uzavřel v úmyslu zkrátit žalobce jako svého věřitele a že žalovaná o tomto jeho úmyslu věděla. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19.10.1999 č.j. 8 Co 2677/99-131 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 6.603,- Kč \"na účet právního zástupce\" žalované. Odvolací soud dovodil, že ve věci, jejímž předmětem je uplatněné právo odporovat právnímu úkonu dlužníka, zkracujícímu uspokojení vymahatelné pohledávky na daních, má finanční úřad způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení. V posuzovaném případě však žalobu podala \"Česká republika, zastoupená Finančním úřadem v Českém Krumlově, čili stát (§ 21 obč. zák.)\"; právo odporovat právním úkonům tedy uplatnil \"jiný právní subjekt (stát), než který je nositelem aktivní legitimace (příslušný finanční úřad)\". Žaloba na určení neúčinnosti právních úkonů podle ustanovení § 42a obč. zák. proto musela být zamítnuta. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že s účinností od 1.1.1995 vstoupila v platnost novela zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, kterou byla do ustanovení § 1 odst.2 tohoto zákona doplněna věta: \"Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost\". I přes toto jednoznačné ustanovení rozhodovaly \"některé soudy v Jihočeském kraji, včetně Krajského soudu v Českých Budějovicích\" o návrzích finančních úřadů tak, že \"řízení zastavily pro nedostatek aktivní legitimace\"; Krajský soud v Českých Budějovicích v době po 1.1.1995 vyslovil ve svých rozhodnutích právní názor, že finanční úřad nemá způsobilost být účastníkem řízení ve věci návrhu na určení neúčinnosti právních úkonů. Finanční úřady proto v návrzích ve věcech odpůrčích či poddlužnických žalob označovaly jako žalobce \"ČR - Finanční úřad v ....\" a soudy toto označení \"akceptovaly\". Podle názoru žalobce je proto nezbytné sjednotit praxi soudů v posuzování \"aktivní či pasivní legitimace finančních úřadů a jejich správného označení\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že žaloba musela být zamítnuta, neboť žalobu podala Česká republika, za niž jedná finanční úřad, tedy \"subjekt, který není v daném sporu aktivně legitimován\". Legitimaci k odpůrčí žalobě má finanční úřad. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 238 odst. 1 písm.a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení předcházející jeho vydání je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, které zákon přiznává účastníkům občanského soudního řízení. Podle ustanovení § 19 o.s.ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilost mít práva a povinnosti a tedy i způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení mají fyzické osoby (srov. § 7 obč. zák.), právnické osoby (srov. § 18 odst.1 obč. zák.) a stát, tj. Česká republika; v občanskoprávních vztazích (a tedy i v právních vztazích vznikajících při uplatnění odporu podle ustanovení § 42a obč. zák.) je stát právnickou osobou (srov. § 21 obč. zák.). Jedním ze subjektů, který nemá způsobilost mít práva a povinnosti a kterému zákon přiznává způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, je správce daně (srov. od 1.1.1995 účinné ustanovení § 1 odst.2 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů); zákon mu nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení ve všech věcech, ale jen ve věcech správy daní. O věc správy daně jde i v případě, bylo-li uplatněno právo odporovat právnímu úkonu dlužníka, kterým bylo zkráceno uspokojení vymahatelné pohledávky na daních, poplatcích, odvodech, zálohách na tyto příjmy a částkách neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.1.1998 sp.zn. 2 Cdon 1738/97, uveřejněné pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,