21 Cdo 815/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 815/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2015 Spisová značka:21 Cdo 815/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.815.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. g) a § 38 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 3 odst. 1 písm. b), § 9 odst. 1 ) předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 31.12.2011 § 32 odst. 1 písm. b) a § 23 odst. 1 předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 31.12.2011 § 164 předpisu č. 561/2004Sb. § 14 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 3. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 815/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. I. J., zastoupeného Mgr. Martinem Začalem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody č. 43/39, proti žalované Střední odborné škole lesnické a strojírenské Šternberk, příspěvkové organizaci se sídlem ve Šternberku, Opavská č. 55/8, IČO 00848794, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 28/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 16 Co 249/2012-145, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 7. 10. 2011 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že „v souladu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce přidělil zaměstnavatel zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a vytvořil mu podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů. Tuto skutečnost provedl oznámením rozvrhu přímé pedagogické činnosti (předáním úvazku pro školní rok 2011/2012), a to dne 15. 9. 2011, a výzvou k nástupu do práce a výkonu přímé pedagogické činnosti (výuky podle rozvrhu hodin). Tuto povinnost zaměstnanec odmítl a po tu část pracovní doby, kterou tvoří přímá pedagogická činnost (tj. výuka v předmětech podle rozvrhu hodin), bez řádné omluvy nechodil do práce. Tato část Vaší pracovní doby je evidována jako neomluvená nepřítomnost v práci“. Přestože byl dne 4., 5. a 6. 10. 2011 vyzván k plnění svých povinností „tuto povinnost zaměstnanec opět odmítl“. „Tímto jednáním se zaměstnanec dopustil závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci – zaměstnavatel takto eviduje velký počet neomluveně zmeškaných hodin pracovní doby“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že výše uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaná „odmítla respektovat předchozí rozhodnutí soudu a účelově provedla totéž, co provedla při první výpovědi v srpnu 2010 - posbírala torza pracovních úvazků jiných učitelů a tuto slátaninu mu direktivně stanovila k výkonu práce“. U všech vyučovacích předmětů se jedná o práci, pro kterou nemá kvalifikaci, nikdy ji nevykonával a jejím výkonem bez ochrany a zajištění by se vystavil reálnému nebezpečí naprosto legálního propuštění z pracovního poměru, a to v podstatě kdykoliv. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 7. 2012, č. j. 19 C 28/2012-104, určil, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci dne 7. 10. 2011, je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 2.000,- Kč. Vyšel z toho, že poté, co nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo určeno, že předchozí výpověď z pracovního poměru (ze dne 31. srpna 2010) je neplatná, žalovaná (ředitel školy Ing. P. A.) nezařadila žalobce na výuku anglického jazyka, kterou konal před neplatnou výpovědí, ale opět mu stanovila úvazek na výuce strojírenských předmětů. Žalobce tento úvazek odmítl. Ve výzvách ze dne 4., 5. a 6. října žalovaná upozornila žalobce, že odmítnutí přímé pedagogické činnosti, tj. výuku v předmětech podle rozvrhu hodin, eviduje jako neomluvenou absenci a vyvodí z toho důsledky. Nezmínila však, že by žalobce odmítl vykonávat dohled nad žáky. Žalobce „ofotil rozpis dohledu platný od 1. září 2011 a nikde jeho jméno nefiguruje až v rozpisech, které předložila žalovaná, je uvedeno jméno žalobce. Na rozpise datovaném dne 1. září 2011 nemohlo být jméno žalobce uvedeno, neboť nebylo zřejmé, kdy rozsudek nabude právní moci a kdy nastoupí žalobce do zaměstnání“. Uvěřil tvrzení žalobce, že rozpis služeb s jeho jménem obdržel až s výzvou dne 6. října 2011 a že dohled nestihl vykonat, neboť následujícího dne dostal výpověď z pracovního poměru. Dovodil, že to byla žalovaná, kdo porušil povinnost zaměstnavatele tím, že žalobce nezařadila na výkon práce, kterou vykonával před neplatnou výpovědí, a uzavřel, že výpověď z pracovního poměru je neplatná, neboť závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci se žalobce nedopustil. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 11. 2012, č. j. 16 Co 249/2012-145, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 26.107,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Rittera. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že zaměstnanec je povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy, nikoliv podle toho, jakou konkrétní práci v rámci sjednaného druhu práce pro zaměstnavatele vykonával. Vytknul soudu prvního stupně, že nepřihlédl ke specifiku zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů, podle jehož ustanovení § 23 odst. 1 ředitel školy stanoví rozsah hodin přímé pedagogické činnosti na období kalendářního roku. V projednávané věci se tak stalo, žalobci byl stanoven rozsah přímé pedagogické činnosti na období kalendářního roku a bylo jeho povinností tuto přímou pedagogickou činnost vykonávat. Není rozhodné, že před první výpovědi z pracovního poměru vyučoval žalobce u žalované převážně anglický jazyk. Nebyla to proto žalovaná, kdo porušil povinnost zaměstnavatele tím, že žalobce nezařadila na výkon práce, kterou vykonával před neplatnou výpovědí, naopak to byl žalobce, který „nemaje odbornou kvalifikaci získanou vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu, mohl vyučovat i předměty, které mu byly stanoveny rozvrhem práce“. Neakceptoval-li žalobce rozvrh přímé pedagogické činnosti (předání úvazku pro školní rok 2011/2012) a neprováděl výkon přímé pedagogické činnosti, dopustil se závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (do jeho měnícího výroku) podal žalobce dovolání, v němž v první řadě namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud neuvedl, proč se odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně o tom, že jednání žalované (rozpis pracovního úvazku žalobce) bylo účelové. Odvolací soud věc také nesprávně právně posoudil, jestliže dovodil, že, stanoví-li ředitel týdenní rozsah vyučovacích hodin, zahrnuje tento pojem i samotný obsah vyučovacích hodin. Dovolatel je přesvědčen, že pojem „rozsah“ je pojmem kvantitativním a v žádném případě pojmem kvalitativním. Chybný je proto závěr odvolacího soudu, který dovodil, že žalobce „odmítl vykonávat stanovený rozsah hodin přímé pedagogické činnosti“; z provedených důkazů nevyplývá, že by odmítl rozsah výuky, neboť se opakovaně bránil pouze jeho obsahu. Nesprávně rovněž odvolací soud dovodil, že „právo žalované jako zaměstnavatele podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je neomezené“, a nevzal v úvahu, že pedagogickým pracovníkem může být jen ten, kdo splňuje odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost. Protože žalobce byl v době výpovědi kvalifikovaný pouze pro výuku angličtiny [s přihlédnutím k ustanovení § 32 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb.], nemohla jej žalovaná pověřit jinou přímou pedagogickou činností. Musel by totiž zahájit studium v šesti různých studijních oborech na vysoké škole [aby splnil požadavek, jenž z § 32 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb. vyplývá]. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K „druhému doplnění dovolání“ žalobce ze dne 23. 7. 2013 dovolací soud nepřihlédl, neboť bylo učiněno až po lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř