22 Cdo 1080/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1080/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1080/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1080.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spoluvlastnictví Znalecký posudek Přípustnost dovolání Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 160 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 1140 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.07.2024III.ÚS 2058/24 Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1080/2024-1254 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: AGOSTO FIN s.r.o., IČO 27840689, se sídlem v Ostravě, náměstí Msgre Šrámka 885/7, zastoupená JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované: E. M., zastoupená Mgr. Ondřejem Kurkou, advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky 679/5, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 129/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2024, č. j. 71 Co 332/2022-1180, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2024, č. j. 71 Co 332/2022-1180, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Kurky. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Opavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 8. 2022, č. j. 13 C 129/2015-783, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., k pozemku parc. č. XY, k pozemku parc. č. XY a k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), uvedené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví 1 683 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV a V). 2. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 19. 1. 2024, č. j. 71 Co 332/2022-1180, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I a II (výrok I), výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví 1 890 000 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-VI). 3. Soud prvního stupně i odvolací soud rozhodovaly poté, co byla jejich předchozí rozhodnutí v této věci zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání. 5. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 6. Dovolatelka má za to, že přestože dovolací soud soudu prvního stupně a odvolacímu soudu uložil, aby se zabývaly otázkou schopnosti žalované vyplatit vypořádací podíl, nebyla bonita žalované prokázána, a nalézací soudy se tak neřídily závazným právním názorem dovolacího soudu, čímž zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle názoru žalobkyně žalovaná neprokázala ani to, že ke dni vyhlášení napadeného rozhodnutí disponovala částkou 15 000 euro, zejména když nedošlo k přepočítání této částky a žalovaná měla vynaložit 268 982,39 Kč na dodání a instalaci tepelného čerpadla. Soud prvního stupně se tak odchýlil od zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, kterým dovolací soud vytknul soudu prvního stupně, že vyšel z nabídky hypotéky České spořitelny, která byla nezávazná a časově nevymezená. Odvolací soud vyšel z obsahu úvěrové smlouvy, kterou se banka zavázala poskytnout 2 100 000 Kč synovi žalované (nikoli žalované), z toho 1 683 000 Kč účelově vázaných na vypořádání podílu na předmětných nemovitostech, s termínem čerpání prodlouženým dodatkem do 6. 10. 2024. Ze smlouvy však neplyne, že syn žalované poskytnuté prostředky (zejména účelově nevázanou část) poskytne žalované. Poskytnutí úvěru je navíc vázáno na prohlášení žalobkyně obsahující číslo účtu, na který má být vypořádací podíl uhrazen, a to s ověřeným podpisem, takové prohlášení však žalobkyně není povinna poskytnout. Dle žalobkyně nelze učinit závěr, že žalovaná disponuje prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, ani že je v přiměřené době získá, neboť nelze vycházet z pouhé domněnky, že syn žalované prostředky z úvěru poskytne (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud stanovil dvouměsíční pariční lhůtu, přestože dovolací soud ve zrušujícím rozhodnutí uvedl, že šestiměsíční lhůta k plnění připadá do úvahy jen zcela výjimečně, je-li nepochybné, že účastník v té době potřebné prostředky získá a současně jsou tu zvláště silné důvody pro to, aby mu byla věc přikázána. Dvouměsíční lhůta k plnění zakládá dle žalobkyně její nespravedlivé postavení vůči žalované a představuje odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2182/2022) a rovněž nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká také nesprávný postup při zjištění obvyklé ceny nemovitostí, zejména že nevyslechl znalce, který vypracoval revizní znalecký posudek, a vyšel z dodatku, kterým byla cena stanovena diametrálně odlišně, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4543/2014) 7. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. Navrhuje rovněž odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu, neboť vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí spolu se stanovením dvouměsíční lhůty k zaplacení vypořádacího podílu je závažně ohrožena na svých právech. 8. Žalovaná považuje dovolání za nedůvodné, stejně jako návrh na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu. Má za to, že podání dovolání s návrhem na odklad právní moci mělo znemožnit čerpání úvěru, za obstrukční označila i dřívější jednání žalobkyně či jejího právního předchůdce. Uvedla, že soudy řádně posoudily bonitu žalované a správně také zjistily obvyklou cenu nemovitostí, částku 1 890 000 Kč složila 10. 4. 2024 na účet žalobkyně. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl. III. Přípustnost dovolání 9. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při svém rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. 10. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K solventnosti žalované 12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016 (dostupném, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz), uvedl, že smyslem požadavku solventnosti spoluvlastníka je dosáhnout toho, aby každý ze spoluvlastníků obdržel majetkovou hodnotu odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu a zamezilo se tomu, že spoluvl