22 Cdo 1132/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1132/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1132/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1132.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vydání věci Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1040 odst. 1 o. z. § 71 odst. 2 a 8 předpisu č. 458/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.08.2025III.ÚS 2386/25 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1132/2025-99 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Pražská plynárenská Distribuce, a. s., se sídlem v Praze 4, U plynárny 500/44, IČO 21031088, zastoupená Mgr. Šárkou Anežkovou Harantovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1327/45, proti žalovanému: J. S., zastoupený Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Mendíků 1396/9, o uložení povinnosti vydat plynoměr, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 59/2024, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 20 Co 483/2024-77, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 20 Co 483/2024-77, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3 327,50 Kč k rukám její zástupkyně, Mgr. Šárky Anežkové Harantové, advokátky se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1327/45, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 9. 2024, č. j. 15 C 59/2024- 59, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání měřícího zařízení (plynoměr) typu R015, výrobní číslo 1340529, které je umístěno na adrese odběrného místa XY v místě spotřeby (EIC) č.: 27ZG100Z0233657X (výrok I) a měřícího zařízení (plynoměr) typu A015, výrobní číslo 3790139, které je umístěno na adrese odběrného místa XY v místě spotřeby (EIC) č.: 27ZG100Z0242674W (výrok II), a to vždy za účasti pověřeného zástupce žalobkyně; dále soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně vyšel z nezpochybněných tvrzení žalobkyně, podle nichž na základě smlouvy uzavřené s původním odběratelem zemního plynu, paní R. C., s adresou odběrného místa X bylo na této adrese v místě spotřeby EIC: 27ZG100Z0233657X osazeno měřící zařízení (plynoměr) typu R015, výrobní číslo 3790139. Dále na základě smlouvy uzavřené s původním odběratelem zemního plynu, panem L. K., s adresou odběrného místa XY bylo na této adrese v místě spotřeby EIC: 27ZG100Z0242674W osazeno měřící zařízení (plynoměr) typu A015, výrobní číslo 1340529. Distribuce plynu na prvním odběrném místě byla ukončena ke dni 17. 8. 2015. Distribuce plynu na druhém odběrném místě byla ukončena ke dni 24. 10. 2013. Původní odběratel se přitom odstěhoval z odběrného místa v blíže nezjištěný čas a úmysl byt opustit demonstroval tím, že žalovanému vhodil klíče od bytu do domovní schránky. V důsledku ukončení těchto odběrů vznikla žalobkyni povinnost demontovat a odebrat předmětné plynoměry z odběrních míst. Soud prvního stupně s odkazem na § 3 odst. 1 a 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. b) bod 4, § 2 odst. 2 písm. b) bod 1, § 71 odst. 6 věta první, § 72 odst. 1, § 62 odst. 2 písm. c) a § 62 odst. 4 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, energetický zákon, (dále ,,energetický zákon“) dospěl k závěru, že povinnost vydat předmětné plynoměry mají pouze zákazníci žalobkyně, tj. původní odběratelé. Žalovaný, coby vlastník nemovitosti, má pak toliko povinnost umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k odběrným zařízením v jeho nemovitosti, nikoliv povinnost je vydat. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaný není v přítomné věci pasivně legitimován, a žalobu proto zamítl. 3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 20 Co 483/2024-77, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni za účasti jejího pověřeného zástupce vydat měřící zařízení (plynoměry) typu R015, výrobní číslo 1340529, a typu A015, výrobní číslo 3790139, umístěná na adrese odběrných míst XY v místě spotřeby (EIC) č. 27ZG100Z0233657X a č. 27ZG100Z0242674W (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Odvolací soud aproboval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a na základě doplněného dokazování dospěl k závěru, že žaloba, jíž se žalobkyně jakožto provozovatelka distribuční plynové soustavy domáhá vydání dvou konkrétních plynoměrů umístěných v nemovitosti žalovaného, je důvodná. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil nedostatek věcné pasivní legitimace žalovaného s odkazem na absenci smluvního vztahu a na doslovné znění § 62 odst. 4 písm. c) energetického zákona, odvolací soud posoudil žalobu jako žalobu reivindikační a vyšel z toho, že žalobkyně se domáhá vydání měřících zařízení, která jsou jejím vlastnictvím a nacházejí se v nemovitosti žalovaného. Právu žalobkyně na jejich vydání přitom koresponduje povinnost vlastníka nemovitosti umožnit přístup k cizí věci dle § 1014 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“). V tomto směru vyložil rovněž § 62 odst. 4 písm. c) energetického zákona ve spojení s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž povinnost vydat plynoměr nelze odlišovat od povinnosti jej zpřístupnit a umožnit jeho demontáž za účasti pověřené osoby. Odvolací soud zároveň postavil najisto, že se měřící zařízení stále nacházejí v nemovitosti žalovaného, a to na základě listinných důkazů i skutkových zjištění soudu prvního stupně. V této souvislosti pak uvedl, že v dané věci není rozhodné, že žalovaný neví, kde se v tom kterém bytě plynoměr nachází nebo že ho nenašel, neboť jejich vydání má proběhnout za účasti pověřeného zástupce žalobkyně, který také odborným způsobem provede jeho demontáž. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále ,,o. s. ř.“) pro řešení právní otázky, jež má být dovolacím soudem řešena jinak, a sice zda se žalobkyně, jakožto provozovatelka distribuční soustavy a vlastník měřícího zařízení - plynoměru, může po ukončení smluvního vztahu se zákazníkem domáhat vydání tohoto plynoměru po žalovaném – vlastníku nemovitosti. Ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (na kterou odkázal i odvolací soud), jíž je formulován a odůvodněn závěr, že v případě žaloby na vydání plynoměru je nerozhodné, zda se žalobce domáhá uložení povinnosti vydat plynoměr či zda žádá o uložení povinnosti zpřístupnit jej na odběrném místě. I v případě, že je návrh formulován jako povinnost plynoměr vydat, nejde totiž o nic jiného, než o uložení povinnosti zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Dovolatel se však domnívá, že nelze právně tyto dvě situace zaměňovat, neboť dojde-li k takovéto situaci, je pak dovolatel, jakožto vlastník nemovitosti, kde se plynoměr nachází, a nikoliv strana smluvního vztahu závazku o odběru plynu, povinen k vydání věci, jež není v jeho dispozici. Dovolatel proto žádá, aby Nejvyšší soud vyslovil odlišný právní názor, než je v dosavadní judikatuře zastáván. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Současně žádá o odklad vykonatelnosti rozhodnutí, neboť jeho výkonem mu hrozí závažná újma, kterou představuje vydání plynoměru, který nemá. 6. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání s rozsudkem odvolacího soudu ztotožňuje, považuje jej za věcně správný a plně respektující judikaturu. Má za to, že dovolací námitky nemohou obstát, neboť otázka existence smluvního vztahu mezi účastníky není pro posouzení věci rozhodná; podstatné je, že plynoměry jsou umístěny v nemovitosti žalovaného a žalobkyně jako jejich vlastník má ze zákona právo domáhat se jejich zpřístupnění a odnosu. Zdůrazňuje, že povinnost vydat plynoměr je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nutno vykládat jako povinnost umožnit jeho demontáž po zpřístupnění za účasti oprávněné osoby, přičemž formulace žalobního návrhu této judikatuře odpovídá. K argumentaci, že se plynoměry v nemovitostech žalovaného nenacházejí, uvádí