22 Cdo 1683/2013 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1683/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2014 Spisová značka:22 Cdo 1683/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1683.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 149 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1683/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně B. P., zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 18, proti žalovanému O. P., zastoupenému JUDr. Jaroslavou Trojákovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, U Tržiště 2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 82/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2012, č. j. 14 Co 326/2011-301, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2012, č. j. 14 Co 326/2011-301, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. června 2011, č. j. 5 C 82/2003.271, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů. Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. června 2011, č. j. 5 C 82/2003-271, vypořádal společné jmění manželů tak, že ve výroku I. do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek parc. č. 2154, v katastrálním území P., obci B. a zůstatek peněžních prostředků na účtu č. 600414530, vedeném u peněžního ústavu Union Banka, a. s., v likvidaci, ve výši 50.000,- Kč. Ve výroku II. žalobkyni uložil povinnost žalovanému na vyrovnání jeho podílu zaplatit částku ve výši 239.873,- Kč. Ve výrocích III. a IV. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že manželství účastníků zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu dnem 13. září 2002. Zjistil, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. dubna 2003, č. j. 5 C 83/2003-18, bylo zrušeno právo společného nájmu k družstevnímu bytu v domě umístěném na ulici S. v B., přičemž výlučnou nájemkyní bytu se stala žalobkyně jako členka družstva. Obvyklá cena členských práv a povinností v bytovém družstvu byla stanovena na 700.000,- Kč. Součástí společného jmění manželů je pozemek parc. č. 2154 v katastrálním území P., obci B., jehož hodnota byla znalcem stanovena na 50.000,- Kč. Zařadil do vypořádání i zůstatek na účtu žalovaného, který užíval ke svému podnikání, jenž činil ke dni vypořádání 50.000,- Kč. Žalobkyně požadovala také vypořádání hodnoty obchodního podílu žalovaného ve společnosti PATRIOT s. r. o. Břeclav. Ačkoliv obchodní podíl spadal do společného jmění manželů, byl prodán za trvání manželství třetí osobě za částku 50.000,- Kč. Nebylo však prokázáno, že ke dni vypořádání tato částka stále ještě byla součástí společného jmění manželů, resp. že nebyla spotřebována. Soud prvního stupně konstatoval, že v řešené věci není dán důvod pro stanovení disparity podílů. Žalovaný se právě tak jako žalobkyně podílel na nákladech chodu společné domácnosti, platil nájemné, přispěl na rekonstrukci bytu apod. Pokud žalobkyně tvrdila, že vynaložil značné peněžní částky na drahé zahraniční dovolené, tato skutečnost nebyla prokázána. Žalobkyně neprokázala, že žalovaný tvrzené odčerpané částky použil výlučně pro svou osobní potřebu. Při vypořádání soud prvního stupně zohlednil, že žalovaný zaplatil na akontaci a leasingových splátkách podle leasingové smlouvy na automobil částku ve výši 67.670,- Kč, avšak zároveň si pořídil za trvání manželství zbraně pro myslivost ve výši 32.584,- Kč pro svou vlastní potřebu. Žalobkyně naopak po zániku manželství uhradila částku ve výši 20.000,- Kč na společném dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi ČD-Depo kolejových vozidel a žalobkyní. Při výpočtu vypořádacího podílu vycházel soud prvního stupně z ceny všech věcí ve společném jmění manželů, která činila 800.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalovanému přikázán pozemek parc. č. 2145 a zůstatek na účtu, získal majetek ve výši 100.000,- Kč. Žalobkyně naopak získala majetek ve výši 700.000,- Kč. Na vypořádací podíl, který je žalobkyně žalovanému povinna vyplatit, soud prvního stupně započetl polovinu částky, kterou žalovaný odčerpal na svou výlučnou potřebu na koupi zbraní pro účely myslivosti a zaplacenou akontaci a polovinu zaplacené akontace a leasingových splátek. Dále zohlednil, že žalobkyně zaplatila na společný dluh částku ve výši 20.000,- Kč. Dohromady ve prospěch žalobkyně započetl částku ve výši 60.127,- Kč. