22 Cdo 1480/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1480/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1480/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1480.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1480/2025-324 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. Z., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti žalovanému statutárnímu městu Brno, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, IČO: 44992785, zastoupenému Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 28/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2025, č. j. 18 Co 144/2024-295, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 68 329 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 2. 2024, č. j. 17 C 28/2016-266, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 17 C 28/2016 -285, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok I), do vlastnictví žalobce přikázal pozemky vyznačené v geometrickém plánu č. 6527-89/2023, který je přílohou rozsudku, a to pozemky parc. č. XY a parc. č. XY (výrok II), do vlastnictví žalovaného přikázal pozemky vyznačené v geometrickém plánu č. 6527-89/2023, který je přílohou rozsudku, a to pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY (výrok III), s tím, že na vyrovnání podílů si nejsou účastníci řízení povinni hradit navzájem ničeho (výrok IV), a rozhodl o nákladech řízení (výroky V-VII). 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 18 Co 144/2024-295, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, IV, V, VI a VII potvrdil (výrok I) a ve výrocích II a III potvrdil ve správném znění (výroky II a III). Nakonec rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřoval v tom, že a) napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i v tom, že b) napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Ad a) S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1338/2021 zdůraznil, že je třeba individuálně posuzovat případy, kdy by v důsledku rozdělení nemohl pozemek sloužit účelu, kterému jako celek sloužil. Pozemky parc. č. XY a XY jsou součástí uzavřeného školního areálu a tvoří se školní budovou jediný funkční celek, pročež soudy nerespektovaly závěry v uvedeném rozsudku vyslovené. Nejvyšší soud přitom nikde nestanovuje jako podmínku úvah o nedělitelnosti takového pozemku skutečnost, že takový pozemek bude udržován, intenzivně využíván apod. Jakékoliv využití pozemku parc. č. XY (nacházejícího se v uzavřeném oploceném školním areálu) žalobcem bude v zásadě naprosto vyloučené, pročež žalobci nezbude, než se na žalovaného obrátit s požadavkem na náhradu za bezdůvodné obohacení; účastníci řízení budou ohledně dříve spoluvlastněné věci i nadále vstupovat do právních vztahů. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 845/99, 30 Cdo 199/2007 a 28 Cdo 1321/2011. Pozemky parc. č. XY a parc. č. XY jsou nedělitelné a je namístě přikázat je do výlučného vlastnictví žalovaného. Ad b) Poukázal na to, že pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY jsou veřejným prostranstvím, neboť se jedná o pozemky přístupné každému bez omezení a slouží obecnému užívání. K tomu poukázal na závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/02 a I. ÚS 581/14. Zdůraznil, že vlastník pozemku má za dané situace právo, aby jeho právní postavení bylo vyřešeno. Jakékoliv výlučné užívání či požívání pozemků žalobcem je a priori vyloučeno. Žalobce se může pouze domáhat peněžité náhrady za omezení vlastnického práva; k tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 396/2004, 33 Odo 1253/2005, 33 Odo 1064/2005 a 28 Cdo 561/2012, a dále na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 338/04 a II. ÚS 731/10. Účastníci řízení budou ohledně pozemku parc. č. XY i nadále vstupovat do právních vztahů. Předestřel dvě otázky hmotného práva, které v rozhodování Nejvyššího soudu doposud nebyly vyřešeny: 1) „Je pozemek naplňující znaky veřejného prostranství podle ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění /tj. pozemek, jenž nelze výlučně užívat pro překážku užívání působící ve prospěch veřejného statku a jenž je naopak přístupný každému bez omezení a slouží obecnému užívání (tj. veřejnému užívání, užívání širokou veřejností, předem neomezeným okruhem subjektů)/ nutno v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k takovému pozemku právně kvalifikovat ve smyslu ust. § 1142 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu (tj. v tomto případě obecnému užívání), pročež její rozdělení není možné?“ 2) „Představuje skutečnost, že pozemek naplňuje znaky veřejného prostranství podle ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění /tj. že jde o pozemek, jenž nelze výlučně užívat pro překážku užívání působící ve prospěch veřejného statku a jenž je naopak přístupný každému bez omezení a slouží obecnému užívání (tj. veřejnému užívání, užívání širokou veřejností, předem neomezeným okruhem subjektů)/, specifický důvod pro to, aby takový pozemek byl v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k němu, jehož se účastní obec jako jeden z dosavadních spoluvlastníků pozemku a současně jako subjekt, v jehož území se pozemek nachází a který v něm spravuje veřejný statek, zásadně přikázán za přiměřenou náhradu do vlastnictví obce, čímž bude ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 581/14 komplexně vyřešen právní vztah mezi spoluvlastníkem pozemku – fyzickou osobou a spoluvlastníkem pozemku – obcí, tj. subjektem, který spravuje veřejný statek?“ Odpověď na obě otázky má být kladná. Není proto nepřiměřené, aby všechny pozemky byly za přiměřenou náhradu přikázány do vlastnictví obce. Tím bude zároveň ve smyslu závěrů Ústavního soudu učiněných v nálezu sp. zn. I. ÚS 581/14 vyřešeno neutěšené právní postavení dosavadního spoluvlastníka pozemků. Nakonec zopakoval, že pozemky jsou zčásti součástí uzavřeného oploceného školního areálu, jsou zčásti veřejným prostranstvím, mají jako celek sloužit určitému účelu, pročež je důvodné přikázat všechny pozemky za přiměřenou náhradu do vlastnictví žalovaného. Soud prvního stupně ani soud odvolací tímto způsobem nepostupovaly, tudíž se dopustily nesprávného právního hodnocení věci. Závěrem navrhl, dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domá