22 Cdo 1069/2023 – Nejvyšší soud

22 Cdo 1069/2023-1113 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti žalovanému V. K., zastoupenému Mgr. Tomášem Maxou, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 72/2015, o dovolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. 28 Co 273/2022-1064, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 28 Co 273/2022-1071, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. 28 Co 273/2022 -1064, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 6. 2021, č. j. 20 C 72/2015-947, zrušil společné členství účastníků řízení ve Stavebním bytovém družstvu XY (výrok I). Z věcí patřících do zaniklého společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na bytové jednotce č. XY umístěné v budově č. p. XY nacházející se na pozemku p. č. XY, a to včetně souvisejícího spoluvlastnického podílu na společných částech domu ve výši 472/15250 a podílu na pozemku p. č. XY ve výši 236/7625, vše v k. ú. XY [výrok II písm. a)], družstevní podíl ve Stavebním bytovém družstvu XY, spojený s právem užívání bytu č. XY v domě č. p. XY, který je součástí pozemku p. č. XY v k. ú. XY [výrok I písm. b)], a další aktiva tvořící společné jmění účastníků řízení specifikovaná ve výroku II písm. c) – e), to vše v celkové hodnotě 7 847 433,05 Kč. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal bytovou jednotku č. XY umístěnou v budově č. p. XY nacházející se na pozemku p. č. XY, a to včetně souvisejícího spoluvlastnického podílu na společných částech domu ve výši 441/8119 a podílu na pozemku p. č. XY ve výši 441/8119, vše v k. ú. XY [výrok III písm. a)], a další aktiva tvořící společné jmění účastníků řízení specifikovaná ve výroku III písm. b) – d), to vše v celkové hodnotě 5 806 400,42 Kč. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů 704 483,67 Kč (výrok IV). Ve výroku V uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 151 671,25 Kč jakožto příslušný podíl z nájemného za pronájem bytu v k. ú. XY za období od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2021. Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok VI) a státu (výrok VII a VIII). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 28 Co 273/2022-1064, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 11. 2022, č. j. 28 Co 273/2022-1071, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, VII a VIII potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změnil tak, že zamítl návrh na vypořádání movitých věcí specifikovaných v tomto výroku s tím, že celková hodnota aktiv přikázaných žalovanému činí 5 368 584,42 Kč; jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ve výroku IV změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání společného jmění manželů 1 239 424,315 Kč. Ve výroku V změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 179 933,75 Kč jakožto příslušný podíl z nájemného za pronájem bytu v XY za období od 1. 1. 2014 do 31. 10. 2022 (výrok II rozsudku odvolacího soudu ve spojení s výrokem I opravného usnesení ze dne 30. 11. 2022, č. j. 28 Co 273/2022-1071). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům před soudy obou stupňů (výrok III). 3. S ohledem na obsah a rozsah dovolání žalobkyně i žalovaného jsou pro rozhodnutí dovolacího soudu v této věci významná níže uvedená skutková zjištění a právní závěry soudů nižších stupňů. 4. Účastníci řízení uzavřeli manželství dne 2. 3. 1991. Společné jmění manželů zaniklo dne 23. 10. 2014, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 9. 2014, č. j. 18 C 306/2014-13, kterým bylo manželství žalobkyně a žalovaného rozvedeno. 5. Soudy nižších stupňů mimo jiné dovodily, že součástí společného jmění účastníků řízení je bytová jednotka č. XY umístěná v budově č. p. XY nacházející se na pozemku p. č. XY, a to včetně souvisejícího spoluvlastnického podílu na společných částech domu ve výši 441/8119 a podílu na pozemku p. č. XY ve výši 441/8119, vše v k. ú. XY (dále jen „byt v XY“). Vyšly z toho, že žalovaný se stal 5. 10. 1989 členem Lidového bytového družstva v XY. Odbor bytového hospodářství ONV XY přidělil dne 31. 