22 Cdo 1187/2021 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1187/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2021 Spisová značka:22 Cdo 1187/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.1187.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 1299 odst. 1 o. z. § 1299 odst. 2 o. z. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1187/2021-341 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) LARUS Vlašská 5, s. r. o., IČO 62409182, se sídlem v Praze 2, Odborů 289/10, b) New Saint, s. r. o., IČO 26739950, se sídlem v Praze 2, Odborů 289/10, c) D. R., narozené XY, bytem v XY, všech zastoupených Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 10, proti žalované B. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 28/663, o zrušení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 78/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Co 196/2020-314, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 6. 2019, č. j. 30 C 78/2007-267, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 27. 8. 2019, č. j. 30 C 78/2007-288, zamítl žalobu, aby soud zrušil věcné břemeno užívání bytové jednotky č. 361/27 nacházející se v domě č. p. XY, postaveném na pozemku parc. č. XY, v obci XY, k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Co 196/2020-314, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Podstata věci je v tomto: V domě č. p. XY vybudovalo v 70. letech 20. století na základě příslušné smlouvy Stavební bytové družstvo občanů č. 19 – „Keramik“ mimo jiné bytovou jednotku dnes označenou jako bytová jednotka č. 361/27. V současné době jsou vlastníky spoluvlastnických podílů na této jednotce a s ní spojených spoluvlastnických podílů na domě č. p. XY a pozemku parc. č. XY žalobci. Žalované vzniklo podle § 27 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 26. 4. 2005 (dále také „zákon o vlastnictví bytů“), ve spojení s § 27 odst. 4 tohoto zákona ke dni 4. 9. 2004 věcné břemeno, jehož obsahem je právo žalované užívat tuto jednotku a společné prostory bytového domu, a to na základě vystoupení žalované z Pražského stavebního bytového družstva a splnění podmínky uvedené v § 27 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů. Ve prospěch Pražského stavebního bytového družstva, resp. jeho právního předchůdce, bylo založeno příslušné věcné břemeno podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále rovněž jako „transformační zákon“). Žalobci se v posuzované věci domáhali zrušení shora specifikované služebnosti (věcného břemene), a to pro trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby ve smyslu § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále rovněž jako „o. z.“). Namítali, že jako vlastníci spoluvlastnických podílů na domě č. p. XY (spojených s vlastnictvím jednotek v tomto domě) provedli rozsáhlou rekonstrukci společných prostor bytového domu a ostatních jednotek (kterou zhodnotili věcné břemeno svědčící žalované), avšak žalovaná se na této rekonstrukci žádným způsobem nepodílela. Žalovaná se rovněž podle tvrzení žalobců nepodílí přiměřeným způsobem na nákladech souvisejících se správou a údržbou domu. Poznamenali také, že žalovaná užívá bytovou jednotku č. 361/27 v posledních třech letech minimálně. Soudy nižších stupňů vyložily, že v posuzované věci nejsou dány skutečnosti opodstatňující uzavřít, že došlo k trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby, na základě které by soud byl oprávněn rozhodnout o zrušení služebnosti ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. Z tohoto důvodu žalobu zamítly. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (příp. která nebyla v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena), a to zda v projednávané věci nastalá trvalá změna vyvolávají hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby opodstatňující zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu podle § 1299 odst. 2 o. z. Poukazují na skutečnost, že na své náklady předmětný bytový dům zrekonstruovali (čímž došlo k podstatnému zhodnocení nemovitosti), avšak žalovaná se na této rekonstrukci žádným způsobem nepodílela. Žalovaná se rovněž nepodílí přiměřeně na nákladech spojených se zachováním a opravou bytového domu. Mají za to, že na základě nastalých změn se původní spravedlivé uspořádání vzájemných vztahů stalo nespravedlivým, na základě čehož vznikla žalované jakožto osobě oprávněné ze služebnosti neoprávněná a nepřiměřená výhoda na úkor žalobců jako spoluvlastníků bytového domu. Poznamenávají také, že pokud žalovaná neužívá bytovou jednotku celoročně, změnily se poměry na straně oprávněné osoby natolik, že právo odpovídající věcnému břemeni již pro ni není významné. Nerozhodl-li za těchto okolností odvolací soud o zrušení služebnosti podle § 1299 odst. 2 o. z., je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014, nález Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 477/05, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 2096/15, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1379/2012). Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Dovolání není přípustné. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky, zda v projednávané věci nastala trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby opodstatňující zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu ve smyslu § 1299 odst. 1 o. z. Podle § 1299 odst. 1 o. z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. V posuzované věci je nutné zohlednit, že v domě v tzv. socialistickém společenském vlastnictví byly zřízeny půdní vestavby; později byl dům vydán tzv. oprávněným osobám (přičemž následně vlastnické právo k němu nabyli žalobci) a družstvu bylo zřízeno na základě § 28d transformačního zákona věcné břemeno umožňující příslušné bytové jednotky užívat. Žalované vzniklo dne 4. 9. 2004 obdobné věcné břemeno ve stejném rozsahu (jako svědčilo bytovému družstvu) a s právem přechodu na každého dalšího právního nástupce podle § 27 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů ve spojení s § 27 odst. 4 tohoto zákona, a to na základě vystoupení