21 Cdo 811/2002 — Nejvyšší soud

21 Cdo 811/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2002 Spisová značka:21 Cdo 811/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.811.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 227a předpisu č. 65/1965Sb. § 240 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 811/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr.Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. a.s., zastoupené advokátem, proti žalované C. B., s.r.o. , zastoupené advokátem, o 40.011,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 180/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2002 č.j. 14 Co 679/2001-82, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 40.011,- Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 20.8.1992 uzavřela s V. R. pracovní smlouvu a dohodu, podle níž se jmenovaný zavázal setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po vyučení po dobu tří let. Protože tento závazek nedodržel (jeho pracovní poměr u žalobkyně skončil ke dni 31.10.1995), vzniklo tím podle ustanovení § 227a odst. 2 zák. práce žalobkyni vůči žalované jako novému zaměstnavateli V. R. právo na úhradu poměrné části přiměřených nákladů za jeho vyučení. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13.10.2000 č.j. 19 C 180/2000-41 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10.266,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že nesplněním závazku V. R. setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po vyučení po dobu tří let, přešla na jeho nového zaměstnavatele - žalovanou „v souladu s tehdy platnou úpravou zákoníku práce“ povinnost zaplatit poměrné náklady za jeho vyučení ve výši 40.011,- Kč. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12.4.2001 č.j. 14 Co 172/2001-49 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se ve smyslu ustanovení § 227a odst. 2,3 zák. práce „ve znění do 30.5.1994“ nezabýval tím, zda V. R. skutečně v době, po kterou se zavázal setrvat v pracovním poměru u žalobkyně, uzavřel pracovní smlouvu s žalovanou, aby bylo „na jistotu postaveno“, že žalovaná je v této věci pasivně legitimována. Okresní soud Plzeň-město poté rozsudkem ze dne 26.6.2001 č.j. 19 C 180/2000-61 žalobě opět vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13.736,- Kč. Z výsledků doplněného dokazování dovodil, že V. R. po skončení pracovního poměru u žalobkyně nastoupil do pracovního poměru u žalované a že tedy žalovaná je v dané věci pasivně legitimována; žalobkyně má proto vůči ní nárok na náhradu poměrné části přiměřených nákladů za vyučení pana R. v požadované výši 40.011,- Kč. K námitce žalované o absolutní neplatnosti pracovní smlouvy a dohody uzavřené dne 20.8.1992 mezi žalobkyní a V. R. soud prvního stupně - veden právním názorem odvolacího soudu - uvedl, že ačkoli byl v pracovní smlouvě sjednán den nástupu do práce neurčitě („po ukončení učebního poměru“), byl tento nedostatek zhojen skutečným nástupem V. R. do pracovního poměru k žalobkyni. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16.1.2002 č.j. 14 Co 679/2001-82 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 24.177,50 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 10.660,- Kč, obojí zástupci žalované JUDr. P. V., advokátovi. Odvolací soud zdůraznil, že den nástupu do práce je podstatnou náležitostí pracovní smlouvy [§ 29 odst. 1 písm. c) zák. práce], bez které nemůže k uzavření pracovní smlouvy dojít. Neurčitost tohoto ujednání proto nemá za následek neplatnost pracovní smlouvy, ale to, že vůbec nebyla uzavřena. Nastoupí-li však zaměstnanec na základě takovéto pracovní smlouvy do pracovního poměru k zaměstnavateli, je tím neurčitost ujednání o dni nástupu do práce zhojena a dnem faktického nástupu do práce vznikne platný pracovněprávní vztah. V daném případě V. R. nastoupil do práce k žalobkyni 19.7.1993, tedy téměř rok poté, kdy byla podepsána pracovní smlouva i dohoda o setrvání v pracovním poměru, a teprve tímto dnem - vzhledem k neurčitosti ujednání o dni nástupu do práce - vznikl jeho pracovní poměr k žalobkyni. Jelikož pracovní smlouva dne 20.8.1992 pro nedostatek podstatných náležitostí „nevznikla“, nemohla platně „vzniknout“ ani v souvislosti s ní uzavřená dohoda o setrvání pracovního poměru (tuto dohodu lze uzavřít jen při uzavírání pracovní smlouvy), a protože k 19.7.1993 k uzavření nové dohody již nedošlo, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně „není oprávněna uplatňovat nárok dle § 227a odst. 2 zák. práce vůči žalované, k níž V. R. nastoupil do pracovního poměru po skončení pracovního poměru u žalobkyně“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítala, že i kdyby bylo ujednání o dni nástupu do práce neurčité, „je třeba připustit možnost zhojení takového právního úkonu“ a v důsledku toho je třeba považovat za platnou i dohodu o setrvání v pracovním poměru. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákonů č. 36/1967 Sb., č. 158/1969 Sb., č. 49/1973 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 133/1982 Sb., č. 180/1990 Sb., č. 328/1991 Sb., č. 519/1991 Sb., č. 263/1992 Sb., č. 24/1993 Sb., č. 171/1993 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 152/1994 Sb., č. 216/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 160/1995 Sb., č. 238/1995 Sb. a č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., zákonů č. 202/1997 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 326/1999 Sb. a č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 2/2000 Sb., zákonů č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 46/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 130/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 204/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb. a č. 370/2000 Sb., tedy podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 (dále též jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1.1.2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst.1 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že pracovní smlouva a dohoda o setrvání v pracovním poměru, z níž žalobkyně odvozuje uplatněný nárok, byla uzavřena dne 20.8.1992 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.1992 (dále jen „zák. práce“). Podle ustanovení § 227a odst. 1 zák. práce organizace, pro kterou se žák připravuje na povolání, může se žákem učiliště uzavřít dohodu, v níž se žák zaváže, že po vykonání závěrečné zkoušky nebo maturitní zkoušky, popřípadě po uplynutí doby studia (přípravy), setrvá v organizaci v pracovním poměru po určitou dobu, nejvýše však po dobu tří let. Do doby setrvání v pracovním poměru se nezapočítávají doby uvedené v § 143 odst. 4. Dohoda může být uzavřena jen při uzavírání pracovní smlouvy; musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Podle ustanovení § 227a odst. 2 zák. práce vznikne-li pracovníku v době, po kterou se zavázal setrvat v pracovním poměru podle předchozího odstavce, pracovní poměr, členský poměr k družstvu, kde součástí členství je též pracovní vztah, nebo služební poměr k jiné organizaci, je tato organizace povinna uhradit předchozí organi