8. 1990 žalovanému byt č. XY v domě č. p. XY v ul. XY. Žalovanému byl tento byt přenechán do užívání dne 8. 10. 1990. V roce 1992 došlo k rozdělení Lidového bytového družstva v XY a vzniklo Lidové bytové družstvo XY, jehož byl žalovaný rovněž členem. Lidové bytové družstvo XY převedlo na žalovaného bytovou jednotku č. XY v budově č. p. XY nacházející se na pozemku p. č. XY a spoluvlastnický podíl na společných částech domu ve výši 441/8119, vše v k. ú. XY, na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do osobního vlastnictví člena ze dne 23. 12. 1998. 6. Soudy nižších stupňů vyložily, že účastníkům řízení vzniklo po uzavření manželství právo společného užívání bytu, které se následně transformovalo na společný nájem bytu. Na byty v domech lidových bytových družstev se nevztahovala ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném před 1. 1. 1992, týkající se družstevních bytů, ale platila pro ně (s menšími odchylkami) obecná právní úprava vztahující se na byty z tzv. státní (komunální) výstavby, obsažená zejména v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 1. 1. 1992, a v zákoně č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty. Pojem byt „družstevní“, používaný zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném před 1. 1. 1992 (srovnej § 154 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1991) byl vykládán tak, že šlo toliko o byt v domě stavebního bytového družstva, nikoliv též o byt v domě jednotného zemědělského družstva, příp. v domě lidového bytového družstva. 7. Soudy dále uvedly, že Lidové bytové družstvo XY vzniklo v roce 1992 v důsledku rozdělení Lidového bytového družstva v XY, tedy až v době, kdy manželům svědčilo společné právo nájmu bytu. Na základě této skutečnosti vznikl manželům podle § 703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, i společný nájem družstevního bytu a společné členství v bytovém družstvu. Lidové bytové družstvo XY převedlo na žalovaného byt v XY na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do osobního vlastnictví člena ze dne 23. 12. 1998. Protože dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená, byť jen jedním z převádějících manželů – společných členů bytového družstva, zavazuje oba manžele společně a nerozdílně, uzavřely soudy, že byt v XY tvoří součást společného jmění manželů a vypořádaly jej. 8. Soud prvního stupně při stanovení vypořádacího podílu zohlednil také vnos žalobkyně z jejího výlučného majetku do společného jmění manželů ve výši 3 450 000 Kč v souvislosti s vypořádáním družstevního podílu ve Stavebním bytovém družstvu XY. Vyšel z toho, že žalobkyně byla v době uzavření manželství členkou Stavebního bytového družstva XY, s čímž bylo spojeno právo užívání bytu č. XY v budově č. p. XY v k. ú. XY. Tento byt v roce 2000 směnila za menší v témže domě. Na základě této skutečnosti vzniklo účastníkům řízení společné členství v bytovém družstvu ve smyslu § 703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle soudu prvního stupně představovalo členství žalobkyně ve Stavebním bytovém družstvu XY (a s tím spojené právo užívání bytu) existující před vznikem společného jmění manželů a směnou bytů vnos žalobkyně do společného jmění manželů. 9. Odvolací soud však tento vnos žalobkyně ve svém rozhodnutí (a to ani v jeho odůvodnění) žádným způsobem nezohlednil a nevypořádal jej. 10. Soud prvního stupně rovněž uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 151 671,25 Kč jakožto příslušný podíl z obdrženého nájemného z bytové jednotky č. XY nacházející se v budově č. p. XY na pozemku p. č. XY v k. ú. v XY (dále jen „byt v XY“), a to za období od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2021. Odvolací soud změnil v této části rozhodnutí soudu prvního stupně a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 179 933,75 Kč jakožto příslušný podíl z obdrženého nájemného z tohoto bytu za období od 1. 1. 2014 do 31. 10. 2022. II. Dovolání žalobkyně a vyjádření žalovaného 11. Proti rozsudku odvolacího soudu podává dovolání žalobkyně. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., obča