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. října 2012, č. j. 14 Co 326/2011-301, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích I. a II. změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku ve výši 219.873,- Kč, ve zbytku jej potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výroky II. a III. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud doplnil dokazování ohledně ceny pozemku parc. č. 2154 v katastrálním území P., obci B., která byla na základě nově zpracovaného znaleckého posudku stanovena na 40.000,- Kč. Snížení hodnoty pozemku odvolací soud promítl i do vypořádacího podílu. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že nejsou dány podmínky pro disparitu podílů. Podle jeho názoru je správný i závěr soudu prvního stupně o tom, že právní význam nemá tvrzení žalobkyně, že žalovaný za trvání manželství odčerpal značné finanční prostředky z účtů u peněžních ústavů vedených na jeho jméno. Tato skutečnost by mohla být podle názoru soudu významná v situaci, kdy by žalovaný nakládal se společnými finančními prostředky způsobem, který je v rozporu s § 145 odst. 1 a 2 obč. zák. Jednalo by se však o neplatné právní úkony, ke kterým by nebylo možno přihlédnout a vybrané peněžní prostředky zahrnout do masy společného jmění manželů. Taková neplatnost je však jen relativní a žalobkyně by se jí musela dovolat, což v řešené věci nebylo prokázáno. Ba naopak žalobkyně tvrdila, že o těchto výběrech peněžních prostředků nevěděla. Proto je třeba považovat právní úkony, kterými došlo k vynaložení peněžních prostředků ze společného jmění manželů, za platné. Stejný závěr podle odvolacího soudu platí i v případě prodeje obchodního podílu žalovaného ve společnosti PATRIOT s. r. o. Břeclav. Pokud byl tento obchodní podíl, který spadal do společného jmění manželů, převeden na třetí osobu, jednalo se o neplatný právní úkon, neboť převod obchodního podílu nespadá do záležitostí obvyklé správy majetku ve společném jmění manželů. Absence souhlasu žalobkyně by sice vedla k relativní neplatnosti takového právního úkonu, avšak žalobkyně by se jí musela dovolat, což neučinila. Proto nelze ve vypořádání společného jmění manželů zohlednit částku, za kterou by bylo možno obchodní podíl získat. Částka 50.000,- Kč, kterou žalovaný získal prodejem obchodního podílu, nebylo možno vypořádat, neboť žalobkyně neprokázala, že nebyla spotřebována. Totéž platí i o částce, která byla žalovanému vyplacena za trvání manželství ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění uzavřeném s pojišťovnou Nationale Nederlanden. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu. Uplatnila přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítá také, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka namítla, že skutková zjištění soudů o tom, že žalovaný se tak jako ona podílel na vedení společné domácnosti, nemají podklad v provedeném dokazování. Zásadní otázkou, kterou v řešené věci odvolací soud nesprávně posoudil, je to, zda žalovaný odčerpal finanční prostředky nad míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Má za to, že takto odčerpané peněžní prostředky je třeba zahrnout do společného jmění manželů zahrnout a vypořádat. Odvolací soud podle jejího názoru pochybil, pokud neprovedl důkaz bankovními výpisy, které by prokazovaly, že žalovaný v období let 1996 -1999 vybral peněžité prostředky z bankovních účtů ve výši 1.000.000,- Kč. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že tento důkaz by bylo možné provést jen v případě, že by včas namítla relativní neplatnost konkrétních právních úkonů, kterými žalovaný nakládal s peněžními prostředky. Upozornila, že neměla možnost se relativní neplatnosti těchto právních úkonů dovolat, neboť nevěděla, jak s finančními prostředky žalovaný ve skutečnosti naložil. Pouhý výběr peněžních prostředků pak nen