22 Cdo 1229/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1229/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1229/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1229.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1147 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1229/2025-681 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. P., zastoupeného JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem v Teplicích, Kollárova 1064/18, proti žalovaným 1) E. P. a 2) V. K., oběma zastoupeným JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí 846/1, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 24 C 32/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 Co 206/2022-586, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 Co 206/2022-586, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 24 C 32/2020-229, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p. a č. e., pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY (dále jen „původní předmětné nemovitosti“) – (výrok I), původní předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit každé z žalovaných vypořádací podíl ve výši 875 000 Kč (výroky III a IV). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky V–VIII). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky původních předmětných nemovitostí; žalobce s podílem ideální 1/2 a žalované každá s podílem ideální 1/4. V domě jsou fakticky dvě bytové jednotky (přesněji byty – pozn. dovolacího soudu), bytovou jednotku v přízemí užívá žalovaná 1), bytovou jednotku v patře užívá žalobce s manželkou. Žalobce má zájem o přikázání původních předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, žalované navrhly rozdělení domu na dvě bytové jednotky a rozdělení zahrady na dvě části, přičemž jedna bytová jednotka spolu s částí zahrady by měla být přikázána do výlučného vlastnictví žalobce a druhá do podílového spoluvlastnictví žalovaných, případně – pokud by rozdělení nemovitostí nebylo možné – navrhly jejich přikázání jako celku do svého podílového spoluvlastnictví. 3. Soud prvního stupně uzavřel, že rozdělení původních předmětných nemovitostí by sice bylo technicky možné, avšak ve smyslu ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je nutno nemovitosti považovat za reálně nedělitelné, a to z důvodu zcela zásadní narušenosti vztahů mezi spoluvlastníky, která již přesahuje běžnou míru a vylučuje jakoukoliv konstruktivní komunikaci týkající se i zcela běžné údržby nemovitostí, natož pak zásadnějších oprav, které bude třeba na nemovitostech provést. Není přitom pravděpodobné, že by tyto neshody odezněly rozdělením domu na bytové jednotky, neboť by zde stále byly společné části domu, jejichž údržbu by bylo nutné společně zajistit. 4. Soud prvního stupně proto přistoupil k přikázání předmětných nemovitostí jednomu ze spoluvlastníků, přičemž uvažoval o přikázání do výlučného vlastnictví žalobce nebo výlučného vlastnictví žalované 1), kteří oba mají finanční prostředky na vyplacení vypořádacích podílů, oba nemovitosti užívají k trvalému bydlení, oba k nim mají citový vztah, oba zde chtějí žít i do budoucna a oba se snaží nemovitosti vlastními silami udržovat. Žalovaná 2) nemovitosti k bydlení neužívá a bydlet zde do budoucna nechce, ani pokud by nemovitosti získala do svého vlastnictví. 5. Rozhodujícími hledisky, která soud prvního stupně zvažoval, byla velikost podílů, neboť žalobce vlastní 1/2, jeho podíl je tudíž větší než podíl žalované 1), která vlastní pouze 1/4, a dále hledisko osobního vztahu a účelného využití věci. Žalobce původní předmětné nemovitosti po dlouhou dobu užívá ke svému trvalému bydlení a jinou možnost bydlení nemá, zatímco žalovaná 1) po dlouhou dobu bydlela v Praze a nemovitosti užívala pouze rekreačně, v Praze má navíc možnost bydlení i nadále, neboť zde vlastní dva byty. Na základě těchto kritérií soud prvního stupně předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce. 6. K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 11 Co 206/2022-296, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 7. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o reálné nedělitelnosti předmětných nemovitostí z důvodu zásadních neshod účastníků, které by neodezněly ani rozdělením domu na bytové jednotky. Možnost dalšího společného soužití účastníků v jednom domě s ohledem na vyhrocené vztahy proto zcela vyloučil. Nad rámec úvah soudu prvního stupně upřesnil, že pro závěr o nedělitelnosti nemovitostí za účelem rozhodnutí o způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví není rozhodné, který z účastníků negativní vztahy způsobil, rozhodná je samotná existence zásadních neshod. 8. Odvolací soud souhlasil i se způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví zvoleným soudem prvního stupně, a sice s přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce. Úvahy soudu prvního stupně v kontextu ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neshledal zjevně nepřiměřenými, neboť soud prvního stupně zohlednil veškeré rozhodné skutečnosti a hlediska a své úvahy o přikázání nemovitostí žalobci dostatečným a srozumitelným způsobem odůvodnil. Přikázání předmětných nemovitostí žalobci považoval odvolací soud za nejvhodnější a spravedlivý způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků – spoluvlastnický podíl žalobce je největší, v domě dlouhodobě bydlí s manželkou (před tím se svou matkou), jinou možnost bydlení nemá, o nemovitosti se stará a hodlá zajistit jejich nezbytnou rekonstrukci. K námitce žalovaných, že soud prvního stupně při úvaze o solventnosti žalobce zohlednil i finanční prostředky na bankovním účtu manželky, ačkoliv následně předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, a nikoliv do jejich společného jmění manželů, odvolací soud uvedl, že tento postup nelze považovat za nesprávný, i když manželka není podílovou spoluvlastnicí, neboť žalobce vede s manželkou společnou domácnost a majetek včetně finančních prostředků náleží do společného jmění manželů. 9. Nejvyšší soud k dovolání žalovaných rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, č. j. 22 Cdo 2561/2023-366, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 10. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem o nedělitelnosti původních předmětných nemovitostí na bytové jednotky z důvodu konfliktních vztahů mezi účastníky; vytkl však odvolacímu soudu pochybení při hodnocení jednotlivých kritérií rozhodných pro přikázání původních předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví toho kterého účastníka. Za důvodnou považoval námitku žalovaných stran nezohlednění jejich návrhu na zaplacení přiměřené náhrady žalobci v částce o 100 000 Kč vyšší, než by mu náleželo podle zjištěné hodnoty nemovitostí. Ačkoliv se Nejvyšší soud dalšími kritérii pro nadbytečnost podrobněji nezabýval, vyjádřil se též k námitce žalovaných vztahující se ke kritériu velikosti podílu. Žalované totiž s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi namítly, že podíly účastníků (zde žalovaných) jednajících ve vzájemné shodě je třeba sčítat. Nakonec Nejvyšší soud poukázal na nutnost zabývat se podrobněji kritériem solventnosti na straně žalobce, neboť odvolací soud vyšel bez doplnění dokazování z presumovaného závěru, že finanční prostředky na účtech žalobce a jeho manželky jsou součástí společného jmění manželů, přičemž žalobce je oprávněn s nimi disponovat pro účely vyplacení vypořádacích podílů žalovaným. 11. Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 Co 206/2022-586, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p. a č. e., parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (dále též jen „předmětné nemovitosti“), předmětné nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobce a uložil žalobci povinnost zaplatit každé z žalovaných vypořádací podíl ve výši 887 500 Kč (výrok I). Dále rozhodl o