21 Cdo 842/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 842/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 6. 2018 Spisová značka:21 Cdo 842/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.842.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 8. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.7.2018I.ÚS 2556/18JUDr. Tomáš Lichovník-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 842/2018-365 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobců a) L. Š., b) F. Š. a c) S. Š., všech zastoupených Mgr. Štěpánem Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1246/1, za účasti 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátě, Masarykovo nám. č. 91/28, a 2) V. K., o vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 193/2011, o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 31. května 2017, č. j. 1 Co 3/2017-272, takto: I. Dovolání žalobců a), b) a c) se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 31. 5. 2017, č. j. 1 Co 3/2017-272, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr o tom, že veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaných ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění), a že byly splněny i podmínky podle § 5 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4457/2015, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 799/2016, a v nich vyjádřený právní závěr, že institut vyvlastnění představuje nucený zásah do vlastnických práv, přičemž možnosti vyvlastnění jsou limitovány jak ustanovením článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, tak ustanoveními § 3 a násl. zákona o vyvlastnění, že ústavněprávním předpokladem vyvlastnění či omezení vlastnického práva je veřejný zájem na tomto výjimečném postupu a že veřejný zájem lze definovat jako neurčitý právní pojem, který je třeba zjišťovat pro každý konkrétní případ, přičemž veřejný zájem nutno chápat jako zájem, který by bylo možno označit za obecně prospěšný (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 10 Ca 65/98, nebo nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 455/03), úkolem územního plánování je harmonizace a regulace rozvoje širšího územního celku, přičemž pořizování územně plánovací dokumentace je výrazem veřejného zájmu na naplnění cílů definovaných v § 18 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), rozhodování v tomto procesu (rozhodnutí o pořízení územního plánu, zadání územního plánu, schválení pokynů k zapracování do návrhu územního plánu, i vydání územního plánu či zamítnutí návrhu na jeho vydání) je svěřeno zastupitelstvu příslušné obce v rámci její samostatné působnosti (srov. § 6 odst. 5 stavebního zákona), tyto výstupy (tedy i schválený návrh územního plánu) představují konkrétní podobu veřejného zájmu na prostorovém a funkčním využití území obce, na podobě její infrastruktury, na jejím dalším rozvoji atd., jsou výsledkem konsensu, na němž se usnesli jednotliví zastupitelé reprezentující různé skupinové i individuální zájmy obyvatel] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části, v níž dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňují-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a předestírají-li opačné skutkové závěry, na nichž budují své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci – že „nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění podle ustanovení § 3 zákona č. 184/2006 Sb., neboť účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR nebyl ochoten přistoupit na žádnou z variant smírných návrhů, které mu žalobci nabízeli“), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců a), b) a c) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 6. 2018 JUDr. Mojmír Putnapředseda senátu