22 Cdo 1995/2013 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1995/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2014 Spisová značka:22 Cdo 1995/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1995.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 151o odst. 3 obč. zák. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 6. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1995/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) F. P., a b) S. P., zastoupených Mgr. Ladislavem Beránkem, advokátem se sídlem v Trutnově, Palackého 508, proti žalovaným: 1) KATA, a. s., se sídlem v Pilníkově, Letná 397, identifikační číslo osoby 49286773, a 2) DZ-SERVICE spol. s r. o., se sídlem v Pilníkově, Nádražní 350, identifikační číslo osoby 25256467, zastoupenými Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 46/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 2012, č. j. 26 Co 255/2012-321, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.566,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Trutnově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. ledna 2012, č. j. 5 C 46/2006-273, výrokem pod bodem I. zřídil věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu přes část stavební parcely č. 1/1, zapsané na LV č. 280 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Trutnov pro obec P. a katastrální území P. a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, vyhotoveném 6. 9. 2011 společností Geodézie Trutnov s. r. o. pod č. 185-387/2011, jenž je nedílnou součástí uvedeného rozsudku, v rozsahu vymezeném body uvedenými ve výroku rozsudku. Věcné břemeno zřídil ve prospěch vlastníka garáže bez č. p. na st. parc. č. 155 a vlastníka st. parc. č. 155 o výměře 42 m2, zapsané na LV č. 531 pro obec P. a katastrální území P. Výrokem pod bodem II. zřídil věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu přes část pozemku parc. č. 1581, zapsaného na LV č. 591 pro obec P. a katastrální území P., a to v rozsahu vymezeném ve výše uvedeném geometrickém plánu body uvedenými ve výroku rozsudku, ve prospěch vlastníka garáže bez č. p. na pozemku st. parc. č. 155 a vlastníka st. parc. č. 155 zapsané na LV č. 531 pro obec P. a katastrální území P. Výrokem pod bodem III. zřídil věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu přes část pozemku st. parc. č. 1/1, zapsaného na LV č. 280 pro obec P. a katastrální území P., a to v rozsahu vymezeném ve výše uvedeném geometrickém plánu body uvedenými ve výroku rozsudku, ve prospěch vlastníka domu na st. parc. č. 7 a pozemků parc. č. 187/2 a parc. č. 188, zapsaných na LV č. 99 a 531 pro obec P. a katastrální území P. Výrokem pod bodem IV. zřídil věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu přes část pozemku parc. č. 1581 zapsaného na LV č. 591 pro obec P. a katastrální území P. v rozsahu vymezeném uvedeným geometrickým plánem body uvedenými ve výroku rozsudku, ve prospěch vlastníka domu na st. parc. č. 7 a pozemků parc. č. 187/2 a parc. č. 188, zapsaných na LV č. 99 a 531 pro obec P. a katastrální území P. Výrokem pod bodem V. soud uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně prvnímu žalovanému 13.300,- Kč a druhému žalovanému 13.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci mají ve společném jmění manželů dům na pozemku st. parc. č. 7 a garáž bez č. p. na st. parc. č. 155 v k. ú. P. Žalobkyně sama je výlučnou vlastnicí pozemků st. parc. č. 155 a parc. č. 187/2 a 188 v k. ú. P. Žalovaná 1) je vlastnicí pozemku st. parc. č. 1/1 a žalovaná 2) je vlastnicí parc. č. 1581 v k. ú. P. Žalobci užívají části uvedených pozemků žalovaných k přístupu a k příjezdu ke svým nemovitostem, a to k výše uvedené garáži a domu. Mimo to je dům přístupný chůzí i pěšinou ve svažitém terénu, vedoucí po pozemcích parc. č. 188 a 187/2 ve vlastnictví žalobkyně, které navazují na veřejnou komunikaci. Žalovaní nebrání žalobcům v přístupu k jejich nemovitostem, žalobci však podali žalobu z toho důvodu, že chtějí mít v otázce přístupové cesty jistotu a rovněž z obavy, aby jim v budoucnu nebylo v přístupu bráněno. V současné době neexistuje jiná příjezdová cesta než přes pozemky žalovaných, která by zajišťovala přístup motorovým vozidlem k domu žalobců ze silnice č. I/16 (parc. č. 1433). Ze znaleckého posudku znalce J. K. soud zjistil, že ze stavebně technického hlediska lze vybudovat novou příjezdovou cestu k domu žalobců po pozemcích žalobkyně b) parc. č. 188 a 187/2 ovšem vybudování by vyžadovalo vynaložení značných nákladů ve výši přes 380.000,- Kč. Bylo by také možné zkrátit cestu po pozemku žalované 2) parc. č. 1581 ke garáži žalobců a tím minimalizovat zásah do tohoto pozemku za předpokladu vybudování nového vjezdu do garáže z opačné strany. S vybudováním nové příjezdové cesty nesouhlasí ředitelství Silnic a dálnic a stanoviska dopravní policie jsou v tomto směru rozporná. Soud posoudil věc podle § 151o občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (“obč zák.„) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť jsou splněny zákonné podmínky pro zřízení věcných břemen. Věcná břemena zřídil ke každé stavbě samostatně, protože není do budoucna jisté, že stavby budou mít vždy stejného vlastníka. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v současné době nemají žalobci žádný jiný přístup a příjezd ke svým stavbám než přes pozemky žalovaných. I když by teoreticky bylo možné vybudovat přístup k domu přes pozemky vlastnicky patřící žalobkyni, vyžádalo by toto řešení finanční náklady, které by značně převyšovaly újmu, která by byla způsobená žalovaným zřízením věcného břemene, jehož obvyklá cena byla znalcem stanovena na 26.600,- Kč. Takové náklady nelze po žalobcích spravedlivě požadovat. Mimo to lze vybudování nové příjezdové komunikace považovat za nejisté i z hlediska jejího povolení a souhlasu státních orgánů a organizací. Jediným možným přístupem a příjezdem je tak dosud užívaná cesta přes pozemky žalovaných v rozsahu požadovaného věcného břemene. Zřízením věcného břemene nedojde k nepřiměřenému omezení žalovaných, protože objekt na pozemku parc. č. st. 1/1 lze oplotit. Skutečnost, že přístupová cesta protíná parc. č. 1581 a rozděluje ji fakticky na dvě části nemůže být důvodem pro nezřízení věcného břemeně vzhledem k tomu, že žalobci užívali uvedenou přístupovou cestu řadu let, žalovaní proti užívání nic nenamítali a žalovaná 2), která je personálně propojena se žalovanou 1), si v době koupě musel být této skutečnosti vědoma. Jejich újma je kompenzována náhradou za zřízení věcného břemene. Soud se přiklonil k názoru žalobců, že žalovanými navržené obligační zajištění užívání předmětné části pozemků věc neřeší a mimo to, žalobci nemají zájem trvale užívat předmětné části parcel, ale žádají pouze průjezd a průchod formou věcného břemene. Skutečnost, že nepřistoupili na návrh žalovaných podaný v průběhu řízení na vyřešení situace uzavřením obligační smlouvy, nemůže jít žalobcům k tíži. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 23. října 2012, č. j. 26 Co 255/2012-321, rozsudek soudu prvního stupněm věci samé v bodech I. až IV. změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud uvedl, že věcné břemeno soud nemůže zřídit, má-li žalobce zajištěn přístup na základě obligačního práva nebo může-li k přístupu využít jiné pozemky ve svém vlastnictví. Žalobci mají ke svému domu přístup zajištěný po pěšině v délce do 20 metrů vedoucí od silnice po pozemcích parc. č. 188 a 187/2 ve vlastnictví žalobkyně, které přímo navazují na veřejnou komunikaci č. I/16. I když tuto cestu lze použít pouze k chůzi a nikoliv k jízdě motorovými vozidly, nelze podle uvedeného zákonného ustanovení za situace, kdy přístup ke stavbě z veřejné komunikace mají žalobci zajištěný, zřídit věcné břemeno nezbytné cesty. Pro zřízení nezbytné cesty není dostatečným důvodem, že požadovaný přístup by byl pro účastníky pohodlnější nebo výhodnější. Odvolací soud poukázal i na skutečnost, že lze předpokládat, že žalobci k domu osobním vozidlem běžně nejezdí a přijíždějí pouze ke garáži. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci ke své garáži na pozemku st. parc. č. 155 nemají jiný přístup než přes pozemky žalovaných