22 Cdo 1629/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1629/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1629/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1629.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 742 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1629/2024-894 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce L. L., zastoupeného JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kozí 19/10, proti žalované I. L., zastoupené JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská 1018/1, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 C 277/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024, č. j. 37 Co 239/2022-831, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024, č. j. 37 Co 239/2022-831, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 3 C 277/2017-700, z majetku, který měli účastníci ve společném jmění (dále také „SJM“), přikázal tam specifikovaný majetek do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I) a žalované (výrok III). Žalobci uložil povinnost uhradit nesplacený zůstatek úvěru poskytnutého účastníkům Českomoravskou stavební spořitelnou, a. s. podle smlouvy č. 0894043-9-01 ze dne 6. 6. 2013 ve výši 482 451 Kč (výrok II). Žalobci dále uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 565 117 Kč (výrok IV). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky V a VI). 2. Soud prvního stupně zjistil hodnotu SJM. Při ocenění nemovitých věcí se vypořádal s konkurencí znaleckých posudků a nakonec vyšel z posudku znalkyně Ing. Martinkové. Zabýval se také odklony žalobce a investicemi do výlučného majetku žalované. Čistou hodnotu majetku k vypořádání pak rozdělil mezi účastníky s tím, že rozhodl o disparitě podílů 60 ku 40 ve prospěch žalobce. Důvodem pro ni byly zásluhy žalobce na získání podílu v družstvu do SJM a financování jeho pořízení z výlučných prostředků žalobce. Dluh na úvěru u Českomoravské stavební spořitelny, a. s. přikázal žalobci. Přihlédl přitom k okolnostem případu (zástavnímu právu zatěžujícímu nemovitosti, současnému průběhu splácení a délce předpokládaného dalšího splácení dluhu). Při stanovení vypořádacího podílu zohlednil i platby učiněné po zániku manželství. 3. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, č. j. 37 Co 239/2022-831, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok I), ve výroku II jej změnil tak, že nesplacený zůstatek úvěru poskytnutý účastníkům Českomoravskou stavební spořitelnou, a. s. podle smlouvy č. 0894043-9-01 ze dne 6. 6. 2013 ve výši 317 440 Kč přikázal účastníkům k úhradě rovným dílem (výrok II), a ve výroku IV jej změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílů 500 957 Kč (výrok III). Nákladový výrok V změnil (výrok IV) a nákladový výrok VI zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok V). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky VI a VII). 4. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně o disparitě podílů. Ohledně námitky nesprávného ocenění nemovitých věcí uvedl, že se soud prvního stupně s konkurujícími znaleckými posudky vypořádal dostatečně. V rámci odvolacího řízení pak byl vyhotoven dodatek ke znaleckému posudku Ing. Martinkové, z něhož vyšel soud prvního stupně; bylo zjištěno, že se v mezidobí zvýšila hodnota vypořádávané nemovitosti o 100 000 Kč. Do změny rozsudku soudu prvního stupně také promítl, že žalobce v mezidobí zaplatil na společný úvěr 208 320 Kč. S ohledem na to rozhodl, že žalobce má žalované na vyrovnání podílů zaplatit 500 957 Kč; žalovaná totiž měla obdržet navíc s ohledem na zvýšení ceny nemovitosti 40 000 Kč (s ohledem na disparitu 40 % z 100 000 Kč), naopak podíl snížil o polovinu částky, co žalobce zaplatit na společný úvěr (104 160 Kč). Neuhrazený zbytek společného úvěru odvolací soud rozdělil k úhradě rovným dílem mezi účastníky. Dále odvolací soud odkázal na správné odůvodnění soudu prvního stupně. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V něm vznesla několik námitek. 1) Namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a vymezila otázku procesního práva, zda odpovídá neobvykle stručné odůvodnění napadeného rozsudku požadavkům na řádné odůvodnění rozhodnutí vymezeným v ustálené judikatuře dovolacího soudu. 2) Položila otázku, zda odvolací soud postupoval správně, když přikázal na rozdíl od soudu prvního stupně výrokem II nesplacený zůstatek úvěru zaplatit oběma účastníkům rovným dílem, avšak tuto změnu nepromítl do nového výpočtu vypořádacího podílu. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zcela patrné, co odvolací soud při výpočtu vypořádacího podílu zohlednil. Domnívala se, že odvolací soud do vypořádacího výroku nepromítl změnu, že zatímco soud prvního stupně přikázal celý dluh na úvěru žalobci, odvolací soud jej přikázal oběma účastníkům. Tím se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2020/2018 o potřebě odůvodnění výpočtu vypořádacích podílů. 3) Vymezila jako neřešenou otázku, zda je důvodem pro odklon od zásady rovnosti podílů (disparitu podílů) skutečnost, že jeden z manželů sice prodal za manželství svůj byt, ale prostředky získané tímto prodejem manželé za manželství spotřebovali (tzv. je projedli) a nepoužili je na pořízení majetku, který je vypořádáván. 4) Další otázkou řešenou v rozporu s rozhodovací praxí o odůvodnění rozhodnutí o disparitě podílů mělo být, zda je správný závěr odvolacího soudu, který aniž by posuzoval individuální okolnosti, dospěl k tomu, že jsou dány důvody pro disparitu podílů, protože podíly manželů na společném majetku se liší jen mírně, a to nejmenším možným rozdílem 60 ku 40. 5) Dále se tázala, zda odvolací soud postupoval správně, když zjevné rozpory mezi dvěma rovnocennými znaleckými posudky neodstranil zadáním revizního znaleckého posudku. Podle žalované měly soudy v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu nechat vyhotovit revizní znalecký posudek. 6) Nakonec položila otázku, zda je správný postup odvolacího soudu, který se vůbec nevypořádal s dalšími námitkami uvedenými v odvolání, ale jen s těmi, které si sám vybral. Jde zejména o namítané odklony prostředků z účtů účastníků za trvání manželství, které žalobce vybral a použil pro svoji potřebu. V rozporu s rozhodovací praxí se odvolací soud nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu výroku III a odklad jeho vykonatelnosti. 6. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitku 1) považuje za nedůvodnou. Rozhodnutí odvolacího soudu není nepřezkoumatelné; i judikatura připouští odkazovat na rozhodnutí soudu prvního stupně. Jako bezdůvodnou označil i námitku 2). Sama právní zástupkyně žalované navrhla, aby odvolací soud přikázal nesplacený zůstatek úvěru zaplatit oběma účastníkům rovným dílem. Aktuální zůstatek nesplaceného úvěru ve výši 317 440 Kč pak odvolací soud zohlednil ve výroku II. K námitkám 3) a 4) uvedl, že úvaha soudů o disparitě podílů je podrobná a řádně odůvodněná. K námitce 5) uvedl, že soud řádně odůvodnil, z jakých důvodů se přiklonil k jednomu z rozporných znaleckých posudků, pročež ani zde nepochybil. K námitce 6) pak podotkl, že odvolací soud v bodě 12 napadeného rozhodnutí ohledně výše neuvedených námitek odkázal na správné odůvodnění soudu prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud podané dovolání zamítl. Navrhl také zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti. 7. Dovolání je zčásti přípustné a i důvodné. 8. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li