22 Cdo 1026/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1026/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 5. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1026/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1026.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1026/2024-331 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) R. Z. a b) J. Z., zastoupených Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Lidická 168, proti žalované HT komplet Netolice s. r. o., IČO 28079191, se sídlem v Netolicích, Václavská 84, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, o určení vlastnického práva k oplocení, určení průběhu vlastnické hranice a určení míry znehodnocení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 3 C 209/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2023, č. j. 19 Co 881/2023-295, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám zástupce žalované JUDr. Martina Dančišina do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. V posuzované věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou určení míry znehodnocení nemovitostí stavbou postavenou na hranici sousedících pozemků. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 3 C 209/2019-263, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) oplocení na rozhraní pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v obci a k. ú. XY (výrok I), zamítl žalobu na určení, že vlastnická hranice mezi pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v obci a k. ú. XY, probíhá v místě, jak bude vyznačeno geometrickým plánem znalce z oboru geodézie a kartografie, a jak je vyznačeno v přiloženém snímku katastrální mapy (výrok II), a rovněž zamítl žalobu na určení, že obvyklá hodnota pozemků parc. č. XY, parc. č. st. XY a parc. č. XY, a jiné stavby č. p. XY nacházející se na pozemku parc. č. st. XY v obci a k. ú. XY, poklesla v důsledku realizace neoprávněné stavby – přístavby průmyslového objektu č. p. XY jakožto součásti pozemku parc. č. st. XY, v obci a k. ú. XY (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok IV) a státu (výrok V). 3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 19 Co 881/2023-295, zastavil řízení o odvolání žalobců proti výrokům I a II rozsudku soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku III a V rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti výrokům II, III a IV podávají žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena a zároveň má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzená jinak. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. 5. Odvolací soud podle jejich názoru nesprávně posoudil následující právní otázky: a) „posouzení odstupu staveb ve smyslu § 25 odst. 1, 2, 3 vyhl. č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území tak, že dle výše citovaného ustanovení prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu toto musí mít zásadní vliv na znehodnocení sousedící nemovitosti“, b) „zda lze takto realizovat přístavbu na samé vlastnické hranici bez řádného stavebního povolení jako tzv. stavbu černou“, c) „zda odstupové vzdálenosti staveb vztahující se na rodinné domy se nevztahují na průmyslové stavby (jejich přístavby)“, d) „zda nelegálně realizovaná přístavba průmyslové stavby na samé vlastnické hranici sousedících pozemků snižuje či nesnižuje hodnotu sousedící, stavbou zatížené nemovitosti, to vše ve vztahu ke znaleckému posudku znalce z oboru ceny a odhady, oceňování nemovitostí a znalce z oboru stavebnictví, zpracovaného za tímto účelem“, e) „zda může mít realizace takovéto nelegální stavby vliv i na znehodnocení sousedícího pozemku vzhledem ke skutkovým okolnostem, a to: umístění bazénu, umístění tenisového kurtu, péči o nezletilou těžce zdravotně postiženou poměrně zásadně bydlící s rodiči v sousedící nemovitosti“. Žalobci především nesouhlasí se závěry znaleckého posudku soudního znalce Ing. Pokorného. V něm soudní znalec posuzoval míru znehodnocení jejich pozemku a stavby, ke které mělo dojít vybudováním přístavby výrobní haly na hranici sousedících pozemků účastníků. Odvolacímu soudu vytýkají, že se jejich námitkami vůči znaleckému posudku nezabýval, respektive je bagatelizoval, a že nenechal vypracovat revizní znalecký posudek. 6. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a námitky žalobců nepovažuje za přípustné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl, případně zamítl. III. Přípustnost dovolání 8. Dovolání není přípustné. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. Dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena a zároveň má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzená jinak.“ Podle obsahu dovolací argumentace tím mají zjevně na mysli, že by měl dovolací soud věc po právní stránce posoudit jinak než odvolací soud. Takový předpoklad přípustnosti dovolání však ustanovení § 237 o. s. ř. nezná. Poslední z tam taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoliv že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Ad absurdum žalobci požadují, aby dovolací soud posoudit jinak otázky, které ve své rozhodovací praxi doposud neřešil. Nejvyšší soud zdůraznil již např. v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, dostupných na www.nsoud.cz (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř. 12. Ačkoliv dovolatelé vymezují právní otázky, které považují v rozhodování dovolacího soudu za dosud nevyřešené, směřuje jejich argumentace výlučně proti znaleckému dokazování, ne