22 Cdo 1445/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1445/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1445/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1445.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 241a o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1445/2025-244 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně České republiky – Státního pozemkového úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 1, Husinecká 1024/11a, proti žalovanému XY kraji, IČO XY, se sídlem v XY, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 384/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2024, č. j. 61 Co 159/2024-220, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala určení, že žalovaný je vlastníkem mostu. Tvrdila, že o vlastnictví je spor, most chátrá, není udržován a žalobkyni, kterou za vlastnici považuje příslušný stavební úřad, hrozí sankce za zanedbání údržby. Žalovaný popírá vlastnictví mostu, namítá, že na most se zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do krajů, (dále jen „zákon č. 157/2000 Sb.“), o který se žaloba opírá, nevztahuje, most nebyl ani uveden v rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne 10. 9. 2001, č. j. 3796/01-4-KN, které se týkalo přechodu majetku na kraj podle uvedeného zákona. 2. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č. j. 15 C 384/2021-158, určil, že „Mostní objekt v katastrálním území XY, který převádí komunikaci na parc. č. XY, XY, XY, XY, v katastrálním území XY, je ve vlastnictví XY kraje, se sídlem XY.“ (výroky I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2024, č. j. 61 Co 159/2024-220, výrok I rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil nákladový výrok II (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí z následujících skutečností. Most byl zřízen i kolaudován v roce 1976 a v témže roce byl předán do správy Okresní správě silnic XY. Majetek, s nímž hospodařily okresní správy silnic, byl podle zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, po roce 1990 spravován státními příspěvkovými organizacemi (SÚS), a to až do doby přechodu majetku státu na kraje, ke kterému došlo na základě zákona č. 157/2000 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2001. Přechod majetku na kraj se týkal i SÚS XY. Podle odvolacího soudu je pro posouzení věci podstatné, zda Správa a údržba silnic XY měla k mostu právo hospodaření, či nikoliv. Pokud k předmětnému mostu měla právo hospodaření, k přechodu vlastnictví k mostu na kraj došlo ze zákona, bez ohledu na skutečnost, zda most byl spravující organizací řádně jako majetek v její správě evidován (a to nebyl), či nikoliv. Bylo prokázáno, že předmětný most po jeho výstavbě převzala do správy státní organizace Okresní správa silnic XY, jež byla právním předchůdcem Správy a údržby silnic XY; za této situace by závěr, že žalovaný není vlastníkem předmětného mostu, bylo možno učinit jen tehdy, bylo-li by prokázáno, že k předmětnému mostu nabyla před 1. 10. 2001 (den přechodu vlastnictví na žalovaného) právo hospodaření jiná státní organizace, případně vlastnické právo nabyl jiný subjekt odlišný od státu. Taková skutečnost však v řízení nebyla prokázána. Odvolací soud tedy uzavřel, že stavba mostu přešla na žalovaný kraj podle § 1 odst. 1 zákona č. 157/2000 Sb. přímo ze zákona, a to s účinností ke dni 1. 10. 2001, kdy nabylo účinnosti rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne 10. 9. 2001, č. j. 3796/01-4-KN. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání. Dovolacímu soudu vytýká, že věc nesprávně právně posoudil, „přičemž právně významná otázka není v rozhodovací praxi soudů dosud částečně vyřešena, nebo by případně měla být soudem již vyřešená právní otázka posouzena v daném případě jinak.“ Jde o právní otázky: 1) zda je možné převést nemovitou věc (byť neevidovanou v katastru nemovitostí) bez jejího přesného vymezení jako věc hromadnou, tj. úhrnkem, 2) zda je možné projev vůle zákonodárce rozšířit soudním výkladem nad rámec zamýšlené právní úpravy a 3) zda zánik vlastníka věci může naplnit institut opuštění věci, jak je upraven v § 1045 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6. V odůvodnění dovolání uvádí, že most je samostatnou věcí, k jeho „převodu/přechodu“ je třeba písemná forma, most nemohl být v soupisu nemovitého majetku už z toho důvodu, že převádí účelovou komunikaci přes překážku, kterou je silnice I. třídy ve vlastnictví státu. Předmětem přechodu státního majetku na kraje však účelové komunikace ani mostní objekty, které převádějí účelovou komunikaci přes překážku, nejsou, nebylo úmyslem zákonodárce přenechat vlastnictví účelových komunikací ani staveb, které s nimi souvisí, do vlastnictví krajů. Předmětný most nikdy nebyl součástí silniční sítě II. a III. třídy, pro jeho převod na kraj tedy neexistuje zákonný rámec. Výklad soudů označil za nepřiměřené rozšíření rozsahu zamýšlené transformace. Vymezení mostního objektu jako majetku sloužícího ke správě a údržbě silnic bez bližšího vymezení je dle názoru soudu možno převádět úhrnkem, což je v rozporu s platnou právní úpravou (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1430/2010). S odkazem na znění zákona č. 157/2000 Sb. poukazuje na nutnost označit nemovité věci údaji nezbytnými pro zápis do katastru nemovitostí a další formální náležitosti, které podle jeho názoru zákon „jasně definuje pro platnost daného přechodu (právního jednání)“. Nesouhlasí ani s hodnocením důkazů k prokázání vykonávání práva hospodaření ze strany právního nástupce Okresní správy silnic XY. Závěr o vykonávání správy mostního objektu až do okamžiku případného přechodu vlastnického práva nemá podle názoru dovolatele oporu v provedeném dokazování, nezodpovězena zůstala právní otázka, zda nedošlo k opuštění věci, pokud z projevu vůle neplyne úmysl k převedení vlastnického práva na žalovaného. 7. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. 8. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání označila skutkové i právní závěry odvolacího soudu za správné a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. 9. Dovolání není přípustné. 10. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. Otázka, zda je možné převést nemovitou věc (byť neevidovanou v katastru nemovitostí) bez jejího přesného vymezení jako věc hromadnou, tj. úhrnkem, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud se zabýval tím, zda došlo k přechodu vlastnického práva ze zákona, nikoli tedy převodem sporného mostu nebo možností převodu „úhrnkem“. Závěr o možnosti převodu úhrnkem navíc dovolatel dovozuje z podřazení