22 Cdo 1627/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 1627/2024-762 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) V. B. a b) J. B., zastoupených Mgr. Tomášem Dvořákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 133/1, proti žalované SIKK 01 s.r.o., IČO 45019231, se sídlem v Jindřichově Hradci, Denisova 1150, zastoupené JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem v Praze, Lazarská 11/6, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 227/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2023, č. j. 8 Co 514/2023-725, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2023, č. j. 8 Co 514/2023-725, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V projednávané věci se dovolací soud zabývá otázkou vypořádání spoluvlastnického práva k fotovoltaické elektrárně. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. 6 C 227/2018-671, zrušil spoluvlastnictví žalobců a žalované k „fotovoltaické elektrárně v XY, na parc. č. XY a st. parc. č. XY, jejíž součástí je stavba bez č. p./č. e., prům. obj. (rozvodna), v k. ú. XY“ (výrok I). Fotovoltaickou elektrárnu přikázal do vlastnictví žalované (výrok II), které uložil povinnost zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, náhradu ve výši 3 695 500 Kč do pěti let od právní moci rozsudku (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV) a o nákladech státu (výrok V – VI). 3. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci s žalovanou společně vybudovali elektrárnu, která je v jejich podílovém spoluvlastnictví s podílem o velikosti ½ pro oba žalobce a ½ pro žalovanou (vyšel zejména z jazykového výkladu a projevené vůle účastníků v písemné dohodě o úpravě vztahů ke společné investici ze dne 9. 12. 2009). Výstavba elektrárny byla financována ze dvou půjček žalobců žalované ze dne 8. 12. 2009 po 4 500 000 Kč (z toho jedna úročená 5,5 % ročně). Ve zbytku z vlastních zdrojů žalované ve výši 500 000 Kč. Fotovoltaická elektrárna je postavena na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované, v jejímž majetku je současně vedena. Odděleně jsou žalovanou účtovány náklady a výnosy vztahující se k elektrárně. Držitelem licence k výrobě elektřiny ve vztahu k „fotovoltaické elektrárně XY“ je žalovaná. 4. Dále soud prvního stupně dovodil, že fotovoltaická elektrárna je věcí složenou z více součástí, pro účely vypořádání podílového spoluvlastnictví ji však nejde rozdělit, neboť by se tím podstatně snížila její hodnota. 5. Obvyklá cena fotovoltaické elektrárny byla zjištěna znaleckým posudkem Ing. Pavla Střelečka č. 03-54-22 ze dne 9. 5. 2022 a jeho dodatkem ze dne 22. 9. 2022, to s ohledem na existující licenci k výrobě elektřiny (a tudíž i s ohledem na „kalkulovaný výnos při zohlednění nákladů“) ve výši 7 391 000 Kč bez daně z přidané hodnoty. Soud prvního stupně žalované uložil zaplatit žalobcům polovinu této částky, přičemž neshledal důvody pro disparitu podílů. Skutečnost, že stavba fotovoltaické elektrárny stojí na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované považoval za „irelevantní“. 6. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. 8 Co 514/2023-725, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím. 7. Odvolací soud se zcela ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem i závěry soudu prvního stupně. Z dohody uzavřené mezi spoluvlastníky jednoznačně plyne úmysl vystavět a společně vlastnit stavbu fotovoltaické elektrárny. Stejně tak odvolací soud považuje za správný závěr o přikázání věci do vlastnictví žalované, která je vlastnicí pozemku, na kterém se stavba fotovoltaické elektrárny nachází, a současně disponuje licencí k jejímu provozu. Shodně odůvodnil i výši vypořádacího podílu žalobců. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka řadou argumentů zpochybňuje vznik spoluvlastnického práva ke stavbě fotovoltaické elektrárny. Tvrdí, že se žalobci jinak, než poskytnutými půjčkami, na stavbě fotovoltaické elektrárny nepodíleli. Nikdy neprojevili svoji vůli mít stavbu ve spoluvlastnictví. Nadto z jazykového výkladu dohody o budoucí úpravě vztahů nevyplývá, že mělo vzniknout spoluvlastnictví ke stavbě elektrárny. Odvolací soud proto posoudil vznik spoluvlastnictví v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4127/2017. 9. Vůle žalobců ke vzniku spoluvlastnictví nebyla dostatečně prokázána a současně odvolací soud „upřednostnil výklad vůle před jazykovým výkladem písemné smlouvy, kdy dovozovaná vůle žalobců, jakkoliv se ji nepodařilo řádně prokázat, je v rozporu s jazykovým výkladem předmětné dohody“. Takový postup je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3505/2022. 10. Přiznaná náhrada 3 695 500 Kč je podle žalované nepřiměřeně vysoká a v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalobci na stavbu fotovoltaické elektrárny ve skutečnosti ničeho nevynaložili, neboť poskytnuté půjčky jim byly splaceny a nadto inkasovali zisk v podobě úroků z půjčky. Proto je zde důvod pro disparitu podílů. 11. Dále dovolatelka nesouhlasí s provedeným oceněním fotovoltaické elektrárny, přičemž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3924/2007, ze kterého dovolatelka dovozuje, že se „skutečnost, že stavba nemovitosti (FVE) stojí na pozemku jen jednoho ze spoluvlastníků stavby, promítá do stanovení výše přiměřené náhrady za vypořádání spoluvlastnictví pro spoluvlastníka, který daný pozemek nevlastnil, jako právní závada“. Přitom odkazuje i na závěry uvedené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4901/2017 nebo ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1557/2013. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně právně posoudil „okolnost ohledně jiného vlastníka pozemku“, kterou nepovažoval za právní závadu a přiměřenou hodnotu za podíl nesnížil, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za otázku doposud dovolacím soudem neřešenou považuje, zda „je právo k licenci na výrobu elektřiny svědčící pouze jednomu ze spoluvlastníků FVE právní závadou, ke které je nutné přihlédnout při stanovení přiměřené náhrady za vypořádání pro toho ze spoluvlastníků, který licenci nedrží“. Tato otázka by podle dovolatelky měla být řešena stejně, jako rozdílnost vlastníka pozemku. Nesouhlasí ani s použitím výnosové metody ocenění, jelikož přiměřená náhrada měla být stanovena jako „obvyklá cena bez dalšího“. Žalobcům nenáleží licence k výrobě elektřiny, proto jim nemůže být přiznána její hodnota. 12. Podle názoru dovolatelky hraje významnou roli, jak byla stavba fotovoltaické elektrárny financována, tedy „zda se skutečnost, že jeden spoluvlastník se podílel na financování pořízení věci tím způsobem, že poskytl půjčku druhému spoluvlastníkovi, který ji vrátil i s úroky, a osobám, které spoluvlastníka ovládají, kteří ji rovněž vrátili, promítá do stanovení výše přiměřené náhrady za vypořádání spoluvlastnictví pro spoluvlastníka, který půjčky poskytl a tyto mu byly vráceny, tak, že cena může být přiměřeně snížena“. Tuto otázku považuje taktéž za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. 13. V neposlední řadě dovolatelka nalézacím soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů, v rozporu se zásadou jejich volného hodnocení. 14. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů změnil tak, že žalobu zamítne, případně rozhodnutí soudů obou stupňů zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 15. Žalobci se ztotožňují s rozhodnutím odvolacího soudu a ve vyjádření se rozsáhle vypořádávají s námitkami žalované. Podle žalobců je nepochybné, že spoluvlastnictví k fotovoltaické elektrárně mezi účastníky vzniklo. Navrhují, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. III. Přípustnost dovolání 16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 17. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení