22 Cdo 2147/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2147/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2147/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2147.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vlastnictví Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 212a odst. 6 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2147/2025-83 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Štěpánem Malčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 138/27, proti žalovanému Č. L., zastoupenému JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 336/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2025, č. j. 57 Co 258/2024-53, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2025, č. j. 57 Co 258/2024-53, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 10 C 336/2023-31 zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 57 Co 258/2024-53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil naléhavý právní zájem na požadovaném určení a zdůraznil, že žalobce neopírá svůj nárok o ústně uzavřenou kupní smlouvu, ale o tvrzení, že nemovité věci byly zakoupeny se záměrem, že následně bude spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ převeden na žalobce. Už z tvrzení žalobce je tak zřejmé, že nebyl držitelem spoluvlastnického podílu na nemovitostech, neboť absentovala jeho držební vůle a nedošlo ani k faktickému uchopení držby. Žalovaný byl pouze přesvědčen, že má nárok na to, aby mu žalovaný spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ převedl. K mimořádnému vydržení, kterého se žalobce dovolává, proto nemohlo dojít. Dodal, že z tvrzení žalobce lze rovněž dovodit, že usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, držba spoluvlastnického práva k nemovitostem by proto nebyla ani držbou pravou. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 5. Má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil následující právní otázky: 1) Zda rozsudek, jímž je žaloba na určení zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu, má povahu rozhodnutí ve věci samé. Tuto otázku považuje za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. 2) Zda je odvolací soud oprávněn rozhodnout ve věci samé v rámci rozsahu své přezkumné činnosti tehdy, pokud soud prvního stupně sice rozhodl rozsudkem, avšak věcí se meritorně vůbec nezabýval, neboť žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Tuto otázku považuje za otázku dovolacím soudem dosud nikoli zcela vyřešenou a odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 2 Cdon 774/97, 3 Cdon 1338/96, 29 Cdo 914/2014 a 29 Odo 532/2001. Dovolatel má za to, že dle uvedené judikatury není možné, aby odvolací soud rozhodl o věci samé, pokud bylo odvolacímu přezkumu podrobeno rozhodnutí, které má povahu pouze rozhodnutí procesního (nezakládajícího překážku věci rozsouzené). 3) Zda je naléhavý právní zájem předpokladem důvodnosti žaloby nebo samostatnou procesní podmínkou. Tuto otázku považuje za otázku dovolacím soudem vyřešenou, která má být posouzena jinak. Dovolatel je toho názoru, že „procesně korektním postupem“ by bylo řízení o žalobě pro nedostatek naléhavého právního zájmu zastavit, nikoli žalobu zamítnout, jak je ustálené v soudní praxi. Má za to, že podmínka naléhavého právního zájmu představuje samostatnou procesní podmínku, jejímž splněním je podmíněna „projednatelnost“ žaloby, nikoli však její důvodnost a odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu 26 Cdo 3502/2020 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1440/14. 4) Zda a za jakých podmínek je odvolací soud povinen, dospěje-li ke zcela odlišnému právnímu posouzení věci než soud prvního stupně, seznámit s tímto odchylným právním názorem účastníky řízení a poskytnout jim procesní prostor k vyjádření. Podle názoru dovolatele tak odvolací soud neučinil a z toho důvodu je rozhodnutí odvolacího soudu překvapivým a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí. Odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu 25 Cdo 2362/2020, 32 Cdo 1019/2009 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1472/23. 6. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Navrhuje rovněž odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 7. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. 8. Dovolání není přípustné. 9. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. Odvolací soud nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neshledal, jeho rozhodnutí tedy není založeno na řešení otázky procesního práva, zda při nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení by měla být žaloba zamítnuta nebo zda by procesně korektním způsobem bylo zastavení řízení. Otázka formulovaná pod bodem 3) nemůže přípustnost dovolání založit už z tohoto důvodu. 12. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázek formulovaných pod bodem 1) a 2). Dovolatel vychází z toho, že zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není rozhodnutím ve věci samé, neboť jde o zamítnutí žaloby z důvodu „procesního nedostatku“, které nezakládá překážku věci rozsouzené a z toho, že podle judikatury je vyloučeno, aby při nedostatku naléhavého právního zájmu byla žaloba přezkoumána věcně. Má za to, že § 212a odst. 6 o. s. ř. by měl být „vnímán extenzivně“, tedy tak, že se nevztahuje jen na usnesení, ale na každé rozhodnutí, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pokud nemeritorní rozhodnutí přezkoumal odvolací soud meritorně, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení. 13. Podle § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. 14. Soud prvního stupně odvoláním napadeným výrokem rozhodl o zamítnutí žaloby, jde tedy o výrok, kterým bylo rozhodnuto o důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Tento výrok odvolací soud potvrdil, byť z jiných důvodů. Odvolací soud tedy nepřezkoumal rozhodnutí z důvodů, které by se toho, co soud prvního stupně ve výroku napadeného rozhodnutí řešil, tedy zamítnutí žaloby, netýkaly, neboť se stejně jako soud prvního stupně zabýval tím, zda lze či nelze žalobě vyhovět. V rozporu s § 212 odst. 6 o. s. ř. tedy nemohl postupovat, a to ani kdyby se toto ustanovení neomezovalo na usnesení a rovněž bez ohledu na povahu rozhodnutí o zamítnutí žaloby na určení pro nedostatek naléha