22 Cdo 1072/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1072/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1072/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1072.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Vlastnictví Součást věci Stavba Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. § 506 odst. 1 o. z. § 509 o. z. § 2 odst. 2 předpisu č. 274/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1072/2024-474 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Š. M., zastoupeného JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, náměstí Míru 140/1, proti žalované P. B., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 125/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2023, č. j. 7 Co 923/2023-436, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2023, č. j. 7 Co 923/2023-436, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2023, č. j. 9 C 125/2019-385, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 9 C 125/2019-385, určil, že liniová stavba kanalizační soustavy - nezapsaná v katastru nemovitostí - na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech zapsaných pro obec a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, vybudovaná a povolená k zahájení trvalého provozu Letového střediska pro LCHČ – II. etapa – vodovod, kanalizace a stabilizační nádrž na základě rozhodnutí Odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství, ONV České Budějovice, č. j. Vod.2219/82/Ná ze dne 4. 11. 1982, je ve výlučném vlastnictví žalobce (výrok I). Výrokem II bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 2. Určení vlastnického práva k liniové stavbě se žalobce domáhal s tím, že je dle kupní smlouvy ze dne 5. 3. 1999 výlučným vlastníkem areálu leteckého střediska na Letišti XY, včetně nadzemní stavby zapsané v katastru nemovitostí a rovněž komplexu liniových staveb, tj. zpevněných ploch, podzemních zařízení a inženýrských sítí, do katastru nemovitostí sice nezapsaných, nicméně v označené kupní smlouvě specifikovaných. Součástí jedné z liniových staveb - kanalizační soustavy - je též stabilizační nádrž vybudovaná v letech 1979 až 1982, jež je umístěna na pozemku žalované a která byla bez vědomí žalobce zapsána do katastru nemovitostí jako vodní plocha – rybník. Jelikož žalovaná odmítla udělit žalobci souhlas s vypouštěním odpadních vod do nádrže, vznikl mezi nimi spor, který vyústil v podání projednávané žaloby o určení vlastnického práva. 3. Žalovaná založila svou procesní obranu na tvrzeních, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, namítala neplatnost kupní smlouvy ze dne 5. 3. 1999, a zpochybňovala vlastnické právo prodávajícího, které mělo vzniknout na základě této kupní smlouvy. Žalovaná dále namítala, že se v daném případě nejedná o stavbu v právním slova smyslu; jedná se o rybník jako součást pozemku žalované s tím, že předmětná vodní plocha nepředstavuje hmotný výsledek stavební činnosti, nelze ji oddělit od pozemku, jde o jeho součást, která s pozemkem tvoří jednu věc. Nemůže tedy být součástí liniové stavby, jíž se žalobcem navrhované určení vlastnického práva týká. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že stavba: ,,Letové středisko pro LCHČ XY – II. etapa – vodovod, kanalizace a stabilizační nádrž“ byla povolena rozhodnutím ONV České Budějovice ze dne 13. 3. 1979 pod č. j. Vod 484/79/Ná. Kanalizační soustava se skládá z podzemních částí – trubního vedení majícího ve svých lomových bodech kontrolní šachty opatřené v nadzemní části betonovými skružemi a ocelovým krytem s tím, že toto potrubí sbírá v areálu letového střediska povrchovou vodu, kterou mísí s odpadní vodou z přepadů čtyř podzemních několikakomorových septiků a takto předčištěnou odpadní vodou přivádí sběrným potrubím do stabilizační nádrže sloužící k dočištění odpadních vod. Stabilizační nádrž byla navržena u vyústění kanalizace z areálu letového střediska s tím, že se jedná o „nádrž ve výkopu a s ohledem na terén není nutno provádět hráze“. Odpad z nádrže je řešen kanalizací o průměru 40 cm do stávajícího silničního propustku. Stabilizační nádrž slouží k biologickému dočištění odpadních vod dešťových a splaškových z areálu letového střediska; předmětná kanalizační soustava slouží a může sloužit dle projektu a skutečné realizace pouze jako jeden celek, a to včetně sporné stabilizační nádrže. Okresní soud pak uvedl, že nádrž je stavbou, nijak to však nezdůvodnil. Z hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně s odkazem na § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) konstatoval, že liniová stavba kanalizační soustavy je ve výlučném vlastnictví žalobce, jenž ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen ,,o. s. ř.“) prokázal naléhavý právní zájem na navrhovaném určení. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud prvního stupně považoval stabilizační nádrž za součást liniové stavby – kanalizační soustavy. 5. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 12. 2023, č. j. 7 Co 923/2023-436, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a výrokem II rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud poté, co konstatoval, že žalovaná se uplatněnou odvolací námitkou (vodní plocha nemůže být stavbou dle soukromého práva a ani součástí liniové stavby, neboť nemá stavební prvky a samotná její plocha se zvětšuje či zmenšuje díky množství vody v ní obsažené) míjí s předmětem řízení, jímž nebylo určení vlastnického práva samostatně ke stabilizační nádrži, ale k liniové stavbě jakožto k celku, aproboval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a shodně jako soud prvního stupně věc pro právní stránce posoudil dle 509 o. z. Zdůraznil, že je kanalizace přímo ze zákona liniovou stavbou a není součástí pozemku a vlastnictví k ní je třeba posuzovat vcelku, nikoliv po jednotlivých stavbách či zařízeních, z nichž se skládá. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1238/2020 (tento rozsudek je – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu htpp://www.nsoud.cz) a vymezení pojmu kanalizace v § 2 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. O vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), dospěl k závěru, že žalobce nabyl na základě platně uzavřené kupní smlouvy vlastnické právo k celé kanalizační soustavě (včetně stabilizační nádrže). Uvedl též, že „z hlediska právního hodnocení je důležité vymezení, kde stavba kanalizační soustavy začíná, co zahrnuje, čím končí (viz shora přesné zjištění okresního soudu bez ohledu na posudek znalce Ing. Drnka, který je znalcem z oboru ekonomika). Stabilizační nádrž s požerákem je určitým technickým zařízením (nezbytným pro funkci kanalizační soustavy). Na tom nic nemění skutečnost, že bylo využito stavebně vhodných místních podmínek (bez nutnosti vybudování hrází). Odvolací soud opětovně zdůraznil, že neposuzuje samostatně stabilizační nádrž (vlastnické právo k ní), ale funkční celek. Kanalizační soustava je liniovou stavbou – bez ohledu na to, že stabilizační nádrž má přirozené, nikoliv vystavěné hráze“. II. Dovolání, vyjádření k dovolání 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též ,,dovolatelka“) dovolání. Považuje je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání shledává v řešení otázky (dle jejího mínění v rozhodovací praxi dosud neřešené), „zda lze učinit součástí liniové stavby/liniovou stavbou dle soukromého práva (§ 509 o. z.) pouhou terénní úpravu pozemku, tj. ve smyslu soukromého práva něco, co nelze považovat za samostatnou věc způsobilou převodu vlastnického práva a na základě daného určit, že tato údajná součást liniové stavby je vlastnictvím osoby odlišné od vlastníka pozemku“. Navzdory tvrzení o dosud neřešené právní otázce však dovolatelka odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, řešící podobné případy (např. stavbu metra a také rybníka