22 Cdo 2205/2010 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2205/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 8. 2010 Spisová značka:22 Cdo 2205/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2205.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 142 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2205/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, proti žalovanému Ing. J. V., zastoupenému JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 37/24, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 474/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 30 Co 285/2009-521, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 30 Co 258/2009-521, se ve výrocích pod body I., II. a III. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby soud podle § 142 odst. 1 občanského zákoníku („obč. zák.“) zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k domu čp. 22 s vedlejšími stavbami a se stavebním pozemkem č. 72 v katastrálním území Ch., a k dalším nemovitostem. Okresní soud v Liberci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. dubna 2009, č. j. 18 C 474/97-481, výrokem pod bodem I. zrušil „podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného ke st. p. č. 72, k p. p. č. 84/5 – orná půda a k p. p. č. 210 – lesní pozemek, nemovitostem zapsaným na LV č. 115 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu v Liberci“, výrokem pod bodem II. rozhodl, že „výlučným vlastníkem p. p. č. 210 – lesní pozemek a lesního porostu na něm, nemovitosti zapsané na LV č. 115 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu v Liberci, se stává žalobce“, výrokem pod bodem III. rozhodl, že „výlučným vlastníkem st. p. č. 72 a p. p. č. 84/8 – orná půda, nemovitostí zapsaných na LV č. 115 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu v Liberci, se stává žalovaný, a to podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku Ing. P. H. z 23. 5. 2008 č. 77/2008“, výrokem pod bodem IV. rozhodl, že „výlučným vlastníkem p. p. č. 84/5 – orná půda, nemovitosti zapsané na LV č. 115 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu v Liberci, se stává žalobce, a to podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku Ing. P. H. z 23. 5. 2008 č. 77/2008“, výrokem pod bodem V. uložil žalobci povinnost „zaplatit žalovanému 138.790,50 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Výrokem pod body VI. a VII. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý s podílem jedné ideální poloviny, a že nejsou ochotni ve spoluvlastnickém vztahu nadále setrvávat. Nemovitosti od listopadu 1996 užíval žalobce se svými rodiči. Dům čp. 22 včetně jeho hospodářského zázemí zanikl po požáru, který založil v průběhu řízení žalovaný, takže další rozhodování se týkalo toliko pozemků. Oba účastníci měli zájem především o stavební parcelu č. 72 a geometrickým plánem nově odměřenou parcelu č. 84/8 pro jejich dostupnost z asfaltové komunikace a proto, že jde o plochu vhodnou pro případnou novostavbu, kterou zde oba hodlají vybudovat. Soud se zabýval tím, zda pozemky p. č. 72 a p. č. 84/5 lze reálně rozdělit a na základě provedených důkazů, zejména vyjádření Obecního úřadu Bílá a Městského úřadu Český Dub uvedl, že „bylo tedy dělení uvedených pozemků označeno za bezpředmětné, pokud by jeho důvodem mělo být zřízení rodinného domu či rodinných domů na rozdělených pozemcích“. Protože na základě provedeného vypořádání dostal žalobce pozemky „značné hodnoty“ pokládal soud prvního stupně za vhodné žalovanému přikázat „cennější část“ z nově rozdělených pozemků, tj. stavební parcelu č. 72 a parcelu č. 84/8, a stanovil částku, kterou měl žalobce zaplatit žalovanému na vyrovnání hodnoty přikazovaných pozemků. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 30 Co 258/2009-521, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. „potud, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného ke st. p. č. 72, nemovitosti zapsané na LV č. 115 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec“, změnil jej ve výroku pod bodem III „tak, že výlučným vlastníkem st. p. č. 72, nemovitosti zapsané na LV č. 115 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, se stává žalobce“, a pod bodem V. „tak, žalobce je povinen zaplatit žalovanému dalších 26.660,- Kč, tedy celkem 165.450,50 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení „v části výroku I. o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k p. p. č. 84/5 – orná půda, nemovitosti zapsané na LV č. 115 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, v části výroku III. o určení výlučného vlastníka p. p. č. 84/8 – orná půda, ve výroku IV. o určení výlučného vlastníka p. p. č. 84/5“ a ve výroku pod body VI. a VII. o nákladech řízení. Odvolací soud doplnil dokazování k možnosti rozdělení pozemku p. č. 72 výslechy znalců Ing. P. H. a Ing. P. H., z jejichž vyjádření uzavřel, že rozdělení není dobře možné, neboť trvalé porosty nacházející se na sousedícím pozemku ve vlastnictví obce a výškové poměry terénu neumožňují zřízení dvou nezávislých vstupů na tento stavební pozemek. Přihlédl k tomu, že dům postavený na pozemku, který byl původně rovněž předmětem řízení, žalovaný v době řízení zničil tím, že založil požár; z jeho strany šlo o svévoli, a proto bylo na místě umožnit žalobci, který se tímto násilným způsobem nechoval, aby zde vybudoval vlastní objekt a přikázat mu pozemek do vlastnictví. Ohledně dalších pozemků rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu (podle obsahu dovolání s výjimkou výroku pod bodem IV.) podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že nebylo zachováno jeho právo na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu vytýká, že postupoval tak, že dovolateli „nebylo známo, že bude doplňovat dokazování výslechem znalců“, nebyla mu dána možnost na přípravu „ve vztahu k předvolání znalců“, při jednání „pak ani na kladení otázek či vznesení dalších návrhů“, a kromě toho „nebyl právně zastoupen“, když „situace vyžadovala jeho přípravu s odborníky i z oblastí, ve které se pohybovali znalci“. Soud mu neposkytl lhůtu, o niž žádal, aby „se mohl vyjádřit k novým skutečnostem v řízení vyšlým najevo“, přičemž šlo o skutečnosti, na nichž soud postavil své odůvodnění změny rozsudku soudu prvního stupně. Uvádí, že „znalci neuvedli nemožnost rozdělení stavební parcely, hovořili jen o obtížích s tím spojených“; argument obce, vyjadřující se ke kácení zeleně, dovolatel shledává nepodloženým a nerelevantním. Shrnuje, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo nepředvídatelné. Přestože znalci tvrdili, že pozemky parcelních čísel 72 a 84/5 nejsou dělitelné, byla jediným argumentem jimi uváděná nemožnost vybudovat zde inženýrské sítě. Takto došlo „k jiné vadě řízení“, neboť žalovaný měl být poučen o změně skutkové situace a k povinnosti tvrdit a dokazovat i pokud jde o inženýrské sítě ve vztahu k dělení pozemků. Vyjádření znalců v tomto směru bylo neurčité, řádně neodůvodněné a šlo o pouhé konstatování; odvolací soud takové neurčité vyjádření posoudil jako dostačující důkaz a podklad pro své rozhodnutí, resp. pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud znalec Ing. H. v odvolacím řízení uvedl, že by pozemek neměl být dělen pro „nedobré vztahy“ mezi účastníky, vyjádřil názor, který mu nepřísluší. Pokud jde o požár domu, jedná se o záležitost řešenou v samostatném řízení; nelze jej proto za tento jeho zoufalý čin, za který byl již potrestán, „znovu soudit“. Rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o předmětnou stavební parcelu a její přikázání žalobci, dovolatel pokládá za nespravedlivé a nezákonné. Takto byl preferován žalobce, kromě dalšího i pro jeho zranění, které si však způsobil sám tím, že ne